Byla-li naše matka ženou ve své pravé podstatě, pak pro nás není obtížné projevovat svoji ženskost. Ukazovat světu svoji jemnou stránku. Být silnou a zároveň křehkou. Umět v muži probudit touhu nás ochraňovat. Být nám oporou. Objevit v něm pravé, opravdové mužství.
 
Jestliže jsme ale neměly tu možnost, a nikdo nás být ženou nenaučil, musíme se samy rozhodnout, zda jí chceme být. Zda chceme nést své srdce na dlani, zda chceme být těmi jemnocitnými vílami, éterickými bytostmi, které mají tu neuvěřitelnou sílu zrození v sobě.
 
Je jen na nás, zda se podvolíme diktátu dnešní doby a staneme se nepřístupnou, tvrdou ženou snažící se vyrovnat mužům za každou cenu a vyhrát bitvu pohlaví na každém poli. Je jen na nás, zda oblékneme svoji ženskost, nejen na povrchu do šifonových sukní a krajkových korzetů, ale zda ji dokážeme probudit i uvnitř sebe. Zda v sobě i přesto, že nás to třeba nikdy nikdo nenaučil, najdeme odvahu a budeme chtít “stát se ženou”.
Ženou se rodíme. Na svět přicházíme čisté, bez předsudků, omezení, obav, falešných strachů a naučených reakcí. Rodíme se jako čisté duše, nepopsaný list papíru. Naši rodiče, nebo naši nejbližší nám předávají JEJICH model žití. Dělají to s tím nejlepším úmyslem, protože ani oni sami to jinak neznají. Neumějí to lépe. Chtějí pro nás to nejlepší. Milují nás a s láskou očekávali den, kdy přijdeme na svět. Kdy naplníme jejich životy tou neuvěřitelně silnou, bezpodmínečnou láskou.
 
 
Je nádherné být rodičem. Je ale žalostně bolestné, uvědomit si, že sama můžu svému dítěti dát jen to, co znám, umím já sama. S vědomím toho, že spoustu věcí bych snad měla umět líp. Měla bych být lípe připravená.
 
Ale jak? Je to vůbec možné?
NE, není!
 
 
V každou chvílisvého života, v každém jednom jediném okamžiku děláme to nejlepší, co dokážeme. Nemůžeme to dělat jinak, nebo líp. Nemůžeme z jednoho prostého důvodu. Líp to prostě neumíme. A když se to chceme naučit, musíme to udělat za běhu. Život se nezastaví, ani nepočká na to, až se něco nového naučíme. Tak to zkrátka je a jiné to nebude.
Proto i rozhodnutí o tom, zda se chci naučit být ženou, zda chci rozvinout svůj ženský potenciál v jeho plné síle, zda chci tančit životem jako lesní žínka s lehkostí a radostí, zda chci být smyslná a přitom pevná ve svých názorech, ve svých rozhodnutích, záleží jen na mně a na nikom jiném. Je to jen a jen moje volba.
 
 
Jen na mně záleží, zda si jednoho dne, až budu jako stará žena rozjímat nad uplynulým životem, řeknu: “Žila jsem jako žena, matka, milenka, kamarádka nádherný život plný vášně, naplnění, radosti, smíchu, pokory a víry v lepší zítřky. Byla jsem ženou, a byla jsem jí ráda. Děkuji za tu nádhernou příležitost.”
 
Být ženou je dar!
 
Je to obrovský dar zrození, intuice a nádherné volnosti, pokud si ji dovolíme.
Dnes se můžete rozhodnout. Můžete se rozhodnout pro sebe.
 
Budete si i zítra ráno znovu nasazovat svoji masku, nebo vykročíte do nového dne se svojí ryzí ženskostí jako s tím nejdražším doplňkem ze své šperkovnice?
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account