Nezvaný host

Přišel sám, nezván ani nevítán. Tyhle přepadovky opravdu nemám ráda. Sedl si ke mně a nehnul se. Proč? Proč zrovna já? Byla neděle, my se den předtím vrátili z dovolené na Šumavě. Z krásné dovolené na krásné Šumavě... Doma binec, koš přetékal špinavým prádlem (jak jinak, když je venku pošmourno a deštivo a já tak nerada suším prádlo doma na sušáku). Ani jsem neměla nějak síly - na nic, na úklid, na prádlo, ale ani na nezvaného hosta. Udělala jsem rychlý oběd, a on stále se mnou. Odpoledne jsem se pustila do stahování fotek z dovolené a do jejich úpravy, ale pořád mi dýchal za krk. Místo, aby mi pomohl, funěl mi do zad, až jsem to vzdala a šla si lehnout. Byl tak drzý, že šel se mnou i do postele. Nějak mě to paralyzovalo. Co s ním, proboha? Noc za moc nestála, nemohla jsem s ním v posteli pořádně dýchat a v pondělí se mi spustila rýma. Byla jsem zpomalená jako šnek. No a v úterý bylo ještě hůř a už nebylo pochyb. Moje návštěva se jmenuje covid. Snad ji antivirotika zaženou, když mně se to nepovedlo. text a foto: Lenka Hudečková