Ahoj 😀 Jaký jste měli týden? Já hodně pracovní, což je fajn 🙂 Ono se to možná nezdá, ale já se u každé konzultace taky posouvám dál. Mnozí z vás mají pocit, že ke mně někdo přijde „pro radu“, já něco řeknu, a tím to zvadne. Ale tak to není. Jelikož to nejsem já, kdo „ty rady“ dává, já jsem v podstatě takovej průtokáč *smile* , sama někdy žasnu nad tím, co ze mě padá za moudra *angel* Je to hezkej proces, takovej vzájemnej. Líbí se mi, že to není jednostranný. A stejně je to i s horoskopem. Pokaždý, když píšu novej, něco mi u toho dojde. Sama jsem zvědavá, co to bude dneska. Tak pojďme na to, nebudeme se přece vzájemně napínat 😉 Aaaaaaaaaaaa, sušička! Jak mně ten zvuk na konci programu vadí!!!!!! Ale to krásně teplý prádlo miluju 🙂 No nic, už je vypnutá, tak jedem *wine*

Téma na příští týden asi nedokážu shrnout jedním slovem. Je to o tom, co vysíláme, o rovnováze, opravdovosti, čistotě. A taky lásce. Prostě o nás. O tom, že se náš vnitřní svět odráží v tom vnějším a taky o tom, že to, co v tom vnějším světě vidíme, bereme jako jednu jedinou realitu a neměnný fakt. A to trochu bolí, nás i vesmír. Nás proto, že to, co vidíme, se nám nelíbí, nesouhlasíme s tím a bohužel jsme uvěřili tomu, že my jako jedinec s tím ale fakt nemůžeme vůbec nic dělat, protože tý většině je to asi úplně jedno, a co my sami samotinký s tím jako zmůžem?
Tohle zaklínadlo, možná i prokletí, nás provází celým životem. Všechny. Promítá se do každé oblasti našeho žití. My ho v některé vnímáme víc, v jiné míň a v některé vůbec. Ale je tam. Moc dobře o něm víme. Známe ho. Je nám vlastní, protože jsme ho pojali za své. Další iluze, kterou bereme jako realitu a fakt. Ale to není všechno. Na scénu přichází další důležitá figura, Bezmoc. Ta je důsledkem tohoto našeho přesvědčení. A teď se zamyslete – když jsme uvěřili týhle iluzi, kterou nazýváme realitou a taky tomu, že my jako jedinec nemáme sebemenší šanci s tím hnout (to je ta bezmoc), jak se může něco změnit? Takže, přátelé, nevěřte tomu, co vidíte! Nevěřte ani tomu, co slyšíte! V žádném případě nevěřte tomu, na co si můžete sáhnout, protože to se také s oblibou říká: „Věřím jen tomu, na co si můžu sáhnout“. Nevěřte tomu, co vám chutná, protože stejně nikdy nevíte, co vlastně jíte. Věřte jen tomu, co cítíte! Všechno ostatní je blud, iluze, optický klam, jedna velká šalba, marketing s lidskými životy, lidskou duší. Je to past, postavená na našem blahu, ty bláho, pokroku, modernizaci, bezpečí a jistotě. A co z toho vlastně máme? Blaženost? Kdo z vás to může říct? Pokrok, ten určitě vnímáte, otázka je, kam vede, vážení. K tomu, že všichni denně čumíme do mobilů a počítačů, myslíme si, v jakém to žijeme moderním světě, ale když potřebujete vyřídit určitý záležitosti, zjistíte, že tyhle pokrokový a moderní věci nefungujou, protože všechny úřady si musíte stejně oblítat sami a taky to, že v době internetu spolu ty jednotlivé úřady nekomunikují, prostě nejsou propojeny. K čemu to tedy celý vlastně je? Na netu sdílíme svoje životy, emoce, zážitky. Vyfotíme si, co máme k obědu a k večeři… Když někam jedete a fotíte, pan Google vám pár dní po návratu pošle film z vašich fotek nejen s hudbou, ale i s datem, místem a mapou! Tak jsme dobrý! Vyfotíte si fotky do svýho mobilu, ale vlastně už když je fotíte, nejsou jen vaše.
Co všechno o nás vědí? Kvůli platebním kartám se přesně ví, kde kdy nakupujeme, kolik za to či ono utrácíme. Každý náš pohyb je monitorován. Žijeme v době, kdy jsou důležitá data. A ty data jsou tak moc důležitý, že jsou dokonce důležitější než lidský život. Tak daleko jsme to dotáhli. To je teda pokrok! To je modernizace. Cítíte se v tomhle bezpečně? Máte jistotu? Nemáme nic, přátelé. A co takový pojem, jako je svoboda? O té už nemůže být ani řeč. Jak můžeme být svobodní, když se o každém našem kroku ví? Když každej prd dáváme na facebook a pak s napětím čekáme, kolik asi dostane lajků? Tohle není opravdovej život. Uvědomte si to! Jen se to tak tváří, a to ještě hodně blbě, protože tohle dělají živí lidi. Ale s životem tohle nemá nic společného.
Máte trochu depku? To je dobře. Jen to na sebe nechte hezky působit. Jen ji pozvěte dál, ona vám ukáže tu pravou tvář. Ona jo. Ona nemá co skrývat. Ona je tou pravdou. Je to smutný, co? Je, přiznejme si to. Je to hra, kterou hrajeme i když nás nebaví, ve který většina porušuje pravidla a ještě máme pocit, že ji nemůžeme vyhrát. Přesto ji hrajeme pořád! Proč? No protože jsme uvěřili, že nemáme jinou možnost. Jako by nad náma někdo stál a říkal: „Tady teď budeš sedět a hrát tuhle hru, dokud budeš na tomhle světe! To je pravidlo, takhle to tady chodí. Jinou možnost nemáš, jestli se chceš mít „dobře“!“ A tak hrajeme. Chvíli jsme zapálení, pár soupeřů i vyhodíme: „Se nezlob, přece, člověče.“ Pak se nám to začne zdát divný, že to jako moc nedává smysl. Jenže už nevíme, jak z toho ven. Je to přece tak hezky rozehraný, tohleto, jak to asi dopadne? Někde hluboko v nás ale víme, že to není správné. Někde hodně hluboko je ten pocit, který nám to říká. Jenže co a jak dělat? Vždyť my umíme jen tuhle hru. No jo, ale pocit pořád mluví. Tak uděláme tu nejhorší věc, kterou udělat můžeme. Začneme hrát sami proti sobě. Uděláme si sami ze sebe soupeře a snažíme se vyřadit ho ze hry. Vnitřní boj. Ale když hrajeme sami proti sobě, nikdy nemůžeme vyhrát. A tohle nám ten pocit samozřejmě taky pořád říká. O to víc ho chceme vyšachovat. Přece jak by bez něj bylo fajn! Nemuseli bychom bojovat s ním a mohli bychom zase hrát naplno! CHÁPETE TO, JAK SE SEBOU ZACHÁZÍME??? Účelem není vás zdeptat, i když je to důležitý, protože jsme zvyklí reagovat jen na to, co nás nějak zasáhne. A i to se bohužel děje čím dál tím míň. Ta virtuální realita, ve které se pohybujeme, už nepřipouští, že se může něco stát. A když ano, tak na to zareagujeme na facebooku a tím máme hotovo. Život jde dál. Jsme tak odpojení, že nám nedochází už ani základní věci. Je to velmi, ale velmi alarmující stav!
Takže to k sobě pusťte, nechte to na sebe působit, jen si v tom hezky pochoďte, ať víte, kam tenhle svět spěje. A pak si zadejte svůj směr a cíl a běžte si za tím! Odhoďte všechny ty masky, který denně nosíte, zahoďte domněnky a předsudky, protože nedělají nic jiného, než že nás brzdí. Sundejte si ty pouta, kterýma jste připoutaný k někomu nebo něčemu. Dejte svobodu sobě i tomu dotyčnému. Uvědomte si plně sebe jako bytost, osobnost, živou energii. Vy jste ten život přece! On není nikde kolem, je ve vás. Když ve vás nebude, jste mrtví. Proto ho máme žít, ten svůj život, a my neustále žijeme životy druhých, protože ten náš není dost dobrej, nebo tak dobrej. Přestaňte hodnotit a posuzovat. Nesrovnávejte sebe ani nic jinýho. Věci jsou jak jsou. A věřte jen tomu, co cítíte. Pocit je klíč. Nic jinýho. Klíčem ke štěstí je pocit. To si pamatujte. Ten tolik opomíjený, zadupaný, potlačovaný pocit. A taky ten jediný a nejlepší rádce, kterého máme. Poslouchejte ho! Na rozdíl od toho všeho, co máte kolem sebe, on nelže a nezradí vás.
Přestaňte hrát hry, do kterých vás někdo nutí. Začněte si prostě hrát! A hlavně – nenechte se oblbnout tím, co je vám strkáno pod nos. Když se na někoho díváte, tak ho pozorujte. Když někoho posloucháte, tak vnímejte, co vám vlastně říká. Když mluvíte, říkejte jen to, co doopravdy říct chcete. A rozhodujte se podle dvou faktorů – chci a nechci. Nic víc, přátelé. Tak je to jednoduchý. Jen chytit ten pocit a jít. A všechno, co nefunguje nebo nechceme, tu klidně nechat. Zachovejte si svou vnitřní svobodu. Tu vám nikdy nikdo nemůže vzít, i když vás bude na každým kroku špehovat tisíckrát!
No pane jo, to jsem se teda rozepsala… Teď budou konzultace v Praze. Přijde mi, že po strašně dlouhý době *gift* Navíc tam vezu i pár beden kamenů, takže když si někdo budete chtít jen koupit kameny, není problém, zavolejte a domluvíme se 😎

Vodnář
Nebude dlouho trvat a situace se otočí k lepšímu. Vydržte ještě. Chápu, že toho máte dost, ale tohle se vám fakt vyplatí. Hlavně si pamatujte, čím jste si prošli a jak vám v tom bylo. To je hrozně důležitý. Abyste si tím pak nemuseli procházet znovu. A že k tomu ty tendence máte 🙂 Tak jako v úvodu, ano? Odpoutejte se od všeho, co nefunguje 😉

Ryby
Jestli vy ty děti neřešíte až moc. Nechte jim jejich odpovědnost za sebe. Neberte jim ji tím, že jim neustále budete zametat cestičky. Když za ně neustále přebíráte zodpovědnost, ony pak nemůžou vyrůst. Udělejte to, co je nezbytně nutné a o zbytek se nestarejte. A někdy je nejnutnější nechat to na nich celé. Všechno, se vším všudy. Poslední dvě věty samozřejmě platí pro děti odrostlé a dospělé 😉

Beran
Možná vám přijde, že jste si z karet osudu vytáhli tu nejhorší možnou kartu. Jasně, fakt to tak vypadá. Ale, přátelé, ruku na srdce. Proč vy děláte tolik věcí na truc a komu vlastně? Když nebudete tak vzdorovití, nebudete na tom takhle. Do všech těch situací, kterými si procházíte, vstupujete sami a dobrovolně. Příště, než zase do něčeho vlítnete, se nejdřív zamyslete nad tím, co vás k tomu vlastně doopravdy vede. A pak se podle toho zařiďte 😉

Býk
Hele, když máknete, tak to bude dobrý 😉 Zmobilizujte všechny síly, protože když to uděláte, je úplně jedno, jak velká kupa hnoje před vámi je. Situaci vyřešíte naprosto s přehledem. I když budete muset zabrat, na konci vám to vůbec nepřijde tak drastický, jako na začátku. A navíc, vynaložené úsilí se vyplatí 🙂 

Blíženci
Dejte si pauzu. Klidně se i zavřete někam do klidu, odjeďte pryč, nejlépe sami, prostě cokoliv, co vám pomůže se od toho všeho odtrhnout. Potřebujete vědět, že to jde i bez vás. Zažít si ten pocit, že když něco potřebujete, tak to můžete mít. I něco tak samozřejmého, jako je klid. Prostě a jednoduše, vy si hlavně uvědomte, že se to bez vás taky neposere *smile*

Rak
Neházejte klacky pod nohy sami sobě. Narážím na to, že si nedůvěřujete. Jasně, některý věci nejsou jednoduchý, lidí je hodně, konkurence velká, ale nemůže to na vás přece dýchat na každém kroku. Pamatujte si, že každý je jedinečný právě tím, jaký je. Nikdo jiný už není takový, jako právě vy. Takže, jaká konkurence? Ta není. Neexistuje. Jen se zbytečně nebojte a dejte do toho všechno. Nebo aspoň to, co momentálně půjde 🙂

Lev
Máte pocit, že jste ve zlaté kleci? Ono je to jedno, jestli je zlatá nebo ne, jde o tu klec. O to vězení. Já vám k tomu něco řeknu. Přestaňte se litovat a kňourat a koukejte odtamtud vypadnout. A hezky rychle. Kdy už si uvědomíte, že jste lvi?! Vás přece jen tak někdo nemůže zatlačit do klece, když mu to nedovolíte. Nikdo vás nikam nemůže tlačit, když k tomu vy nedáte svolení! Představte si, jak si třeba lev sedne na zadek před pannou, váhama, blížencema, beranem nebo rybou? (Čistě symbolicky). Nenechávejte se zatlačit tam, kam nechcete. Takže ven! Hned!

Panna
Vy si prostě jedete furt v tom svým tempíčku, vnímáte si věci podle toho, jak se vám to hodí, nebo jak je vnímat chcete, ale s tím, jak věci doopravdy jsou, to moc nesouvisí. Máte pocit, že je to nějakým způsobem bezpečný, ale fakt není. Je daleko lepší vidět věci tak, jak jsou, protože když je tak vidíte, vnímáte i hrozící nebezpečí. Je těžký si některý věci připustit, to ano. Ale je to mnohem bezpečnější, než dělat, že vlastně o nic nejde.

Váhy
Že by se u vás něco hnulo? Nebo spíš ve vás? No, mohlo by to tak být 🙂 Protože tady se někomu blýská na lepší časy 😉 Gratuluju, vážení *wine* Ať už se u vás nebo ve vás odehrálo cokoli, směr, který teď máte, je naprosto v pořádku. Jen udržujte kurs podle jednoho jedinýho kompasu, a tím jsou pocity. A máte vyhráno! Tak šťastnou cestu :-* 

Štír
Dávejte si dobrý pozor na to, co si přejete. Vše, co teď zasejete, budete zanedlouho sklízet. Takže dobře važte slova a myšlenky, ať se pak máte na co těšit. Je to u vás teď nějaký silný, ta energie zhmotňování. Takže hurá do toho, týden splněných přání je tu. Jen pamatujte na to, že teď jste ve fázi, kdy si přejete. Ať už vědomě, tak i nevědomě. Vesmír teď prostě bude plnit vám a je mu jedno, co si o tom myslíte. Jde po tom co si myslíte. Tak si přejte, šup *angel**angel*

Střelec
Ale no tak, nemůžete přeci sedět s rukama v klíně a čekat. Když už jsme u toho, na co vlastně čekáte? A proč? Hele, když už máte tu potřebu dělat to takhle, tak OK. Ale každý čekání si přece můžete nějak zpříjemnit. Udělejte aspoň to. Je tady totiž velká pravděpodobnost, že vás to zpříjemňování natolik pohltí, že najednou zjistíte, že už nečekáte 😀 Trošku života a energie to chce, střelečkové 😉

Kozoroh
Máte ty dva rohy na hlavě a nejradši byste každým z nich někoho trkli 🙂 Jenže nevíte, jak to udělat. No, budete se muset rozhodnout, koho trknete oběma rohama prvního a kdo bude další. A přesně o tom to je. O rozhodnutí. Je jedno jak, kdo bude první nebo druhej, hlavně už něco udělejte! Přestaňte dokola přemýšlet, protože stejně nic nevymyslíte a začněte konat! Důležitá je v tomhle případě ta akce. Takže hurá do toho. Zbytek už se nějak poskládá 😉
 
Tohle je asi nejdelší horoskop 🙂 Ale ono je to těžký. Když začnu psát, průtokáč jede na 150% a já to nemůžu utnout jen proto, že mi to přijde dlouhý. Beru to tak, že přichází to, co vám má být sděleno, tak to zapisuju. A končí to, až když je to zapsaný. Jako třeba teď. Ale jen pro tento týden 😉 
Mějte se krásně :-*
Tereza
 
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account