Pracuji v hospodě a práce mě bavila, jenže jak roky běží začala jsem uvažovat jestli se za deset let chci pořád vidět za pípou. Popravdě za deset let bych to možná jestě dala, ale představa, že v padesáti budu běhat po place…no nevím. Proto jsem se rozhodla pro změnu. Přejít na místo, které pro mě bude mít nějakou možnost posunu. Kancelářská práce mě zrovna neláká, přesto že na ni vzdělání mám. Proto jsem si vybrala prodavačku v oděvech nebo obuvi. Rozeslala jsem životopisy a vyrazila naprvní pohovor.
Záměrně neuvádím pro jakou firmu, protože má spoustu poboček a třeba jsem jen narazila na jedno shnilé jablko a kvůli tomu nechci ničit pověst. Přivítala mě vcelku příjemná slečna, ale místo nějakých doplňujících informací, mi odříkala jen to co jsem si přečetla na internetu. Žádné otázky, které by měli zjistit jestli mám nějakou praxi a proč chci jít pravovat k nim. Jediné co jí opravdu zajímalo, jestli mám děti. Asi hodně důležitá informace, protože se mě během těch pár minut zeptala hned třikrát, přesto že by neměla. Že vedla rádoby pohovor přímo na prodejně mezi zákazníky mě už ani nepřekvapovalo a jen mi suše sdělila že mají vzadu zázemí. Odcházela jsem dost zklamaná.
Přesto že je to obyčejná pozice, dost mě překvapilo jednání s jakým jsem se setkala. Za dva dny jdu na další pohovor 🙂 To horší už jsem si vybrala, tak se opravdu těším, nevěřím že bych měla takové „štěstí“ hned dvakrát.
