Kvůli šikaně ve škole mě rodiče přihlásili na bojový sport, říká mistryně ČR v kickboxu Martina Ptáčková

Bojovým sportům se Martina věnovala už od dětství. V té době ale vůbec netušila, že jednou bude čtyřnásobná mistrně světa v kickboxu a mistrně světa v hand to hand combat (sport ozbrojených složek). Kickboxerka Martina Ptáčková však není jen aktivní sportovkyně. Věnuje se charitě, baví ji móda a objeví se jako jedna z řečnic na TEDx Prague.

Martino, sportujete od dětství. Vždycky jste věděla, že chcete dělat vrcholový sport?

Se sportem jsem začínala jako malá holka, ale bylo to proto, že jsem ve škole zažila šikanu. Rodiče mě tedy přihlásili na cvičení s prvky bojových sportů. Tam jsem se otrkala, našla si nové kamarády a přestala se dětí ve škole bát. Nikdy jsem ale nepřemýšlela o tom, že bych se nějakému sportu věnovala vrcholově. To přišlo až mnohem později. Na začátku mě všichni odrazovali, že bojový sport není pro ženy vhodný.

Co všechno jste pro to musela obětovat, abyste se dostala tam, kde jste dnes?

V životě to prostě funguje něco za něco. Ale těch věcí, co jsem obětovala, není mnoho. Mým největším nepřítelem je čas, který mi neustále chybí. Avšak ani toho nelituji. Sport mi ukázal nový směr a naučil mě mnoha věcem, za které jsem v nynější době vděčná.

Marti a proč jste si zvolila zrovna kickbox?

Chtěla jsem dělat kontaktní sport. Navíc kousek od našeho domu se otevřel kurz cvičení pro děti s bojovými prvky (kickbox), kam mě rodiče přihlásili. Myslím, že první kontakt se sportem zajišťují rodiče, a tak trochu nám sport vybírají právě oni. Pak je tedy dlouhá cesta, zda dítě u sportu vydrží.

Vyjma sportu ještě studujete. Jak zvládáte skloubit vrcholový sport se studiem a koníčky?

S časem neustále bojuji. Není jednoduché vše skloubit, ale myslím, že všechno jde, když člověk opravdu chce. Samozřejmě, že to není jednoduchý úkol, ale já se nedám.

Jak často trénujete?

Snažím se trénovat každý den, ale ne vždy je to úplně možné. Pravidelně trénuji tak 4 x týdně.

Vyjma kickboxu se věnujete i dalším činnostem, především charitě. V jaké oblasti?

Nemám žádnou vyhraněnou oblast. Věnuji se dětem, zvířatům, nevidomým. Škála je pestrá. Pro děti vymýšlíme různé projekty, pořádáme sbírky, připravujeme sportovní program. Nyní chystáme například kurz pro nevidomé. Myslím, že každá pomoc se počítá a skoro nic nestojí. Tak proč nepomáhat.

Blíží se další ročník TEDx Prague, kde bude řečnit. O čem přesně budete hovořit?

Aby člověk byl sám sebou, nebál se toho, co o něm řeknou ostatní.  Možná to zní jako klišé, ale ruku na srdce, kdo z nás to opravdu dělá?

Vrcholový sport jistě obnáší i různé zdravotní problémy - úrazy. Měla jste nějaký vážnější úraz?

Ano, s menšími či většími úrazy se člověk potýká často – nalomená zápěstí, vyvrknuté kotníky. V každém sportu se něco najde. Největší problém jsem měla paradoxně z jiného sportu – ze závodních saní. Trénovala jsem na Mistrovství České republiky a rozdrtila si nohu. Doktoři mi tehdy dokonce řekli, že možná už nebudu chodit.

Co máte v plánu stihnout do konce roku?

Plánu je mnoho. Momentálně bych však ráda dodělala všechny resty, které mi straší v kalendáři, abych se pak naplno mohla vrhnout do dalších aktivit.  

Martino, i přestože děláte „drsný“ sport, nedá mi se nezeptat. V jakých situacích se cítíte nejvíce jako žena?

Nejvíce žensky se cítím ve chvíli, když se hezky obléknu a namaluji.

K módě máte hodně blízko. V jakém oblečení se cítíte nejlépe?

Miluji dlouhé nadýchané šaty. Připadám si v nich jako princezna, proto mě vždycky těší, že mohu šaty předvádět na svatebních či jiných přehlídkách. Naopak nemám ráda šortky, džíny a tričko.

Co děláte ve volném čase, čím se rozmazlujete?

Když mám chvilku volna zavítám do Cryo Life na floating. Ten umožňuje dosažení v podstatě stavu beztíže. Vaše tělo ponořené do koupele s vysokým obsahem hořčíku, zbavené zemské přitažlivosti a napětí je schopno plavat bez úsilí, což navozuje nejhlubší uvolnění. Celá procedura přispívá k odbourání stresu a načerpání energie. Také ráda zajdu do Thajského ráje, kde se mě ujmou výborné thajské masérky, což tělo po tréninku vždy uvítá.

Jak ráda trávíte volný čas, když nemáte žádné povinnosti?

Ráda cestuji, přečtu si hezkou knížku, vyrazím na něco dobrého, do kina, na brusle zkrátka tam, kam na co mám zrovna největší chuť.

Co je podle vás nejdůležitější, když chce být člověk v něčem tak úspěšný jako vy ve sportu?

Být sám sebou. Jít si za tím, co chce, a hlavně pořádně makat. Nestačí mít pouze sny.  

Autor fotek: Dan Vojtěch