Hrdinou může být každý z nás. Lucie zažila situaci, na kterou nikdy nezapomene - zachránila lidský život

Někdy situace vyžaduje rychlou akci. A dvojnásob to platí, když jde o lidský život, zde rozhodují minuty a někdy i vteřiny. Oblastní vedoucí Lucie Drabinová je skutečnou PENNY hrdinkou, která v krizové situaci neváhala a poskytla první pomoc zákazníkovi, když ztratil vědomí a přestal dýchat. Odvahu konat jí dodal také on-line kurz záchranáře Marka Dvořáka, díky kterému si zapamatovala několik důležitých praktických tipů.

Lucie, dostala jste se už někdy do podobné situace, nebo se to stalo vůbec poprvé?

Byla to moje první zkušenost, kdy jsem někomu dávala masáž srdce.

Vzpomenete si, jak k situaci došlo?

Jistě, pamatuji si to naprosto přesně. Byl to takový adrenalin, že se na to asi ani nedá zapomenout. Přijela jsem k prodejně ve Šternberku a dlouho jsem nemohla najít parkovací místo. Po nějaké době jsem zaparkovala a šla do práce. Vtom vidím, jak u prodejny vytahují nějací lidé pána v bezvědomí z auta, pokládají ho na zem a zvedají mu nohy. Ten pán však nevypadal tak, že by jen omdlel, měl nezdravou barvu a začal modrat. Vzpomínám si, že mi jelo hlavou: „Tady je něco špatně.“ Od lidí jsem zjistila, že záchranka už je na cestě, a tak jsem začala zjišťovat, zda pán dýchá. A on nedýchal...

Co jste udělala, když jste zjistila, že nedýchá?

Řekla jsem, ať mu položí nohy na zem a vytáhnou mikinu, kterou měl pod hlavou. Zaklonila jsem mu hlavu a pak už jsem prakticky jen masírovala srdce do příjezdu záchranky. Mezitím mi ještě jeho žena podala telefon, kde jsem měla operátorku ze záchranné služby. V jeden okamžik mě zastavila a řekla, ať opět zkontroluji, zda dýchá. A jelikož stále nedýchal, tak jsem pokračovala v masáži srdce dál.

Dovedete odhadnout, jak dlouho to trvalo?

To nedovedu, možná to bylo jen pár minut, ale v té situaci mi to přišlo jako dlouhá doba. Masáž provádíte skutečně silou, takže přestože vám vyjede hladina adrenalinu, byla jsem ráda, když mě nakonec vystřídal pán stojící vedle mě, protože už jsem cítila, že mi dochází síly. Záchranáři pacientovi rozstřihli oblečení, začali pána intubovat a jeden z nich mi řekl, ať pánovi, který mě vystřídal v masírování, zpívám do rytmu, a tak jsem uprostřed listopadu zpívala nahlas Rolničky, rolničky. Přesně tak, jak jsem se to naučila u Marka Dvořáka na kurzu. No a když jsem viděla, že je o pána postaráno, šla jsem normálně do práce.

Řešili jste potom situaci s kolegy?

Ano, byla jsem samozřejmě plná emocí, mísily se ve mně endorfiny i adrenalin. Zároveň jsem cítila neskutečný vděk směrem k Markovi Dvořákovi za to, co dělá, a tak jsem mu napsala na Instagram, jelikož už jsem ho nějakou dobu sledovala.

Je něco, co byste lidem v podobné situaci ze své zkušenosti poradila? Jak s tím naložit? Protože asi ne každý je takový, že by se nebál a hned by se vrhnul do první pomoci.

Já jsem si o sobě taky nikdy nemyslela, že bych se do toho takto vrhla. Ale pak, když skutečně jste v té situaci, tak je to úplně jiné, než když nad tím takto přemýšlíte od stolu. Kurz od Marka Dvořáka mi dal určitě nějakou tu jistotu, protože se tam několikrát opakuje, že vlastně v takové situaci nemůžete ublížit. Taky je důležité na několik vteřin se zastavit a zanalyzovat celou situaci. Nehrozí vám žádné nebezpečí? A pokud ne, nic vám už nebrání. Takže asi zmapovat situaci, zeptat se, co se děje, a zavolat záchranku.

PENNY nyní v kampani "PENNY. První pomoc" zpřístupnila kurzy Marka Dvořáka také široké veřejnosti.

To je skvělá věc, za to jsem neskutečně ráda. Hodnotím pozitivně už ten krok, kdy PENNY poskytlo kurz nám jako zaměstnancům a to, že je nyní bezplatně přístupný i pro veřejnost, je opravdu skvělé.

Můžeme probrat také vaši profesní stránku? Jaká byla vaše cesta do PENNY?

Já už jsem tu hrozně dlouho, myslím, že už to bude 20 let. Začínala jsem ve východních Čechách, kam jsem nastupovala jako vedoucí nově otevírané pobočky. No a přibližně po pěti letech jsme se stěhovali zpátky na Moravu, protože já jsem původem z Moravy, tak jsem na Jesenicku pokračovala jako zástupce vedoucí, a pak znovu přes pozici vedoucí jsem se dostala až na tuto pozici oblastní vedoucí v regionu severní Morava, kdy mám na starosti šest prodejen. V této roli jsem pátým rokem.

A co je vaší náplní práce?

Prakticky na všech prodejnách zajišťuji nábor zaměstnanců, kontroluji výsledky daných prodejen, sleduji plnění cílů, reporty, zajišťuji školení, koučování lidí, to mě osobně baví asi nejvíce, ta práce s lidmi. Když vidíte, že se nábor podařil a vám v týmu roste další srdcař, je to něco, co mi dokáže udělat skutečnou radost.

Někdy se ale říká, že práce s lidmi je zároveň tou nejnáročnější disciplínou. Jak tedy dobíjíte baterky?

Relax pro mě je, když přijdu domů a ztiším si pracovní telefon, jen tak si sednu, dám si třeba kafe a povídáme si. Před spaním si ještě ráda přečtu pár stránek knížky. Kromě toho také ráda cestuji, chodíme na túry se psy a ráda sportuji. Miluji vodu, takže nejlépe si vyčistím hlavu při plavání nebo jízdě na paddleboardu. V zimě pak ráda vyrážím na běžky. No a když mi ještě zbyde nějaký čas, tak spoluorganizuji nebo organizuji kulturní akce. Například s partnerem pořádáme Guláš Fest. Jako členka kulturní komise obce se podílím také na dalších akcích, jako jsou rozloučení s prázdninami, čarodějnice a tak dále. Takže i těmito komunitními akcemi vlastně relaxuji. Na jednu stranu je to spousta zařizování, na druhou stranu mám radost, že jsem udělala něco pro druhé. Mám v sobě tuto organizační duši a jednoduše mě to baví.

Klobouk dolů před tím, co všechno stíháte. Když jste zmiňovala cestování, dala byste ještě čtenářům nějaké tipy, kam na výlet ve vašem regionu?

Určitě, ráda. Tady ve Šternberku, kde sedíme dnes, je například krásný zámek. U Vrbna pak Karlova studánka a stezka Bílá Opava. Přímo v Bruntále je taky krásný zámek s terasou a zámeckou zahradou, doporučuji navštívit také Uhlířský vrch. No a jelikož jsem zmiňovala svou zálibu ve vodních sportech, nesmím zapomenout na Slezskou Hartu u Bruntálu, Leskovec nebo Nové Pláně, kde jsou půjčovny lodiček, šlapadel a paddleboardů.   Zdroj/autor: PENNY, redakční text Foto: se souhlasem PENNY a Lucie Drabinové