Karkulka lesem kráčí, v ruce košíček a červený kabátek hřeje rozechvělé tělo.
Vlk ten vyskočí v okamžení a co zmůže vystrašené děvčátko?
Sladké řeči, chvála a přemlouvání, netuší maličká, kam se dát.
Není proč se bát, je lepší se vzdát.
Podlehnout svodu a užívat přítomný čas.
Nechat se vézt tvými doteky, opřít hlavu o rozpálenou hruď.
Usnout a nakonec procitnout.
Poslední pohled, úsměv a slovo SBOHEM.
Otázka visí ve vzduchu a ty zmizíš za posledním rohem.
Uchovám vzpomínku, pošlu ti v duchu tajné pohlazení,
třeba se vše časem něco změní a najdu svou Soulmate tam, kde se nehledá,
třeba v rozednění.
Karkulka v červeném kabátku odhalí svou pravou tvář
a vlk svěsí hlavu, zmizí v lese, už není, čeho se bát.
Košíček plný sladkého potěšení nese si hrdě svou cestou plnou lásky, něhy a toužení.
Konečně svá, upřímná a jediná.
