Krásná, vtipná a velmi milá. Přesně tak jsme poznaly Milušku Bittnerovou, herečku, moderátorku a maminku dvouleté Betynky. V polovině září se ujala moderování křtu nové české pánské kosmetiky, proto se náš rychlý rozhovor točil především kolem krásy a jejího vnímání.
Setkáváme se u příležitosti uvedení nové pánské kosmetiky Koolman. Co na ní říkáte z ženského pohledu?
Musím říct, že mě to trošinku štve. Podle toho, co Pity (kosmetik Petr Pity Krejczy – pozn. redakce) říkal, tak je její součástí i kyselina hyaluronová, ale ta, kterou obsahují přípravky pro ženy, je jednomolekulární, jenže tahle je dvoumolekulární. To je jako silnější? Proč? Takže Pity mi dá balíček pro manžela, který sice donesu domů, ale manžel si bude používat svoje intimní mýdlo a zbytek si používám já. Nevím, proč by měl používat nějakou dvoumolekulární kyselinu a na mě by se mělo šetřit 🙂 Ne, teď vážně, je to super. Jsem ráda, že má Pity konečně svou kosmetiku, protože ho považuji za člověka, který tomu opravdu rozumí a ví, co funguje a co ne. Já mu věřím.
Pity už dříve uvedl na trh i speciální epilační pastu iWax. Máte s ní zkušenosti?
Ano, mám. Chodila jsem na tuto epilaci k Pitymu. No, je to výborný. Já nemůžu říct o Pitym nic jiného, než že jsem strašně šťastná, že se s ním můžu takhle potkávat na kosmetice. On je prostě fakt dobrý a ještě je navíc moc příjemný, takže bezvadné spojení.
Takže teď ještě chybí, aby udělal kosmetiku pro ženy.
To ano, na to bych ráda apelovala, že takhle by to nešlo. Chci, aby vymyslel něco hodně silného a pokud chlapi mají tu svou dvoumolekulární kyselinu, tak ať pro nás je alespoň trojmolekulární 🙂
Vypadáte výborně, jaká je Vaše kosmetická rutina?
Děkuji. Jelikož mám problematickou pleť, tak jsem se musela velmi brzy naučit používat kvalitní kosmetiku a opravdu se o pleť hodně starat. To znamená nejen doma, ale chodit i na kosmetiku. Neexistuje, že bych si třeba doma nedala masku, musím se o pleť zkrátka starat. Navíc i proto, že dostává dost zabrat. Moje kosmetické procedury tedy vypadají jako z nějakého dámského časopisu. Používám micelární vodu, gely, hodně séra, která různě kombinuji. Je ale pravda, že moc neriskuji, takže kosmetika, která mi vyhovuje, u mě zůstává na koupelnové poličce velmi dlouho. Teď jsem prožila i velmi hormonálně bouřlivé období díky porodu a kojení, takže jsem musela hodně hledat kosmetiku a kosmetické rituály, která mi budou vyhovovat. Musela jsem třeba začít víc používat čisticí masky a kosmetiku změnit na více přírodní. Ale vlastně mi to vyhovuje, takže u toho zůstávám i dál.
Co pro Vás znamená ženská krása? Co si pod tím představíte?
Třeba Sophii Loren. Ale to je náhoda, že říkám zrovna její jméno. Teď jsem na Facebooku viděla, jak někdo dělá takové sestřihy toho, jak určitý člověk stárne. Tvář se tam mění a je hrozně hezké vidět tu měnící se tvář bez kačeřích pysků. Takové stárnutí s grácií. A jde takto stárnout, to je vidět na této ženě a i na některých českých ženách. Takže to není o tom, že se o sebe nebudeš starat, nebudeš chodit na některé zákroky. Podle mě jsou povolené klidně i injekce kyseliny či botoxu, ale tak nějak s citem. Neměly by to být transformační zákroky, kdy daný člověk vypadá úplně jinak a lidi ho nepoznávají. Myslím si, že ta míra jde. Je to asi tak, že byste měli z toho zákroku odcházet ve stavu, kdy se vás lidé budou ptát, jestli jste se lépe vyspali, nebo zda máte nového milence. Ne, že vám budou naopak říkat: “Ty jo, kdo ti dělal ten nos?” To by nemělo být, tedy podle mě. Zatím nejsem ve věku, kdy bych to nějak moc řešila. Možná to budu taky řešit jednou víc, to nevím, ale myslím si, že ženská krása je takový akord a že můžete mít kolik chcete peněz a zákroků, ale stejně tam ta krása nebude. My ženy to máme samozřejmě těžší v tom, že jsme více souzené na základě vizuality. Ti chlapi to mají jednodušší, tam opravdu více funguje charisma než u žen. Přesto si ale myslím, že hodně závisí na tom, co je v ženě uvnitř a zvláště čím víc stárne. Prostě v mládí schováte křivý charakter, ale po třicítce to jde stále hůř a zkrátka zloba se v “ksichtě” usazuje a je to vidět.
Takže je hlavně důležité, co žena vyzařuje?
Asi určitá vnitřní pohoda, narovnání a nějaká vnitřní integrita se sebou samými a se světem. A není to jednoduché v tomhle světě na toto přijít, protože jsme hrozně moc atakovaní tím, jak máme vypadat. Je to šílené. Jsem opravdu ráda, že jsem ve věku, v jaké jsem, protože představa, že mi je dvacet a žiju tady s tím instagramovým ideálem krásy, tak vůbec nevím, jestli bych do toho také nespadla a neměla umělé řasy a vlasy a přifouklé rty. Možná ano, těžko říct, je těžké to vydržet. A nevím, jak to budu Betynku učit. Doufám, že nebude natolik povrchní a nebude žít v takové společnosti, aby v tomto musela jet. A ono je to hodně o tom, v jaké společnosti žijete. Uvidíme, třeba bude návrat k přirozenosti.
Snad ano. A když se na to podíváme teď z té druhé strany, protože dnes jsme tu kvůli mužské kráse, tak jaký muž Vás zaujme a řeknete si, že je opravdu pěkný?
Čím jsem starší, tím si to říkám častěji. Je to strašně zvláštní, vlastně i u žen, mně přijde hezká každá 17letá holka, kterou vidím. A vím, že v sedmnácti mi zdaleka nepřišlo, že jsme všechny krásné. U chlapa je to fakt hodně o tom, jestli má charisma a šarm, nebo nemá. Je to prostě vidět na první pohled. Vždyť je to klasika, teď už s nebožtíkem Belmondem. Do prčic, vždyť on opravdu nebyl na první pohled zrovna úplný ideál krásy, ale byl nejvíc sexy chlap své doby. A takových bylo víc. Je to fakt, u chlapů to funguje hrozně moc. No a takoví ti prvoplánoví krasavci to mají podle mě hrozně těžké, aby v nich člověk viděl i něco zajímavějšího než jen to, že mají svaly a symetrický obličej. Je hrozné, že to takhle říkám, ale takhle těžké to mají i ty holky, co jsou dokonale krásné. Často člověk nemá ani chuť tam hledat nějakou duši, protože má pocit, že ji ta kráska ani nemůže mít. Ale má, velmi často ji má.
Než přišel Covid, tak ŽENY s.r.o. pořádaly Dny, kdy se mám ráda na podporu ženského sebevědomí, protože české ženy si často úplně nevěří. Co byste jim poradila?
Vy se ale neptáte té pravé, já si nevěřím. Vlastně si nemyslím, že je úplně nutné si věřit. Nevím, proč by si všichni měli myslet, že jsou krásní. Nebylo by naopak lepší si říci ano, jsme takováhle, ale to je úplně jedno, jestli jsem taková či maková, protože jsem to prostě já.
O tom to právě je, mít se ráda taková, jaká jsem.
Ano, přesně tak. Upřímně, já nevím, sama stále hledám tu integritu a tu svou platformu v tom, abych měla nějaké sebevědomí. A je to těžké. Možná proto dělám to povolání, které dělám, protože je to takový hokus pokus. Prostě buď to ustojíš, nebo neustojíš, je to velká odvaha v okamžiku, kdy nejste krasavice a jdete takhle ven. No do háje, to chce mít strašně moc odvahy, aby to člověk udělal, protože je na tom jevišti souzený a všichni si ho prohlíží.
Ale v okamžiku, kdy pro sebe něco uděláte, nějakým způsobem se cítíte dobře a nějakým způsobem myslíte pozitivně, tak si nemusíte nutně myslet, že jste úplně krásní. To si myslím, že je chyba všech těch časopisů a takových těch pouček, říkej si: “Jsem krásná, jsem krásná.” Proč jako? Proč si mám lhát do kapsy, jsem prostě taková, jaká jsem a je to tak v pořádku. Zabývat se tím, jak vypadám, je vlastně to poslední, co bych měla dělat. Měla bych se zabývat tím, kdo jsem, jak přemýšlím, jak moje okolí přemýšlí, co zažíváme a všechno ostatní až potom. To je ale můj názor, není to tak, že by to měli dělat všichni. Tohle je taková moje životní filozofie a moje hledání nějaké platformy, na které si řeknu: “Jsi úplně v pořádku.”
Jsme tedy zpět u toho našeho známého “Mám se ráda”?
Mám se ráda, no jasně. Mám se ráda taková, jaká jsem. Ale není to jednoduché a myslím si, že čím je člověk mladší, tím je to těžší.
Foto: TV Prima (titulní); ŽENY s.r.o.
