Nová fotografická výstava Alžběty Jungrové (kurátorovaná týmem Trafo Gallery) ve vile Volman nese oficiální název Bez konce a začátku. V mé hlavě by se ale klidně mohla jmenovat také Ozvěny Ludi. Silně totiž odkazuje na Ludmilu Volmanovou, dceru pana Volmana, a na energii, kterou ve vile zanechala poté, co byla její rodina nucena opustit svůj tehdy ještě nový domov i samotnou zemi.
Jungrovou příběh zjevně fascinoval a Ludina přítomnost dnes prostupuje celou výstavou. Je cítit v fotografiích citlivě rozmístěných napříč ikonickou stavbou. Ať už jde o jemný závoj s otiskem ženské tváře pohupující se v lehkém vánku v obývacím pokoji, rozostřenou postavu ženy jako by zachycené v letu na vrcholu schodiště, ženu opřenou o okno či odpočívající na některé z mnoha teras, nebo silný portrét ženy stojící před naloženým automobilem, která se na vilu naposledy ohlíží. Příběh je přítomen všude. A spolu s výjimečnou architekturou Karla Janů a Jiřího Štursy vás nevyhnutelně vtáhne do svého světa. Já jsem si výstavu zamilovala.
S tvorbou Alžběty Jungrové jsem se nesetkala poprvé. Před několika lety jsem náhodou objevila její osobní projekt v chátrající prádelně staré nemocnice na Karlově náměstí v Praze. Syrový prostor, tak ponurý jak jen může být, tehdy díky její instalaci doslova ožil. Velkoformátové fotografie vytištěné na kovových síťovinách, filmové fólie nalepené na oknech filtrující odpolední světlo a neonové projekce dodávající fotografickým negativům lehce tajemnou atmosféru. Jako celoživotní milovnice současného umění jsem dotehdy v Praze nic podobného neviděla. Okamžitě si mě získala. A to natolik, že jsem si pořídila nejen katalog výstavy, který byl sám o sobě uměleckým dílem, ale také velkoformátový tisk jedné z klíčových fotografií.
Jakmile jsem se tedy dozvěděla, že Jungrová připravuje další projekt, datum vernisáže putovalo rovnou do mého kalendáře a vstupenku jsem si rezervovala s předstihem. Výstava nezklamala. Prostřednictvím dnes již charakteristických koláží a netradičních tiskových technik vypráví Jungrová další podmanivý příběh. Příběh plný silné ženské energie, vizuálně nádherně zpracovaný a zároveň jemně připomínající, jak destruktivní byly některé síly v české historii. A také jaké máme štěstí, že se díky odhodlání několika nadšenců podařilo tento architektonický skvost vrátit zpět do jeho původní krásy.
Pokud jste si oblíbili její samostatnou výstavu z roku 2023, je velmi pravděpodobné, že vás nadchne i tato. Výstava je ve vile Volman v Čelákovicích k vidění až do konce srpna.

Foto: Jana Zedníčková (se souhlasem)









Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...