Moji rodiče mne velmi milovali, a proto mne naučili, že to co chci, si musím sama vybojovat. Od mládí jsem tedy vyzkoušela mnoho různých prací, abych si sama mohla koupit to, co jiné holky dostaly od rodičů. Bylo mi jen něco přes dvacet let a končila jsem bakalářské studium na VŠ, když jsem poznala svého manžela. Do roka jsme měli svatbu, a jelikož je o dvacet let starší, s dětmi jsme rozhodně neotáleli. Dnes máme spolu dva syny a dceru. Strávila jsem tedy nepřetržitě devět let na mateřské. Ta "dovolená" byla pro mne skoro za trest, i když první roky života svých dětí jsem si užívala plnými doušky. Snažila jsem tedy vedle toho být stále činorodá - pracovala jsem na částečný úvazek, chvíli jsem byla v komunální politice a absolvovala magisterské studium na VŠ. Mateřská skončila a já se zcela zapojila do pracovního procesu. Jenže děti jsou tu (naštěstí) pořád a potřebují mne čím dál víc. Moje současná mise má tedy jasný cíl - vybalancovat svůj rodinný a pracovní život tak, abych připravila své děti na život stejně, jako mne kdysi připravili rodiče.

"Líná huba holé neštěstí," říkával můj táta novinář. Ale učím se také ve správných situacích řídit příslovím "mluviti stříbro mlčeti zlato".