Jak se naučit říkat "ne" a být zase svým pánem?

19. 2. 2025Osobní rozvoj a kariéra čas pro sebe psychologie

NE. Jednoduché slovo, které je pro mnohé z nás tak těžké vyslovit. Proč? Proč si necháme něco líbit, i když je nám to nepříjemné, nebo nedokážeme druhé odmítnout? Možná se bojíme, že ztratíme přátele, nebo že si o nás pomyslí něco špatného, dojde ke konfliktu nebo zažijeme trapnou situaci? Každý máme svůj důvod. Pojďme ho odhalit a konečně se naučit vymezit své hranice. Pro dobro duše i těla.

Ano přijdu, ano udělám, ano vím, ano vyzvednu,... Kolikrát jste za tento týden řekli "ano" na situace, kdy jste tak toužebně chtěli říci NE, protože už jste věděli, že to nezvládnete, neumíte, nechcete, nesouhlasíte, je toho zkrátka příliš? Pokud jich je víc jak jedna, je jasné, že vaše hranice jsou překračovány. Děláte věci, se kterými nejste v souladu a chováte se jako někdo jiný. To samozřejmě pociťuje vaše tělo skrze vlny stresu, vypjaté emoce a napětí a vaše duše smutkem, úzkostí či celkovou životní nespokojeností. A to není dobré, protože jste v rukou jiných lidí. Nežijete podle sebe a vaše sebehodnota trpí. Pokud chcete žít spokojeně podle svého, je potřeba se naučit říkat NE. Jak na to? Čím začít? Prvním krokem může být dle psycholožky Šárky Mikové zamyšlení se. „Může vám pomoci, když si začnete zpětně přehrávat situace, ve kterých jste nedokázali své hranice udržet. Ne proto, abyste si vyčítali, že jste to zase nezvládli. Ale proto, abyste proud vzpomínek zastavili těsně předtím, než jste nedokázali říct ne. Analyzujte si, co všechno v tu chvíli hrálo roli. Je dost možné, že narazíte na opakující se vzorec vašeho chování, který si nesete možná už z dětství,“ doporučuje Šárka Miková a dodává: „Možná je za tím vaše narušená sebehodnota. Uvědomte si, že respekt k potřebám druhých lidí nemůžete mít na úkor respektu k sobě samým. Dlouhodobě druhým pomáhat a zapomínat na své potřeby může vést dokonce až k vyhoření a duševním potížím.“

Typy situací, kdy nám může dělat problém držet si své hranice:

když někdo o něco požádá, hned řekneme ano, aniž bychom vyhodnotili, jestli to to není mimo naše reálné možnosti nebo nejde proti našim potřebám…
když nám někdo vnucuje své rady …
když nás někdo kritizuje, nedokážeme si udržet odstup a uvědomit si, že je to jen jeho úhel pohledu, často řeší nějaký svůj problém a s námi to vůbec nesouvisí…
když nás někdo obviňuje z něčeho, co jsme vůbec nemohli ovlivnit…

Základ vlastních hranic = zdravá sebehodnota

Pro to, abychom byli schopni si držet vlastní hranice, je nutné být ukotveni sami v sobě. Vědět, kým vlastně jsme, co jsou naše silné stránky a co příležitosti pro rozvoj. Nejde o to sobě nebo druhým různými aktivitami dokazovat, že jsem dost dobrý. Mluvíme o bezpodmínečném přijetí sebe sama vycházející z toho, že přijímáme naši vrozenou složku osobnosti a nepřipadáme si divní nebo nenormální. „Mnoho dospělých bohužel trpí narušenou sebehodnotou, protože rodiče nedokázali přijmout jejich přirozenou povahu. Snažili se je vychovávat k obrazu svému a nutili je „být někým jiným“. Pro takového člověka pak bývá velmi náročné udržet si své hranice. V případě pochybností o vlastní identitě doporučuji zjistit svůj typ osobnosti dle Teorie typů, např. pomocí knihy Milovat nestačí: Cesta k sebehodnotě s Teorií typů,“ pokračuje psycholožka.

Jednoduché kroky k tomu, jak v konkrétní situaci udržet své hranice

Zásadní je dát si čas. Zastavit. Nereagovat hned, odložit reakci na později.
Místo automatického ANO řekněte, že potřebujete čas si to rozmyslet. Zjistit další okolnosti, podívat se do diáře na své časové možnosti apod.
Pak se v klidu zamyslete nad tím, proč vám ANO automaticky naskočilo. Snažte se na sebe dívat jakoby s odstupem. Kdyby v podobné situaci byla vaše kamarádka, co byste jí poradili? Určitě shovívavost k sobě samému a právo na vlastní potřeby.
Můžete se také poradit s někým jiným, jak situaci vnímá a co on by v dané situaci dělal. Vyberte si ideálně někoho, o kom víte, že uvažuje racionálně, pragmaticky a logicky.
Mít jinou odpověď než NE, která ale znamená NE. Zdvořilejší, diplomatičtější, jemnější. Zkuste do svého slovního repertoáru zařadit například tyto věty. A pamatujte, nemusíte vždy všechno vysvětlovat!

"Ne, děkuji, ale zní to krásně."

"Promiň, obávám se, že nemůžu”

"Tentokrát bohužel nemohu."

"Děkuji, že na mě myslíš, ale teď nejsem k dispozici." Budu v budoucnu."

"Tento týden mám další závazek, ale děkuji za pozvání."

"Právě teď věnuji svůj čas jiným věcem a nemohu se na to soustředit."

"Omlouvám se. Moje energie je teď zaměřena jinam."

"Podílím se na jiných projektech, které mi zabírají veškerý čas."

"Cením si příležitosti, ale není to pro mě to pravé."

"Musím říct ne, ale v budoucnu mě prosím znovu zvažte."

"Kéž bych to uměl."

Autor: Petra Kubalová, profesionální koučka