Když jsem lidem říkala, že jedu na prodloužený víkend do Belgie, reakce byly… řekněme vlažné. Nechápavé pohledy. Pár zdvořilých „to zní hezky“. Takový ten tón, kdy si lidé úplně nejsou jistí, proč by tam vlastně někdo jel.
Jenže já svoje důvody měla. Jako dítě jsem v Belgii nějakou dobu žila a už dlouho jsem se tam chtěla vrátit. Navíc jsem poslední dobou ze všech stran slýchala, že Antverpy jsou skvělé z pohledu designu a současného umění. A upřímně? Někdy prostě potřebujete na pár dní zmizet. Takže… stálo to za to? Naprosto.
Het Zuid: antverpská čtvrť galerií
Jako vždycky jsem si před cestou udělala menší rešerši. A zjistila jsem, že v Antverpách existuje celá čtvrť galerií: Het Zuid. Takže bylo jasné, kam povedou moje první kroky.
Jednou z prvních zastávek byla Gallery LeClair na Kloosterstraat. Viděla jsem zde spoustu různých autorů: Mathijs Siemens, vandeCamp & Heesterbeek, Daniel O'Toole nebo Call me Frank, který byl upřímně jedním z mých favoritů. Takový ten typ galerie, kde se zastavíte „jen na chvíli“ a najednou tam stojíte mnohem déle, než jste čekali.
Pak jsem objevila místo, které se stalo jedním z vrcholů celé cesty: galerii IN-DEPENDANCE na Waalsekaai. Přesně můj typ. Galerie, kterou založili stejní lidé jako IBASHO (japonská fotografická galerie), se zaměřuje na západní fotografii a vizuální umění s velmi čistou, minimalistickou estetikou.
Probíhala zde výstava Laurenta Milleta a jeho jemných, lehce surrealistických černobílých fotografií. Opravdu nádhera.
A ještě lepší byla spontánní konverzace s galeristkou o naší společné lásce k Michaelu Kennovi, jehož zasněžené krajiny obdivuji už roky. To jsou přesně ty momenty, které vám cestování přinese a které žádný průvodce nikdy nenaplánuje.
Pak následovala Molo Gallery, novější space v rohové budově v sousedství. Bohužel byla během mé návštěvy zavřená, stejně jako Tim Van Laere, jedna z antverpských galerijních stálic. Takže jsem si alespoň prohlédla instalace zvenku. Obě galerie mám každopádně na seznamu pro příště.
Galerie Sofie Van de Velde byla naštěstí otevřená. Výstava White Room od Christophera Colma Morrina, s intimními plátny pohybujícími se někde mezi tím, jak věci vypadají, a tím, čím fyzicky jsou, byla přesně ten typ výstavy, který mě vždycky baví. A zajímavý detail: Morrin vystavoval společně s poctou Marině Yee, jedné z Antwerp Six, která zemřela v roce 2025. Krásná a trochu dojemná souhra s tím, co jsem krátce předtím viděla v MoMu.
Do Everyday Gallery jsem se tentokrát nedostala (ne úplně ideální timing během prodlouženého víkendu, kdy se některé galerie připravovaly na ArtWeekend), ale určitě ji chci zmínit pro každého, kdo si bude plánovat vlastní procházku Het Zuid. A pokud milujete fotografii, nevynechejte ani IBASHO. Galerie s filozofií „less is more“. Což vlastně říká všechno.
MoMu: nečekaný highlight celé cesty
V centru Antverp se nachází MoMu, městské muzeum módy, které aktuálně hostí jednu z nejzajímavějších výstav, jaké jsem za poslední dobu viděla. A to říkám jako někdo, kdo by se rozhodně neoznačil za fashion experta.
Výstava Antwerp Six vypráví příběh šesti belgických návrhářů (Dirk Bikkembergs, Ann Demeulemeester, Walter Van Beirendonck, Dries Van Noten, Dirk Van Saene a Marina Yee), kteří v roce 1986 nasedli do dodávky, odjeli na London Fashion Week a změnili svět módy.
Je to vůbec první velká výstava věnovaná všem šesti společně. Skvěle kurátorovaná, nádherně instalovaná a opravdu fascinující. Delší článek už mám na Substacku, pokud jste ho ještě nečetli.
Hotel Julien: místo, kde opravdu chcete bydlet
Hotely si vybírám stejně pečlivě jako galerie. Tentokrát jsem zvolila Hotel Julien a byla to trefa.
Dva zrekonstruované měšťanské domy ze 16. století v samém centru města, přepracované Peterem Ivensem a Bea Mombaers v jejich typicky vrstveném, nenápadně luxusním stylu.
Můj pokoj pod střechou (pozor: bez výtahu. Berte to jako denní cardio.) byl přesně ten typ prostoru, který miluju: přiznané trámy, přírodní materiály, carrarský mramor v koupelně, klid, jednoduchost a krása. Na stěnách fotografie z lokální galerie, v koupelně Aesop, nahoře rooftop terasa s výhledem na katedrálu.
Hotel má jen 21 pokojů a přesně tak působí. Spíš jako velmi dobře navržený domov než hotel. Vrátila bych se sem okamžitě.
A jídlo?
Antverpskou gastronomickou scénu rozhodně nepodceňujte. Stihla jsem vyzkoušet Bar Misera a Soixante a obě místa byla skvělá. Výborné jídlo, skvělá atmosféra, Antverpy v tom nejlepším smyslu.
Do své jmenovkyně The Jane jsem se tentokrát nedostala. Rezervace jsem řešila příliš pozdě. Ale alespoň mám důvod se vrátit.
Na ranní procházky bylo perfektní zastávkou lokální café Toi Toi s opravdu dobrým cappuccinem. A někdy vám vlastně stačí přesně tohle.
Výlet do Brugg
Žádná cesta do Belgie není úplná bez alespoň krátké zastávky v Bruggách, Benátkách severu.
Kanály, dlážděné uličky, středověká architektura. Moje maminka vždycky milovala zastávku u Michelangelovy Madony v kostele Church of Our Lady. Před pár lety zemřela, a tak pro mě bylo velmi silné stát tam znovu. Na chvíli jsem měla pocit, že je mi zase trochu blíž. Chybí mi.
Ale Bruggy nejsou jen historie. Náhodou jsem tam objevila contemporary galerii Absolute Art a znovu si připomněla, že i ta nejpohlednicovější středověká města mají svou současnou kulturní scénu.
Takže… Belgie si ty nechápavé pohledy opravdu nezaslouží.
Jeďte kvůli umění. Zůstaňte kvůli cappuccinu, kanálům a atmosféře. Opravdu je tam co objevovat.
Foto: Jana Zedníčková
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...