Schválně, jestli to máte taky tak…
Dřív, kdykoli ke mně nečekaně přišel po dlouhém období „ať dělám, co dělám, nic se mi nedaří“ závan pozitivního blýskání se na lepší časy, najednou jsem se začala cítit jako v červnu, když prudce a hromadně začnou zrát jahody 🙂
A já, ač jsem se na léto-jahody-pozitiva tolik těšila, jsem vždy dříve v sobě automaticky zaktivovala červenou výstražnou kontrolku dávného programu „Honem, děti, jezte, za chvíli nebudou, ať se to nezkazí, taková škoda, no dejte si ještě, jaktože už nemůžete, v zimě vám pak budou chybět!!!“
Nebo vám to doma nevštěpovali?
Tak to buďte rádi 🙂
Ušetřili jste si „strach z jahod/borůvek/malin/ostružin/…“, resp. z toho, že nikdy nedokážete sníst VŠECHNY plody léta, rodící se na nekonečných plantážích, tak „včas a komplet“, „aby se to nezkazilo“.
A nejste tudíž dost zodpovědné / hodné / vděčné děti.
Tak to buďte rádi 🙂
Ušetřili jste si „strach z jahod/borůvek/malin/ostružin/…“, resp. z toho, že nikdy nedokážete sníst VŠECHNY plody léta, rodící se na nekonečných plantážích, tak „včas a komplet“, „aby se to nezkazilo“.
A nejste tudíž dost zodpovědné / hodné / vděčné děti.
A zasloužíte si za to „trest“ – v zimě budete, bez ohledu na to, kolik jste toho v létě s vyplazeným jazykem a nafouklým bříškem stihli zbaštit, BEZ NICH. I kdybyste mamince pomohli nesnědené zbytky otrhat a zavařit na kompoty a marmelády, „už to nikdy nebude jako ty čerstvé“.
Bludný jahodový kruh.
Bludný jahodový kruh.
Přestala jsem jíst jahody…
Já jsem dokonce pod tlakem této pro mě neúnosné odpovědnosti kdysi na čas přestala jíst zahradní a lesní ovoce úplně 🙂 – uvažovala jsem logikou „co nejím vůbec, u toho se mi nemůže předhazovat, že toho sním MÁLO“.
Ale čert vezmi jahody i s jejich krátkou překotnou sezónou…
Horší bylo, že jsem si to vztáhla i na další situace – v dětství jsem slýchávala i „Moc se neraduj/radši se netěš, ať pak nejsi zklamaná“, “Člověk nemůže být dlouho šťastný.”, „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ a podobné výroky.
Ale čert vezmi jahody i s jejich krátkou překotnou sezónou…
Horší bylo, že jsem si to vztáhla i na další situace – v dětství jsem slýchávala i „Moc se neraduj/radši se netěš, ať pak nejsi zklamaná“, “Člověk nemůže být dlouho šťastný.”, „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ a podobné výroky.
Bojíme se úspěchu?
Psychologové tomu říkají „strach z úspěchu“. Člověk se velice chce mít „lépe“ (asi jako se v zimě nemůže dočkat prvních jahod), ale když najednou „bum“ a má se, dělají se mu boule za ušima, zalyká se tím, vidí rudě, a vlastně si nepřeje nic jiného, než aby už zase byl „klid“ a „po sezóně“.
Sám tím „preventivně“ sabotuje svůj potenciální pocit štěstí. Dosud si neosvojil umění prostě si „čas jahod“ užít v jeho prosté radosti, v níž není potřeba nic „konzervovat“, o nic se obávat, kdy dokonce není nutné ani nic konzumovat, stačí jen sedět na kraji lesa či pole a „neužitečně“ koukat, jak se to krásně červená / modrá / černá… 🙂
Musela jsem se naučit žít s „jahodovým fenoménem“ v míru a symbióze 🙂 . Nezašlapat každou každý výhonek „štěstí“ v panice okamžitě „pro jistotu“ do země, ale přijímat vděčně a radostně i příležitosti, které MOHOU být přechodné…a nevidět v tom jejich nedostatek a „vadu bránící řádnému užívání“.
Sám tím „preventivně“ sabotuje svůj potenciální pocit štěstí. Dosud si neosvojil umění prostě si „čas jahod“ užít v jeho prosté radosti, v níž není potřeba nic „konzervovat“, o nic se obávat, kdy dokonce není nutné ani nic konzumovat, stačí jen sedět na kraji lesa či pole a „neužitečně“ koukat, jak se to krásně červená / modrá / černá… 🙂
Musela jsem se naučit žít s „jahodovým fenoménem“ v míru a symbióze 🙂 . Nezašlapat každou každý výhonek „štěstí“ v panice okamžitě „pro jistotu“ do země, ale přijímat vděčně a radostně i příležitosti, které MOHOU být přechodné…a nevidět v tom jejich nedostatek a „vadu bránící řádnému užívání“.
Jolana Fišerová
