Nejste v tom sama, problém s únikem moči po porodu řeší řada žen. Jak jej řešit a existuje prevence?

Ženské tělo prochází během života různými obdobími hormonálních a fyzických změn, přičemž těmi nejnáročnějšími bývá doba během těhotenství, porodu a posléze období kojení. V důsledku poklesu hladiny estrogenu, oslabení pánevního dna a změn v oblasti močového měchýře nezřídka dochází k náhlým únikům moči, dostavuje se pocit neúplného vyprázdnění či častější infekce močových cest. Ačkoliv většina těchto a obdobných obtíží bývá pouze dočasná, může se stát, že problémy přetrvávají. Je-li tomu tak více jak několik měsíců, rozhodně je na místě poradit se s lékařem.

Nestyďte se za své problémy

Po porodu a zejména během kojení dochází u žen k nedostatku estrogenu. Ten má zásadní význam pro výživu a obranyschopnost sliznic, včetně sliznice močového měchýře a močové trubice. „Během těhotenství a v následném šestinedělí převažují v ženském těle hormony gestageny – steroidní hormony, které jsou klíčové pro udržení těhotenství, přípravu děložní sliznice na uhnízdění vajíčka a vývoj mléčných žláz. Nesou s sebou různé změny a ovlivňují fyzický stav a psychickou stabilitu. Z pohledu urologických potíží nedostatek estrogenů omezuje výživu sliznic včetně sliznice močového měchýře, čímž jsou ženy náchylnější k infekci. Jedná se ale o dočasný stav, který se postupně upravuje s návratem hormonální rovnováhy,“ vysvětluje Elena Sudarikova, gynekoložka kliniky Venova.

Poporodní období přináší řadu změn, o kterých se ženy často zdráhají mluvit. Potíže s močovými cestami jsou ale běžné. „Nejčastějšími urologickými obtížemi žen po porodu jsou mimovolní únik moči – inkontinence, časté močení, riziko častějších infekcí močových cest, případně pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře. Únik moči po porodu se objevuje poměrně často, podle Mezinárodní společnosti pro kontinenci se určitá forma inkontinence objeví až u 40 procent žen po porodu, přičemž u většiny z nich dochází k postupnému zlepšení během prvních měsíců. Za normální se dají považovat potíže trvající zhruba tři měsíce po porodu. Pokud se však stav zhoršuje, přináší ženě komplikace jako například infekci močových cest, bolesti, potíže se sexuálním životem, pak je namístě vyhledat lékařskou pomoc,“ doporučuje uroložka Lenka Plincelnerová.

Na riziko vzniku urologických obtíží má značný vliv způsob porodu. Studie ukazují, že ženy po vaginálním porodu mají zhruba o 80 procent vyšší riziko stresové inkontinence než ženy po císařském řezu. Po vaginálním porodu totiž ve vyšší míře obvykle dochází k poklesu orgánů pánevního dna oproti porodu císařským řezem, tudíž se zvyšuje riziko inkontinence. To je způsobeno zátěží na svaly pánevního dna, ke které dochází průchodem plodu porodními cestami. „Vlivem oslabení svalstva pánevního dna může dojít ke změně polohy močového měchýře a k nesprávné opoře močové trubice, což následně vede k nesprávnému vyprazdňování močového měchýře a častějšímu nucení na močení. U porodu císařským řezem jsou tato rizika nižší,“ uvádí uroložka.

Potížím lze předcházet

Řadě potíží lze předcházet nebo je výrazně zmírnit s pomocí fyzioterapie. V případě, že se žena ani pár měsíců po porodu necítí fit, je vhodné podstoupit vyšetření u odborníka, a to zvláště tehdy, plánuje-li v budoucnu další těhotenství. Neřešené problémy by se pak totiž ještě prohloubily. „Kromě bolesti zad z nesprávného držení těla a dechového stereotypu u maminek často přetrvávají potíže v oblasti pánve. Důvodem je neschopnost izolované aktivace či relaxace svalů pánevního dna. Klinicky se tyto poruchy mohou projevit poklesem orgánů malé pánve, inkontinencí nebo bolestí genitálií při močení či pohlavním styku. Zkušený fyzioterapeut zjistí, které svaly pánevního dna jsou oslabeny a které jsou naopak ve spasmu, a navrhne individuální plán terapie, která tělu vrátí svalovou rovnováhu,“ přibližuje hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.

U stresové inkontinence pomáhá cílené posilování pánevního dna. U opakovaných infekcí močových cest má význam správná prevence, úprava hygienických návyků a podpora zdravé poševní mikroflóry. „V případě stresové inkontinence jsou dobrým pomocníkem Kegelovy cviky. U častějších infekcí močových cest, způsobených poševní dismikrobií, pak fungují vhodně nastavená preventivní opatření a podpůrná probiotická léčba. Vyskytuje-li se problém s opakujícími se infekcemi močových cest, je třeba vyhledat urologa. Při opakujících se infekcích by se měl provést jak odběr moče, nejlépe jednorázovým vycévkováním, tak výtěr z pochvy s vyšetřením pH v pochvě,“ popisuje urolog Ondrej Kaplán.

Kegelovy cviky

Najděte správné svaly – Představte si, že se snažíte zadržet moč. Svaly, které při tom aktivujete, jsou svaly pánevního dna.

Zaujměte pohodlnou polohu – Cvičit můžete vleže, vsedě i vestoje. Na začátku je často nejsnazší poloha vleže.

Správné provedení – Jemně stáhněte svaly pánevního dna, nezapojovat břicho, hýždě ani stehna a nezadržujte dech.

Výdrž a uvolnění – Svaly stáhněte na 3–5 sekund, poté je zcela uvolněte na stejnou dobu. Jakmile zesílíte, prodlužujte výdrž až na 8–10 sekund.

Počet opakování – Proveďte 10 opakování v jedné sérii. Cvičte ideálně 2–3× denně.

Rychlé kontrakce – Přidejte krátké, rychlé sevření a uvolnění svalů – pomáhají při smíchu, kašli nebo kýchnutí.

Kdy čekat výsledky – První zlepšení se může objevit během několika týdnů, výraznější efekt obvykle po 2–3 měsících pravidelného cvičení.

Zdroj: nzip.cz; gynekoložka Elena Sudarikova; uroložka Lenka Plincelnerová; urolog Ondrej Kaplán; fyzioterapeutka Iva Bílková; klinika Venova; FYZIOklinika

Foto: freepik.com (autor: serhii_bobyk)