Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Terezie Schliková
Terezie Schliková
Vloženo 26. 4. 2020
Líbí se mi

Jenom na sebe reagujte, poslouchejte se a nechte duši mluvit

Terezie Schliková
Terezie Schliková
Vloženo 26. 4. 2020
Líbí se mi
Jenom na sebe reagujte, poslouchejte se a nechte duši mluvit

Jenom na sebe reagujte, poslouchejte se a nechte duši mluvit

Ahoj Je sobota dopoledne, sakra, to to letí, ještě před chvílí bylo šest ráno, to tady u toho zkysnu a půjdu rovnou obědvat Teda jako mohla bych, ale nepudu, protože asi nikdo neuvaří nebo co. No nic, stejně chci zhubnout. Jak se máte? Já výborně, chce se mi strašně spát. Ještě jak píšu v tý posteli, z venku sem jde hezky čerstvej vzduch, trochu studenej, to by spalo… Tak to asi nebudu protahovat, že jo, tyhle kecy o ničem, a jdem na to! Hm, tak mě uspává i ta karta, když na ni koukám. Naštěstí přinesl Ondra malou na kojení, ona tady teď vedle mě spokojeně chrní a mě to docela probralo. Proč zase píšu o tom spaní? No jasně, má to souvislost I když to není ani tak o spánku, jako spíš o snech. O těch našich snech, které si sníme každý den. A víc přes den, než v noci. Jsou to ty naše tužby, tajný přání, zkrátka to všechno, co tak strašně moc chcem, ale ještě to nemáme. To je hustý, to je až skoro pohádkový, ta zpráva tý karty. Tak si pojďme dát pohádku, pohádek není nikdy dost. A já už jsem pohádku strašně dlouho nepsala. 

Jdeme na to: “Byla jedna duše. Duše, která byla neomezená, bezprostřední, svobodná, moudrá, krásná, dokonalá. Uměla vše, co potřebovala a věděla, že může mít vše, co chce nebo potřebuje. Navíc si byla tak vědoma sama sebe, že věděla, že se na sebe může kdykoli spolehnout. Měla jistotu sama v sobě a sama sobě byla tou jedinou a největší jistotou. Dokonale vybavená tahle duše byla. Měla vše a nic navíc. A tak se jednoho dne rozhodla, že půjde žít na Zemi. V prostředí, ve kterém do té doby žila jí bylo nádherně a tak byla přesvědčená o tom, že to tak je všude. Neznala jinou možnost, tak ani nevěděla, že nějaká jiná možnost existuje. No a tak se jednoho dne stalo, že opravdu vstoupila do lidského světa, že na sebe vzala lidskou podobu. Tu si ale dopředu zvolila a nutno podotknout, že volila opravdu pečlivě. Věděla, co bude na Zemi jejím posláním, proč na ni jde a čím se tam chce zabývat. K tomu si také vybrala všechny nástroje, které věděla, že bude potřebovat. Vzala si všechny dovednosti potřebné k jejímu plánu. Nezbývalo než si vybrat duše, kterým se narodí, které ji pomohou a kteří budou ti nejlepší pro naplnění její vize sebe samé. Když bylo vše hotovo a duše byla svým výběrem i plánem nadšená, nadešel den D. Hotovo, je tu. Nová duše, nový život, nová naděje, nová šance, nové vědomí. Byla nadšená! Byla nadšená vším, co se kolem ní dělo. Svým vznikem a sama sebou. Buňku po buňce vnímala svůj rostoucí proces, každou vteřinu si uvědomovala neomezenost svou a neomezenost života. Vnímala potenciál a věděla, že je nekonečnej! A tak si tak rostla, vyvíjela se a uvědomovala si všechny své schopnosti celých devět měsíců. Občas sice pocítila, že ji někdo sleduje, pozoruje, jak roste, jestli má všechno tak, jak má být, jestli je v pořádku. Taky někdy cítila, že se o ni ta bytost, co ji v sobě nosí, bojí. A že se ta bytost taky hodně bojí toho, až se poprvé setkají. Naštěstí ta bytost měla taky duši, neomezenou, bezprostřední, svobodnou, moudrou, krásnou a dokonalou. A ta duše naší malé duši vysvětlila, ať se ničeho nebojí, že tady na Zemi to tak chodí. Že lidé jsou svázáni strachem, a že zanedlouho potom, co se narodí, přestanou duši vnímat a stanou se z nich roboti. Zapomenou, proč sem přišli, proč si vybrali zrovna tyhle rodiče, zapomenou taky všechny svoje přednosti a dovednosti a začnou se učit nové, které se budou muset učit, protože jim nepůjdou a nebudou jejich. Že dělají všechno naopak, protože místo toho, aby dělali to, co umí, se učí něco, co musí. Trochu jako tuší, že to není úplně ono, ale přesto to dělají. Nebaví je to čím dál víc a tak otupují. Postupně se z jejich života vytrácí radost a naplnění. Jejich život ztrácí smysl a oni se tak neustále honí za něčím, aniž by vlastně věděli za čím. Dlouhé rozpravy spolu vedly tyhle duše po celých devět měsíců. Mnoho se toho nová duše dozvěděla a byla z toho hodně překvapená. Jenže byla nová. Plná elánu a natěšení. A věřila tomu, že jí se povede žít ten život, který sem přišla žít. Tak se narodila. Trochu ji zmátlo, že to bolí, ale věděla, že to tak je. To bylo to nejmenší. Daleko větší překvapení ji čekalo hned potom. Kam ji to nesou? Jak to s ní zacházejí? Co jí to dělají na tom břišku a kde je ta máma? Křičí, protože to jde a je to jedinej způsob, jak se k situaci vyjádřit. Křičí, až ji k tý mámě konečně donesou. Hurá. Ono to nakonec nějak funguje. Sice nechápe, proč je to tak krkolomný, ale funguje to. Dny běží. Duše je šťastná, objevuje svět, pozoruje ho, ochutnává. Nemluví řečí všech těch bytostí, které se nad ní furt naklánějí, ale dorozumívá se s jejich dušemi. Jenže pozor, oni jí nerozumí! Jak to? Kde se stala chyba? Vždyť jsme přece všichni jedno, všichni jsme stejní, všichni umíme komunikovat na úrovni duše. Jak roste, začíná jí to docházet. Nemohou s ní komunikovat na úrovni duší, protože oni sami své duše neslyší! Tady malá duše poprvé zažívá ten pocit, který znala tak důvěrně od maminky, když byla ještě v bříšku. Strach. Chvílemi se ji zmocňovala až panika. “Jak mám v tomhle světe existovat, když abych byla přijatelná, musím na sebe zapomenout?” Ještě chvíli se malá duše snažila ze všech sil udržet kontakt. Netrvalo ale dlouho, a i ona ho sama se sebou ztratila.” Tak. Tohle možná vypadá jako konec. Ale věřte mi, že to je začátek! Začátek každého z vás! Jo, i tvůj! Protože tam, kde jste tenkrát ztratili ten kontakt, ho teď, právě teď, můžete znovu navázat! Jde to! Je to strašně jednoduchý! Jenom na sebe reagujte, poslouchejte se a nechte duši mluvit. Bože, má pro vás tolik zpráv! Tolik vám toho chce říct a tolika změnami vás ve vašem životě provést, aby to konečně byl ten život, kterej jste si tenkrát doopravdy vybrali. Není to ten, co většina z vás teď žije. Vaše duše vás chce zavést do opravdového života. Do jediného života, kterého jste hodni. Tak ji nechte, protože bez ní tam nikdy nedojdete. Právě stojíte na začátku vaší nové cesty. Nezbývá, než vykročit… 

Teď mám pocit, že není potřeba psát nic víc. Že není podstatný psát jednotlivý znamení. Tohle je pro každýho, bez rozdílu. Nezáleží na datu narození. Tohle je zpráva pro všechny duše, pro nás pro všechny. Nechte ji na sebe působit. Nenechte si teď ničím nabourat ten pocit, kterej právě teď máte. Spojte se sami se sebou, chyťte se za ruku a vykročte dál. Máte v sobě toho nejlepšího navigátora, jakýho si můžete přát. Teď už je jen na vás, jak tahle pohádka dopadne. Hodně štěstí a pozdravujte svoje duše.

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
_Adél_
_Adél_ 28. 5. 2020

Odpovědět
Monulka
Monulka 27. 5. 2020

super

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 17. 5. 2020

Odpovědět
Jankkas
Jankkas 8. 5. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 2. 5. 2020

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 237
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.