Vážené a milé ženy, dnes mám pro vás báseň o hledání. Asi je to moje časté téma, já nevím.:) Napsala jsem ji jako mladá holka na začátku devadesátých let. Byla to pro mě krásná a euforická porevoluční doba – na Hradě seděl pan prezident Havel, já jsem úspěšně studovala vysokou školu, moji rodiče byli ještě živí a zdraví… Ale zároveň mi tehdy začalo docházet, že princové na bílém koni i svalnatí elegáni z amerických bijáků nějak došli, a cítila jsem se mezi všemi těmi lidmi (typu podnikatel ve fialovém saku) často velmi osamělá…

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor. Vaše Holubička Zuzka

 

 

Nemůžu tě najít

 

Skrývám se před tebou v podchodu

jako před deštěm

abych nepromokla

Odklízím tě lopatou od prahu

jako sníh

v kterém křehnou slova

Smývám tě vodou z obličeje

jako slzy

hledající cestu

Chráním si před tebou oči

jako před sluncem

abych neoslepla

 

A přitom tě hledám

jako naději

něhu

jako náruč tepla

 

A nemůžu tě najít

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account