Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Martina | ŽENA s.r.o.
Martina | ŽENA s.r.o.
Vloženo 24. 2. 2021
Líbí se mi

Bolest ze ztráty miminka je důležité prožít, ne potlačovat, říká zakladatelka Women´s Talks, která dvakrát potratila

Martina | ŽENA s.r.o.
Martina | ŽENA s.r.o.
Vloženo 24. 2. 2021
Líbí se mi
Bolest ze ztráty miminka je důležité prožít, ne potlačovat, říká zakladatelka Women´s Talks, která dvakrát potratila

Bolest ze ztráty miminka je důležité prožít, ne potlačovat, říká zakladatelka Women´s Talks, která dvakrát potratila

Štěpánka Hojdová (34 let) je maminkou tří dětí. Jedenáctiletou Štěpánku má z prvního manželství, syna Nikolu (5 let) a dceru Marínu (10 měsíců) se současným partnerem. Kromě mateřství je Štěpánka velmi aktivní podnikatelkou. Vystudovala The Art and Science of Coaching v Kanadském Vancouveru. Je zakladatelkou Women´s Talks, tedy ženského povídání a pracuje jako životní koučka. V rozhovoru jsme si povídaly především o mateřství, přijetí neplánovaného těhotenství, potratu jednoho z miminek i plánovaném domácím porodu v době covidové.

Štěpánko, jste maminkou tří dětí.  Nejmladší dceři není ještě ani rok. Vždycky jste toužila po tolika dětech?

Ano, už od dětství jsem se těšila na roli maminky. Od porodu dcery jsem věděla, že na mě někde čeká další miminko. Po sedmi letech na cestě duchovního rozvoje jsem si už byla jistá, že mám na svět přivést tři duše. Samozřejmě si uvědomovala, že mám absolutní možnost volby, ale cítila jsem, že pokud chci naplno rozvinout svůj potenciál a naplnit roli matky, tak by měly být tři.

První dceru jste porodila velmi mladá, krátce po dvacítce. Druhou o deset let později. Vnímáte rozdíl, mít dítě po dvacítce a po třicítce?

Absolutně. Nejenže každé další těhotenství a porod byly náročnější a v mém případě i komplikovanější. Ale také cítím úbytek sil a už to nejde tak „snadno". Na druhou stranu znám sama sebe mnohem lépe, než když mi bylo 23 a s celým procesem od početí přes těhotenství, porod a výchovu pracuji vědoměji. Vím, jaké dary mi děti přináší a umím je zpracovat. Integrovat do života a práce. Jsem pokornější, umím si říct o pomoc.

Říkáte, že jste věděla, že třetí miminko přijde, ale dala jste si tak trochu „na čas“. Tak jste to chtěla, nebo se třetí miminko nedařilo?

Popravdě se mi do toho moc nechtělo. Pracovně se mi dařilo. Více jsem se věnovala své prvorozené, kterou jsem zanedbávala po příchodu syna. Jezdili jsme na holčičí dovolené. Občas jsem si na dovču zajela i sama. I přestože jsem přítomnost miminka cítila, zuby nehty jsem ho ignorovala . Věděla jsem, že mě posune tam, kde mi bude ještě lépe, ale prostě se mi nechtělo. No a pak jsem po jedné takové holčičí dovolené, kde jsme plavaly s divokými delfíny, otěhotněla. Ego se bránilo, nechtěla jsem se vzdát pohodlného života. Když mi ještě ke všemu oznámili, že čekám dvojčata, myslela jsem, že omdlím. Ale začala jsem pracovat na přijetí miminka a modlit se abych to zvládla. Nakonec jsem ne konci druhého měsíce jedno potratila. To druhé je Marína.   

Co byste poradila ženám, které touží po miminku, ale nedaří se jim? Nebo to mají stejně jako vy, na jednu stranu miminko chtějí, na druhou se nechtějí vzdát svého pohodlí…

Aby si sedly na klidné místo, kde budou jen sami se sebou. Obrátily svůj vnitřní zrak ke svému srdci a zeptali se sami sebe, proč miminko chtějí. Jak říká Petra Rauferová (koučka a vizionářka, pozn. red.), dnes se rodí děti z úplně jiných důvodů než před lety. A pokud už dušičku cítíte a nechce se vám do toho, můžete udělat to samé. Ráda vám to poví. 

Štěpánka pořádá pravidelná setkání se zajímavými ženami

Jak jste prožila své poslední těhotenství a porod?

Byla to jízda. Těhotenství nebylo plánované (tedy ne v tento moment), a tak jsem se se vším dost dlouho vyrovnávala. Zvracela jsem až do sedmého měsíce. Jak už jsem zmínila, na konci druhého měsíce jsem začala při řízení krvácet, a tak odešlo jedno miminko. Já věřím, že Marína je tak trochu šaman, protože mi na světlo vynesla spoustu nezpracovaných vztahových traumat. Možná tuto funkci mají všechny děti, když je tomu maminka otevřená, ale tentokrát to bylo opravdu silné. Porod byl dost podobný.

Protože jsem rodila v nejhorší covidové době, bylo náročnější se uvolnit. Tento porod byl plánovaně domácí už před krizí, takže se pro mě zas až tak moc nezměnilo. Přesto mě fakt, že má gynekoložka ordinovala jen on-line a v porodnici mi řekli, že nedělají předporodní vyšetření, že mám přijet, až když budu rodit, lehce znervózňoval. Vyšetření jsem chtěla a byly pro mě důležité. Porod nakonec dopadl tak, že jsem zůstala doma 21 hodin od prasknutí plodové vody. Poté mi porodní asistentka doporučila přejezd do porodnice, kde jsem byla zaregistrovaná. Do porodnice jsme jeli 50 minut, za 20 minut na porodním sále byla Marína na světě. Byla hodně malinká a sedící pozice v autě jí pomohla sestoupit do porodních cest. Z duchovnějšího pohledu, byl porod náročný v tom, že jsem byla celou dobu v těle. Vnímala jsem každou kontrakci tak silně, jako tu poslední, těsně před porodem. Nepomáhaly ani dechová cvičení, ani meditace, práce s esenciálními oleji, nic, co fungovalo u předchozích dvou. Tento porod mě naučil velké pokoře.  

Pojďme nyní k vaší profesi, jste zakladatelkou webu pro ženy – Women´s Talks, o co se přesně jedná a kdy vznikla ta myšlenka, tento projekt založit?

V roce 2015, kdy jsem byla těhotná se synem, jsem také čekala dvojčata. Jedno se přestalo vyvíjet v prvních pár týdnech, a já ho v sobě nosila ještě 6 měsíců. Ani jsem si neuvědomovala jak moc mě to popírání systémem, že to ještě nebylo miminko, a že o nic nejde, odpojilo od schopnosti procítit jakoukoli emoci. Chodila jsem každý týden na kontroly do nemocnice a čekalo se na to, jak se s tím tělo vyrovná. Právě v šestém měsíci těhotenství, když jsem nechtěla být doma sama, manžel odjel na pracovní cestu a dcera byla u tatínka, jsem zavolala kamarádce, jestli můžu být na víkend u ní. Řekla že ano, ale že pořádá ženský kruh. Nevěděla jsem moc o co jde, ale jela jsem k ní.

Měla dům za Prahou. Intimita a bezpečné prostředí ženského kruhu mi pomohlo se uvolnit a smutek a strach skrytý hluboko uvnitř mě vyplakat. Také jsem si udělala vnitřní rituál skrze vizualizaci, kde jsem se s miminkem rozloučila. Rozloučil se s ním i syn. Když jsem odcházela z tohoto víkendu, myslela jsem na mamku a spoustu dalších žen, které také prodělaly potrat a nikdy se s tím třeba úplně vnitřně nesrovnaly. A jestli by kvalita jejich života byla jiná, pokud by tu skrytou potlačenou bolest prožily, a nechali jít. Fascinovalo mě, jakou změnou jsem za ty dva dny prošla, a tak jsem se rozhodla vytvořit bezpečný prostor k otevřenosti a sdílení v on-line světě. Za týden po kruhu jsem šla na kontrolu a mé tělo miminko vstřebalo. 

Trvalo to ještě skoro rok, než jsem natočila první video s Ivou Kubelkovou. Témata se již rozrostla. Na YouTube kanále Štěpánka Hojdová dnes najdete videa s veřejně známými osobnostmi, ale i terapeuty a průvodci na témata jako jsou svoboda, tvorba vlastního života, sexualita, ženství atd. Projekt roste a rozvíjí se. Dnes pořádám převážně setkání naživo, s publikem v divadle Kampa, kam pozvu nejčastěji dva hosty a společně otevřeně sdílíme na vybraná témata. Tato setkání jsou léčivá a plná inspirace. Také už za sebou máme, jeden za sebou a dva před sebou, minifestivaly, kde na vás, kromě inspirujících rozhovorů, čekají zajímavé workshopy. Dělám také individuální on-line koučink. 

Podle čeho si vybíráte ženy, se kterými si povídáte? Vím, že jednou z nich byla mimo jiné Tamara Klusová.

Čistě intuitivně. Nemám televizi hodně mi záleží na tom abych měla čistou mysl pro inspiraci, která ke mně pravidelně proudí. Jakmile mě nějaká osobnost zaujme, přitáhne mou pozornost vím že tam "něco" je a trochu si toho člověka nastuduji. Většinou se pak rychle rozkryje téma a celý večer se začne skládat sám. Já to jen zpracuji.  Nebo to může být i naopak. Přijde ke mně téma a pak se mi jasně ukáže kdo by mohl být dobrým hostem a na dané téma se v povídání otevře. Proměňuje se to. 

Jste zároveň koučka. V čem přesně spočívá vaše práce?

Pomáhám lidem se spojit s tím co vlastně v životě chtějí a tím najít zdroj své životní síly. Nejsem terapeut ani guru. Nerozdávám rady. Skrze dobře položené otázky pomohu klientovi vymotat se z mentální mlhy a znovuobjevit správný směr. No a taky mu pomůžu s integrací těchto informací do života. Klient si sám určí akční kroky, které bude od jedné hodiny k druhé plnit. A tak začíná transformace. Veškerá síla zůstává u klienta.

Jak zvládáte rodinu a pracovní aktivity? Pracujete i nyní, nebo jste si dala pauzu a užíváte mateřské?

Někdy zvládám, někdy toho mám plný kecky. S první dcerou jsem byla na mateřské tři roky a nedělala skoro nic. Návrat do reality (práce) byl hodně tvrdý. U syna jsem zhruba v jeho roce a půl začala pomalu tvořit Women´s Talks. Teď jsem v podstatě přestala pracovat jen v devátém měsíci, i když urgentní žádosti klientů jsem vyhověla, a pak po dobu šestinedělí. Pak už začalo plánování dalšího Women´s Talks Live a individuální práce s klienty. Výhoda mé práce je, že si ji mohu naplánovat a regulovat, jak potřebuji. Dělám sama na sebe. Když jsem hodně unavená, prostě uberu pracovní tempo. Hodně mi pomáhá, že máme paní na úklid, která k nám chodí jednou týdně na velký úklid. Ale někdy je to masakr. Nejhorší je pro mě paradoxně přiznat si, že toho mám plné kecky a naordinovat si volno. Prostě říct nabídkám ne. Dát se na první místo.

Přála byste si do budoucna ještě další miminko? Nebo cítíte, že je vaše rodina kompletní?

Cítím, že jsme úplní. Už tam nemám jasné, ano, čeká tam na moje kývnutí někdo, kdo tu prostě musí být. Zároveň vím, že další miminko mít můžu, a pokud budu chtít, tak přijde. Bylo by to takové „pro radost". Ale přání tam rozhodně není. Popravdě už cítím že po fyzické stránce jsem unavená a radši si počkám na vnoučata.

Cítíte se v současné době šťastná a co pro to děláte?

Ano. Žiju naplno. Miluji naplno, plním si sny. Tvořím a učím se nové věci. Jsem vděčná. Beru každý den jako novou příležitost užít si život. Moc neplánuji. Jsem hodně spontánní a vnímám, co teď a tady potřebuji. 

Co vám vždy pomohlo v nejtěžších životních okamžicích?

Někdy otevřené sdílení s terapeutem, koučem, nebo přáteli. Jindy jít do sebe a prožít si to v samotě. Každopádně říct si o pomoc. Ať už venku nějakou osobu, nebo vnitřně boha, nebo chcete-li vesmír. Odpověď vždy přišla.

Co vás baví ve volném čase, při čem zaručeně vypnete?

Hodně čtu, ale to je dnes skoro součástí mé práce. Pokud to jenom trochu jde, sportuji. Od pěti let hraji tenis. Ráda plavu, surfuji, potápím se. Teď se učím zpívat a ráda bych se naučila free diving. Potápění jen na nádech, bez přístroje. Nebo poslouchám ticho, to každá maminka pochopí.

Zdroj: Štěpánka Hojdová 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
sipeji
sipeji 25. 2. 2021

Musí to hrozně bolet, ani si to nechci představovat.

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 24. 2. 2021

Hezký rozhovor, život je někdy opravdu těžký

Odpovědět
Kahomar
Kahomar 24. 2. 2021

smutná zkušenost, která během života potká spoustu žen, vím, o čem je řeč...

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
101 359
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.