Josefína seděla s pootevřenou pusou a třeštila na prstýnek oči.
Byl jednoduchý a tenoučký, z bílého zlata a v něm zasazený něžný malý bílý briliant.
„Izzy, já… Já nemám slov,“ pronesla a z koutku oka jí vytekla slza velká jako hrášek a kápla přímo do krabičky s prstýnkem.
„Strašně moc tě miluju a chtěla bych si tě vzít, ale nemůžu, nejde to.“ Zavrtěla hlavou a rozplakala se.
„Proč bys nemohla,“ usmál se na ni a zvedl ji bradu. Vpil se jí do očí a pak ji políbil
„Je mi patnáct, naši neví ani o tom, že spolu chodíme. Teda, mamka už ano, ale táta? A rozhodně by nesouhlasili s tím, abychom se brali takhle mladí. Ani zákon to neumožňuje, a jestli jsi vzal s sebou Bena proto, aby nám pomohl najít před našimi únik, nemyslím si, že je to správný začátek.“
„Neboj se, mám všechno promyšlené,“ odvětil v klidu.
„Ale ať už to máš promyšlené jakkoliv, nechci našim lhát. Cítím, že sice dospívám a za svůj život si rozhoduju sama, ale nechci dělat nic za jejich zády. Izzy, oni mě adoptovali, vychovali mě, stejně jako mého bráchu a tohle nemůžu, i když mi věř, že bych stokrát chtěla.“
„Tohle je papír, který jsem potřeboval k tomu, abych všechno mohl uskutečnit,“ natáhl se k Benovi a vzal mu desky z klína. Rozevřel je a podal Josefíně lejstro, které vypadalo jako smluvní podmínky.
„A tady Ben,“ kývl na právníka, „mi pomohl vyjednat veškeré náležitosti. Ano, máš pravdu, že se svatbou musejí souhlasit rodiče, pokud jsi takhle mladá, že se musí prokázat výjimka a důvody toho, proč se chceme vzít a takové ty věci okolo, ale já všechno splnil, jestli sis všimla,“ píchnul prstem na konec papíru.
„Ó můj bože! To je podpis mé mamky a mého táty!“
„Přesně tak, zlato. Tvoje mamka souhlasila a papír podepsala. Tvého tatíka jsme museli zpracovávat poněkud déle, ale tram ta da dá. Je to dohodnuté.“
„To není možné, to nedává smysl. Naši jsou strašně … Jak bych to řekla. Zkrátka ne zrovna moc dvakrát pokrokoví, tohle se jim nepodobá,“ nakrčila obočí.
„Není to jenom nějaká finta, Izzy?“
„Můj ty smutku, ty jsi jak nevěřící Tomáš,“ zasmál se. „Co všechno musí chlap podstoupit, aby slyšel to jedno jediné kouzelné slůvko, souhlasné ANO?“
„Potřebuju mít jistotu, že je to v pořádku, nejenom papírově.“
„Myslím si, že už brzy zjistíš, na čem jsi,“ řekl tajemně, když limuzína zastavila.
Josefína počkala, až Izzy vyběhl z auta, otevřel jí dveře a pomohl jí ven. To, co uviděla, s ní málem seklo!
Stáli na kraji hustého lesa, kterým prosvěcovaly paprsky slunce, cítila vůni jehličí a mechu a jen pár metrů od ní se mačkala parta lidí, rodiče, babička s dědou, jejich skupina a pár kamarádů, které znala.
„Co to má znamenat? Co tu všichni dělají a proč?“ Teď už jí bylo jasné, proč Lena dorazila k nim na návštěvu tak vyparáděná a všichni kluci se ten den upravovali v koupelně, jako kdyby čekali honoraci bůh ví odkud.
„Tak znovu, Josefíno Stringini a doufám, že tentokráte se mi odpovědi dostane,“ klekl si před ní a natáhl k ní otevřenou krabičku s prstýnkem ještě jednou.
„Budeš dokonalou ženou dokonalému ženichovi?“ Načež se hlouček lidí pobaveně zasmál. Josefína rozpačitě a toužebně pohlédla směrem ke svým rodičům, kteří stáli opodál. Matka s otcem se na ni jen usmáli a přikývli.
„Ano! Ano, Christophere Gallegosi, vezmu si tě, ano, ano ano!“ Padla na kolena k němu a objala ho. Všichni začali nadšeně tleskat a paní Stringini ronila slzy dojetím.
„Takže jsi připravená na obřad?“ Zakřenil se na ni poťouchle.
„Obřad? Jako dneska?“
„Jako dneska,“ ozval se za jejími zády ženský hlas, a když se otočila, spatřila za sebou vysokou štíhlou zrzku s nádhernýma modrýma očima.
„Ale nejsem nalíčená, nemám šaty, boty, nic a vy všichni vypadáte tak úžasně,“ pohlédla na hlouček stojící opodál.
„O to se postará tady Rachel a my ostatní si zatím půjdeme udělat piknik, než se nám nevěsta přichystá,“ vyzval ostatní Izzy. „Počkáme na tebe, mě taky čeká ještě pár úprav. Neměj obavy, bude to epesní,“ ujistil ji a pak zavedl hosty na mýtinu, kde už bylo připravené posezení s občerstvením. Voda, džusy, limonády, drobné jednohubky, nakrájené ovoce a sýrovo-šunkové mísy s maličkými kroužky baget.
“Tak šup šup. Nemáme moc času.” prohlásila zrzka a ukázala na dodávku, která stála vedle limuzíny. Otevřela dveře a pomohla Josefíně vylézt nahoru.
Uvnitř byl malý mužík s velmi extravagantním oblečením.
“Nemusíš se klepat.” Usmál se na ni.
„Dnes bude Tvůj velký den a my z tebe uděláme princeznu. Mimochodem, jsem Michael a s Rachel už se asi znáte.”
“Ahoj.” pozdravila ho a podala mu ruku. On ji komicky chytil a zlehka políbil. Na rukou se mu blyštěly prsteny a Josefína jen přemítala o tom, jestli je takhle vymóděný pokaždé, nebo je to jenom recese. Vždycky si myslela, že takoví stylisi existují jenom ve filmech a teď před sebou jednoho takového měla.
“Ale jak nemám být nervózní.” pokrčila rameny Josefna. “Miluju překvapení a miluju bláznivé akce na poslední chvíli, ale mám strach. Strach, ale nevím z čeho. Moc se těším, až řeknu ano, ale zároveň je to na mě tak moc rychlé, že si ani nepřipouštím, že by se to mohlo stát. To, že má být svatba jsem se dozvěděla teď!”
“Typická nevěsta.” pousmála se Rachel a posadili Josefínu do křesílka před ohromné zrcadlo. Všimla si, že po její pravici visí matně bílý pytel, zřejmě s jejími svatebními šaty.
“Michael se ti postará o vlasy a já tě obléknu a nalíčím, ano?” Začala Rachel hned, jak ji usadila.
A než stačila Josefína s čímkoliv souhlasit, už měla na hlavě parádní “výzdobu” a nechala se líčit tak, jak na to byla zvyklá v maskérně před koncerty.
“Asi tě musí hodně milovat, když se rozhodl vzít si tě tak brzy.” mrkla na Josefínu spiklenecky. “Přijde mi to roztomilé.”
“Já miluju jeho a on miluje mě.” Řekla Josefína. “Tohle by mě ale ani ve snu nenapadlo. Vůbec bych tohle od něj nečekala. Spoustu věcí spolu děláme na poslední chvíli, ale tohle? Navíc se stalo něco, kvůli čemu jsem spíš čekala rozchod a ne svatbu. I když mě přesvědčoval, že se mnou zůstane napořád, i přes ten daný problém.”
“Tak vidíš. Takového chlapa najdeš jenom jednou za život. Mrkni. Já být tebou, tak se tetelím blahem.” rozzářila se Rachel.
“A ty a Michael jste-” zamávala lehce rukou Josefína směrem ke kadeřníkovi.
“Kdepak.” Uchechtla se Rachel. “Jsme jenom pracovní partneři. “Líčíme a češeme filmové hvězdy a na svatby si nás objednávají takzvaní V.I.P. Jinak co se týká milostného života, jsme jenom velmi dobří přátelé. Spíš něco jako bratr se sestrou.”
“Aha.” řekla Josefína tiše a zmáčkla si silně klouby na rukou.
“Uvolni se. Tohle bude ten nejkrásnější den na celém světě! Budeš se vznášet jako lesní víla, oslňovat všechny šaty, které vypadají jako utkané z pavučin a vepředu na tebe bude čekat Izzy. Můj ty smutku! Ty se dnes vdáváš.” vyhrkla ze sebe bláznivě a natáhla se pro pytel.
„To jsou ony, nádherné, vkusné a vybírané podle toho, co máš nejraději,“ usmála se na Josefínu. Ta jenom roztřesenými prsty rozepla zip a bála se, co uvnitř najde.
Během líčení přemýšlela nad tím, co když na ni vykouknou tak příšerné šaty, že je na sebe nebude chtít obléknout a bude v nich vypadat jako strašidlo.
„Bože, jsou krásné,“ vydechla, když je celé vyprostila z pytle ven.
„Jak jste věděli, že miluju Vintage styl, vždyť chodím často v teniskách, kraťasích a předvádím se spíš v bláznivém stylu, než v tomhle.“
„Řekněme, že tvůj nastávající pátral a pátrat, až vypátral tvoje zápisky a náčrty.“
„Moje svatební šaty? Vy jste mi nechali ušít šaty podle mého přání?“ Vykulila oči a najednou je začala poznávat. Ještě je v rychlosti otočila a zjistila, že i záda šatů jsou totožná s jejími výkresy. Namísto klasické vložky byl velký krajkový motýl, který rozprostíral svá křídla do stran.
Netrvalo dlouho a Josefína byla připravena. Úchvatný účes, spolu se snovými šaty a jemným líčení z ní dělaly jednu z nejkrásnějších nevěst v Berlíně, ne-li v celém Německu!
“Můžeme?” usmála se na ni Rachel a vyšla s Josefínou z dodávky.
“Takhle to dopadá, když se na chlapa domluví dvě ženské.” prohlásil muž, jenž na Josefínu venku čekal a objal ji.
“Opatrně Roberte. Nebo nám ji umačkáš a my budeme na poslední dobu shánět nové šaty a předělávat celý make-up.” Napomenula Josefínina otce Rachel.
“No, asi vás tu chvilku nechám. Ale moc to neprotahujte.” usmála se na ně. “Až uslyšíte hudbu, musíte jít. Roberte, ty víš, kam nevěstu odvést, že?” A sama zmizela mezi stromy.
“Nikdy bych nečekal, že spolu takhle budeme stát. Tedy, samozřejmě, že jsem tušil, že se jednoho dne budeš vdávat, ale že ti bude patnáct.” Usmál se a podíval se své dceři zpříma do očí.
“Asi spím, nebo jsem se úplně zbláznila.” zakroutila hlavou Josefína. “Nejprve se dozvím, že jste ten papír podepsali a pak se tu objeví všichni, které znám, ty ani mamka nenadáváte… Proč?”
“Jestli chceš znát pravdu, tak jsem měl chuť si pro tebe dojet a pořádně ti zmalovat zadek.” prohlásil Josefínin otec. “Měl jsem chuť tě roztrhnout jako hada a to hned z několika důvodů. První byl ten, žes začala chodit s Izzym a byla s ním tajně několik měsíců. No to mě totálně vytočilo a stát v tu chvíli vedle mě by znamenalo pro Izzyho rychlou smrt.”
“Až tak?”
“O to víc mě dožralo, když mi maminka oznámila, že bychom měli podepsat papíry, ve kterých ti povolujeme se vdát.”
“Jen doufám, že jste se kvůli mně nepohádali?” zhrozila se Josefína a podle sklopené hlavy jejího otce usoudila, že to nebyla jen obyčejná hádka, která trvá pár minut.
„Choval jsem se asi dost nepatřičně. Pak, když mi maminka všechno vysvětlila, se to urovnalo. Bylo těžké zvyknout si na to, že dospíváš, na můj vkus, až moc rychle. Bojím se o tvou budoucnost i o to, abys byla šťastná, dodělala sis školu a tohle byl prostě šok.“
“Jak dlouho vlastně o tom víte, že si mě chce Izzy vzít?”
“Asi měsíc.” Odvětil Josefínin otec.
“No páni, já do teď neměla tušení, že mě Izzy požádá o ruku. Vůbec jsem netušila, co se bude dít. Tím spíš, co už všechno stačil vyřídit. Tati, řekni mi popravdě, zlobíš se?”
“Dneska máš svůj velký den a mně je jasné, že by sis Izzyho jednou tak jako tak vzala. Nebudeme si tu hrát na Romea a Julii a nějakou tajnou svatbu. Nejradši bych ti vyhrnul tuhle krásnou svatební sukni a seřezal tě, že by sis týden nesedla, ale chápu, že je to pro tebe velký den a nechci ti ho kazit. Jestli to tak doopravdy cítíš, udělej to.”
“Děkuju, mám tě moc ráda a i když nevím, co se stalo, nechápu to a jsem z toho zmatená…Jedno vím jistě. Jste ti nejbáječnější rodiče, jaké by si mohl kdo přát.”
“S tím musím souhlasit.” pousmál se pan Stringini a právě ve chvíli, kdy se objali, začal hrát v dáli svatební pochod.
“Je ti jasné, že si ho budeš brát před zraky boha. Když řekneš ano, už se to nedá vrátit. Stane se z tebe paní Gallegos.” Připomněl jí otec, když spolu kráčeli po lesní cestičce.
“Já vím, tati, ale miluju ho. Snad to jednou pochopíš,“ přitiskla se k němu. „Nemluvě o tom, že podpis se mi možná změní, ale jinak budu pořád tvoje malá princezna Stringini.” Dodala ještě, když se ocitli na překrásné mýtině, kde ještě před chvílí všichni hodovali.
Před nimi stál improvizovaný oltář, ke kterému vedl krátký zelený koberec připomínající měkounký mech, a z každé strany byly rozestavěné židle pro svatebčany.
U oltáře už čekal Izzy, vedle Jay a Vincent, každý jako svědek pro jednoho z nich.
Pan Stringini vedl svou dceru hrdě a vzpřímeně a snažil se působit drsným a majestátním dojmem, přestože si nejeden z hostů mohl všimnout jeho uslzených očí.
„Starej se mi o ni dobře,“ naklonil se k Izzymu, když mu nevěstu předával. Pak spojil její a Izzyho ruku a posadil se ke své ženě v první řadě.
Ben, ze kterého se vyklubal nejenom právník, ale také oddávající, teď otevřel velkou knihu a začal z ní předčítat.
Vinnie s Richiem na sebe pořád koukali a nenápadnými posunky si dávali na jevo, že to Josefíně i Izzymu moc sluší. Paní Stringini si otírala kapesníkem oči a do toho všeho tam pobíhal vyčouhlý a příšerně hubený fotograf, který vše dokumentoval.
“Berete si, Christophere Gallegosi Josefínu Stringini za svou zákonitou manželku? Zároveň libujete, že jí budete oporou ve zdraví i v nemoci, v dobrém i ve zlém a zůstanete spolu, dokud vás smrt nerozdělí?”
“Ano.” načež navlékl Josefíně nádherný zlatý prstýnek.
“A vy, slečno Stringini, berete si zde přítomného Christophera Gallegose za manžela a slibujete, že mu budete věrnou a milující ženou?”
“Ano.” a stejný prstýnek navlékla i ona jemu.
“Prohlašuji vás tedy přede všemi za manžele. Můžete políbit nevěstu.” a rozpřáhl s úsměvem ruce.
Políbit nevěstu zřejmě bylo, pro Izzyho, umačkat ji k smrti.
