Lada Svobodová je mladá žena s obrovskou láskou k přírodě. Kde se u ní vzala? Měla ji v sobě již v dětství? Nebo se rodila postupně? “Odmalička vnímám život a celý vesmír do velké hloubky, mám to tak nastavené, nemyslím si, že jsem se to „naučila?“ prozradila se skromností sobě vlastní. „Beru to jako dar a nesmírně mě to naplňuje. Stále ho prohlubuji a cítím přírodu i celý život z nových a nových úhlů pohledu.”.
Už jsou na to dva
Jak se z inženýrky Ludmily Zažímalové, která se podílela na budování bambusové džungle v pražském Bambusáriu, téměř přes noc stala paní Lada Svobodová? Příjmení je jasné, provdala se za Jaroslava Svobodu. Člověka, který procestoval mnoho zemí, aby v nich načerpal zkušenosti s ekozahradami a permakulturou. Autora zajímavé knihy Ekozahrady. Muže, který žije v souladu s přírodou. Ale co to křestní jméno?
Nová životní fáze
„Vědomě jsem prošla branou do jiného životního období, které se začalo tvořit ještě před svatbou. A proto jsem potřebovala v souladu se svým vnitřním vedením i vnějšími okolnostmi přenastavit své energetické nastavení,“ dopovídá s lehkostí a úsměvem milá, sympatická mladá žena. Zní to tak složitě… Jenže podle ní je to vlastně jednoduché. „Energie našeho jména (ale i příjmení) a to, jak ho my i naše okolí běžně vnímáme a používáme (zvyk), je totiž velmi důležitým faktorem ovlivňujícím a tvořícím naše životy. Běžně si to však málokdo v plné míře uvědomuje,“ vysvětluje Lada Svobodová. „Já jsem se rozhodla takto vystoupit ze své staré energie a přejít tam, kde jsem to opravdu já,“ dodává.
Lada o sobě napsala:
“Toužím vidět stále hloub, dotýkat se, cítit další rozměry a prostor, které mi předtím unikaly. Stále se dívám a žasnu. Nic nikdy nekončí, vše se mění a pokračuje způsobem, na který jsme naladěni. I když si myslíme, že jsme na konci cesty či na konci s dechem, je to jen začátek cesty nové, nové šance využít naší vnitřní síly, která je tam ukrytá a jejímž zdrojem je příroda a celý vesmír.”
Vývoj nikdy nekončí
Budou to již 4 roky, co přesídlila na rodový statek. „Prostě nadešel čas odejít a pokračovat za svými dalšími sny. Být ještě více součástí přírody a žít na své vlastní milované půdě, v rajské zahradě a s milovaným mužem, se kterým sdílíme velmi mnoho snů, vizí a nápadů na ještě krásnější a plnější život zde na Zemi.“ Lada Svobodová v tom má jasno a z jejích slov je znát, jak velmi miluje přírodu, život, manžela…
Jak moc má Lada Svobodová ráda přírodu a jak krásný vztah k ní má, je vidět v úryvku z jejího článku.
Stále kráčíme dopředu
Byla to pro ni velká změna? „Ano, byla velká a zásadní,“ přikyvuje a hned dodává „Předtím jsem žila jen napůl (i když to bylo mnohem lepší, než předtím a než předtím…), nyní žiji v mnoha směrech více naplno.“ A dál? „Potenciály stále rostou. Tím to nekončí, vývoj nikdy nekončí, mnohé sny se splnily, nebo tvoří a nové sny pokračují…“
Tím nejdůležitějším je radost
Je vidět, že nových směrů se Lada nebojí. Právě teď se zapojila do společného díla a manželům Svobodovým v nakladatelství Smart Press vyšla kniha Zelenina z ekozahrady – Pro radost i soběstačnost. Jak velký kus pozemku (zahrady) člověk potřebuje, aby mohl pěstovat „pro soběstačnost“ – a jak moc je to náročné pro ty, kteří nemají žádné zkušenosti, ale nyní chtějí svůj životní styl změnit? „O tom je celá kniha…,“ usmívá se Lada. „Pro nás ale není zásadní ona „soběstačnost“, která je velmi relativním a někdy i zavádějícím pojmem. Pro nás je zásadní radost a užívání si života a objevování nových věcí a souvislostí. A o tu jsme se rozhodli v knize podělit.”
Lidé se začínají probouzet
Dříve Lada vypomáhala svému muži s přednáškami a kurzy na témata Rodový statek a Permakulturní zahrady, nyní již potřetí otevřeli čtyřdenní meditační seminář Vědomá Tvorba Svého Života (s podtitulem: O životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, jimž zdraví naší planety není lhostejné.). Proč ta změna a co mladé manžely inspirovalo k takovému semináři? Jaroslav Svoboda k tomu poznamenal „K čemu je nám designově dokonale vysázená ekozahrada, když bychom v ní nebyli šťastní?” A Lada dodává: „Jarda to napsal velmi výstižně. To, jak se v životě cítíme, jakým způsobem, kde a jak žijeme, nelze oddělovat. Lidé se začínají probouzet a touží po hlubším smyslu a vědomějším, oduševnělém a hlavně radostném životě. A to je podstatnější nežli to, jestli máte na zahradě „ten správný design” nebo dostatek ořešáků či jabloní.”
