Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Lucie Janotová
Vloženo 25. 8. 2021
Líbí se mi

Pohádka je nekonečná studnice moudrosti a laskavosti. A to děti potřebují a mají rády, říká spisovatelka Daniela Lahodová

avatar
Lucie Janotová
Vloženo 25. 8. 2021
Líbí se mi
Pohádka je nekonečná studnice moudrosti a laskavosti. A to děti potřebují a mají rády, říká spisovatelka Daniela Lahodová

Pohádka je nekonečná studnice moudrosti a laskavosti. A to děti potřebují a mají rády, říká spisovatelka Daniela Lahodová

Vydat knížku byl spontánní nápad. Postupem času spisovatelka Daniela Lahodová přiznává, že napsat ji bylo mnohem snadnější než vydat. Jak dlouho na knize pracovala a co ji v práci motivovalo? Přečtěte si v následujícím rozhovoru…

Vzpomenete si, kdy poprvé vznikla myšlenka vytvořit knížku pro děti?

Abych pravdu řekla, byl to velice spontánní nápad. Dostala jsem se k tomu tak nějak náhodou a vlastně i oklikou. Moc ráda kreslím, ale jsem samouk. Žádnou výtvarnou školu jsem neabsolvovala, jen pár výtvarných kurzů. Přesto mě napadla smělá myšlenka se této aktivitě věnovat a jednou (třeba na stará kolena) si splnit sen a ilustrovat si nějakou pěknou dětskou knížku. A pak to přišlo, nápad! Blesk z čistého nebe. Já si tu knížku napíšu sama. Proč ne?

V tu chvíli jsem začala vymýšlet koncept knihy, měla jsem jasnou vizi a rozhodla se jí realizovat. Zima mi tomu nahrávala, ven se mi moc nechtělo a já měla dost času na vymýšlení básniček. Každou volnou chvíli jsem se věnovala sepisování rýmů. Dost často jsem sama sebe přistihla, že na každé slovo hledám vhodný rým. Postřehy a nápady jsem si pečlivě zapisovala a dávala dohromady kousky příběhů, až vznikla pěkná řádka básniček. 

Kniha se bude jmenovat Šprýmy myšky Florentýny a bude obsahovat básničky, jež budou děti hravou formou učit novým věcem, přátelství a pozitivnímu pohledu na svět. Kde jste pro ni čerpala inspiraci?

Inspirace přicházela jako mávnutím kouzelného proutku. Pomáhá mi vcítit se co dětského pohledu na svět, tak jak jsme vnímali život i my všichni, když jsme byli malí. Takže se vlastně vrátit do dětství, uvolnit pomyslnou branku fantazii a už to jede na plné obrátky. Náhle je obyčejný les čarovný, studánka je kouzelná, žába je zakletá, a tak to pokračuje v podstatě do nekonečna. Svět je krásnější, veselejší a můžete v podstatě cokoliv. Pohádka je nekonečná studnice moudrosti a laskavosti. A tak to děti potřebují a mají rády.

O ilustrace se má postarat Marie Brogowski. Jaké bylo zadání, které jste ji dala?

Ilustrace od Marie Brogowski se mi moc líbily, proto jsem ji oslovila s nabídkou ilustrovat knihu básniček. Zadání bylo myslím jednoduché, vdechnout život Florentýnce, jakožto uličnici. Ale nechala jsem paní ilustrátorce “volnou ruku” a vyplatilo se. Zvířátka v jejím podání jsou vskutku hravá a dětská. Dokonale vystihují děj básniček, děti snadno rozpoznají oč běží, i když jsou ještě malé a neumí číst. A to je to pravé kouzlo ilustrace.

Jak dlouho jste na knize pracovala?

Kniha vznikala v podstatě za dlouhých zimních večerů. Po práci, při žehlení prádla, při sledování televize (například mě zaujal slogan v reklamě) a tak podobně. Inspirace přicházela znenadání. Proto bylo nutné mít u sebe stále papír a tužku. Občas se vyskytly na nákupním lístku krátké verše, které jsem si rychle zapisovala, když bylo třeba. Dalo by se tedy říci, že se Florentýnka “vyloupla” přes zimu.

Pro koho je kniha Šprýmy myšky Florentýny určená?

Kniha je určena jak malým předškolním dětem, tak i menším školáčkům, kteří si básničky sami přečtou. Ale je prostě pro všechny, kterým udělá radost, a to udělá následně nesmírnou radost i mě. Také sázím na trpělivé rodiče, kteří budou rádi předčítat se svými dětmi.

Já vím, že je to těžké říci, ale jaká básnička je v knize vaše nejoblíbenější a proč?

Na tuto otázku mám překvapivě jednoznačnou odpověď. Je to právě ta první básnička, která mě napadla jednou večer před spaním. Rychle jsem si zapsala pár veršů do telefonu, stále jsem si je opakovala a ráno jsem si je kupodivu všechny pamatovala.  Básnička má stejný název jako kniha – Šprýmy myšky Florentýny. Čtenáři si ji tedy mohou následně nalistovat a přečíst. 

Knihu chcete vydat pomocí nakladatelství Pointa a crowfundingu. Jak moc složitý je to úkol?

Rozhodně mohu říci, že napsání knihy, bylo proti tomu “brnkačka”. Crowdfunding bylo pro mě ještě donedávna naprosto cizí slovo. Nevěděla jsem o tom vůbec nic a musela jsem si vše pečlivě prostudovat. Musím se přiznat, že jsem původně chtěla udělat “krok zpět”. Trochu jsem se toho zalekla. Naštěstí je Pointa připravena i na naprosté začátečníky v tomto směru a maximálně mi vycházejí vstříc. S neuvěřitelnou trpělivostí zodpovídají mé dotazy, poradí, a to je veliká pomoc. Primárně je tedy nutné si vybudovat komunitu, která Vás podpoří. Tu je nutné rozšiřovat a dávat o sobě vědět širšímu a širšímu okolí. Příprava je tedy velice důležitá, marketingová strategie je alfou omegou celého projektu. Vše je tedy o komunikaci. Takže na otázku, jak moc složitý je to úkol mohu odpovědět – je to “fuška”.

Jak mohou čtenáři získat vaši knihu, nebo podpořit její vznik?

Jakmile nakladatelství spustí předprodej knihy, mohou čtenáři přispět a zároveň získat knihu pro své nejbližší na tomto odkazu ZDE.

Jsou připraveny jak slevy, tak i zajímavé ceny, které mohou potěšit nejednoho čtenáře. Jednou z nich je například elegantní propisovací tužka se jménem hlavní aktérky knihy - Florentýnka. Je zde i prostor pro sponzory, kterým bude následně patřit “nejlepší” strana v knize pro jejich reklamu. Možností je mnoho. Stačí jen navštívit tyto stránky, prohlédnout si ukázku knihy, přečíst si můj medailonek a pak už je to na každém z vás.

Co vás ve vaší práci motivuje? 

Motivace je důležitá ve všech směrech našeho života. Vždy je nutné si nastavit nějaký cíl, ať už menší, nebo grandiózní. Pro mě je asi největším motorem pomyšlení, že udělám někomu radost, když se začte do knížky. Mojí knížky. Sama si totiž vybavím chvíle, kdy jsem byla malá a ráda jsem četla. Dětský svět je jedinečný a neopakovatelný, musíme si ho tedy hýčkat co nejdéle to jde. A když jsme dospělí, musíme dopřát tento svět fantazie i našim nejmenším.

Jak nejraději relaxujete? 

Největší relax je pro mě pobyt v přírodě. Ať už mám zabořené ruce v hlíně v záhonku s kytičkami, nebo jedu na kole lesem, je to pro mě nesmírně uvolňující. Proto si každou volnou chvíli tento pocit dopřávám plnými doušky. A pokud na mě padne únava? Není nic lepšího, než si na zahrádce lehnout pod širé nebe a začíst se do humorné knihy. To pak ztrácím pojem o čase. Navíc když mi do klína skočí naše milovaná kočka a přede mi do ucha, to je ten největší lék.

Co je váš největší koníček? 

Asi nemám jeden jediný vymezený koníček, jsem totiž typický blíženec a potřebuju si všechno vyzkoušet. Ale už několik let ráda kreslím tužkou, absolvovala jsem několik víkendových kurzů, které patří k mým relaxům. Vyzkoušela jsem si i jiná barevná média, ale “obyč” tužka prostě vede. K té se ráda vracím.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Můj běžný pracovní den je celkem rutina a možná pro někoho až nuda. Ráno budíček krátce po páté ranní, poté si 8 hodin tvořím dolíček na své pracovní židli v kanceláři. Cestou z práce nakoupím a hurá domů. Občas to tedy proložím kávičkou s kamarádkou, aby se neřeklo, že jsem suchar. Domácí práce, které na mě trpělivě a s láskou vždy čekají si odbytu v rychlém tempu, abych stihla vyjížďku na kole, nebo skleničku bílého vína na zahradě. Probereme s rodinou události daného dne, nebo nespravedlnosti života obyčejného smrtelníka. Někdy stihnu přečíst pár stránek z knihy, podrbat za uchem naši kočku a jsou dny, kdy nestihám vůbec nic. Bohužel mám k dispozici jen 24 hodin, takže ostatní aktivity nechávám na víkend, abych si je užila naplno. Televizní zprávy občas prospím, ale lepší občas “nevědět”....  Jsem prostě typický skřivan, ráno vstávám celkem dobře, ale na večerní mejdany mě neužije. Desátá večerní je pro mě hraniční a přes to nejede vlak, pak upadám do stavu bezvědomí, abych načerpala energii na další “skvělý” pracovní den.

Jaké je vaše životní motto? 

Nad životním mottem jsem asi nikdy nepřemýšlela. Postupem času člověk dospěje k určitému zvolnění tempa a nad některými věcmi mávne rukou. Takže v této době bych asi upřednostnila motto: “Žijeme jen jednou”. Proto je důležité nezabývat se malichernostmi a užívat si drobné radosti každodenního života. 

Foto: archiv

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
lenin
lenin 5. 9. 2021

šikovná knížečka

Odpovědět
Kahomar
Kahomar 26. 8. 2021

dobrých knížek není nikdy dost

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 25. 8. 2021

knížka se jistě bude líbit

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
100 483
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.