Vůle je hybnou silou našeho konání. Ve triádě – myšlenka-slovo-čin je na konci. Bez vůle by k činu nedošlo. Je třeba ji pěstovat, dá se trénovat, má tedy trochu jinou kvalitu, než vše předešlé. Podléhá více složce vědomé než podvědomé, sídlí v levé mozkové hemisféře. Není tedy intuitivní, je z větší části naučená. Je to jedno z nejdůležitějších učení, kterého se nám dostane. Budeme-li se jejímu trénování věnovat, bohatě se nám odmění. V opačném případě se nám nemusí vést příliš dobře, nebo budeme překvapeni tím co se děje.
Naše současná společnost je zaměřená na výkon. Může to tety svádět k myšlence, že vůle je sluhou výkonu. V určitém smyslu ano, ale vůli potřebujeme i k tomu něčeho nechat, změnit své přístupy. Vůle je potřeba všude, kde dochází k akci a to oběma směry – od výkonu k pasivitě, či od pasivity k aktivitě. Je třeba mít na paměti, že obojí vyžaduje zapojení vůle. Workoholik musí vynaložit velké úsilí, tedy zapojit vůli, aby s prací skončil, naopak lenoch potřebuje zapojit vůli, aby vůbec vstal a šel něco dělat. Škála mezi těmito dvěma póly je nezměrná.
Známe výroky: Má pevnou vůli, ten to zvládne. „Má slabou vůli, ten to vzdá.“ Je to tedy o dosahování cílů, a to jakékoliv kvality. S pevnou vůlí můžeme tvořit i bourat, ale totéž můžeme i s vůlí slabou. Rozdíl je v jedné zásadní věci. Ten se silnou vůlí ví, co dělá a kam míří. Ten s vůlí slabou nechává rozhodovat jiné a vše nechává „osudu“.
Osud máme do určité míry všichni nějak daný, ale právě vůle rozhoduje, co, kdy, jak a jestli vůbec nastane.
Vůle je na začátku i konci našich životů. Vždyť náš život začíná tím, že spermie našeho otce se rozhodne spojit s vajíčkem naší matky, je to čin, je to tedy o vůli, byť na podvědomé úrovni (ta však bývá mnohdy určující). A náš život končí, když se naše tělo rozhodne, že už na tomto světě nechce pobývat, je to také čin, i když se může mnohdy zdát, že si to nikdo nepřál. Na podvědomé úrovni však vůle funguje mnohdy více, než jsme ochotni si připustit.
Věřící znalí “Otčenáše” ví, že slova: „buď“ vůle tvá jak v nebi, tak i na zemi” jsou tím přesahem, který již nepodléhá tak dogmaticky nám samotným, ale je součástí universa, které má naše životy “ve svých rukou”.
Pěstujme si tedy vůli, posouvá nás k našim cílům, ale mějme na paměti, že není možné si vyvzdorovat vše a jestli se nám nedaří něčeho dosáhnout i přesto, že jsme vůli zapojili na maximum, je to signálem, že se v této oblasti máme vydat jinou cestou.
