Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
9 504
Eny
body: 1 777 / 1 777
Příběh
Tak jo. Stále slýchám ve svém okolí piš, přednášej, piš. Jenže ať se na to dívám z kterékoliv strany stále přemýšlím, co mne opravňuje sdělovat své zaručeně skvělé názory a rady jiným. Nejsem lékař, psycholog, vědec, novinář, politik, certifikovaný kouč či cokoliv jiného certifikovaného. Nejsem ani umělec, olympijský vítěz, miss roku nevím kterého, manželka významného muže či tzv. celebrita. Tito všichni vystupují způsobem, že mají oprávnění býti těmi pomazanými a sdělovat ty pravé pravdy. Vážně nevím, kde se takové oprávnění či lejstro získává. Zda rozhodnutím nějaké instituce k tomu oprávněné nebo rozhodnutím svého vlastního já čili ega. Takže se nakonec z důvodů žádostí mého okolí a mých úžasných kamarádek rozhodnu s odvahou sobě vlastní, že mít více než 50 let, z toho 33 let odpracovaných v různých oborech, nějaký ten rozvod za sebou, dvě dospělé vychované děti a mnoho jiných drobností, na které si teď zrovna nevzpomenu, je dostatečnou kvalifikací na to být sdělovatelkou úctyhodných myšlenek a životních mouder. Rozhodlo tedy mé JÁ - ego. Pravdou je, že mnohá životní moudra sdělují ještě ani ne třicátníci, takže proč ne já, životem ošlehaná žena v kategorii 50+. Mám napsat svůj příběh nebo příběhy někoho jiného? V tuto chvíli nevím. Prozatím budu postupně přidávat střípek ke střípku a uvidíme co z toho vzejde. Začnu ale dřív, v okamžiku zrození Velké holky. Můj život před padesátkou byl krásný a z dnešního pohledu děsivý zároveň. Byla to spanilá jízda ve všech směrech, které si jen lze přestavit. K tomu co byla nějaká ta desetiletí před padesátkou se určitě ještě v průběhu svého psaní dostanu, ale zásadní a důležité období pro můj život po padesátce byl řekněme tak rok a půl před tímto význačným jubileem. Datum znám přesně 21. 12. 2011. Je 15 hodin a já prorazila autem sousedův plot. Jezdím touto cestou bez jakýchkoliv problémů více než 25 let. Dnes ráno prostě napadl první sníh, mráz a první cestářská kalamita v letošní zimě. Jsem unavená z předvánočního pracovního období - dovolená letos žádná a bude možná až v únoru. Táhnu to už celý advent včetně sobot a nedělí, je to stejné asi čtvrtým rokem. A to jsem si slibovala hrdě, že letos teda ne. A zase JO. Práce, práce, rodina, práce, rodina, práce... Před třemi hodinami mi má starší dcera sdělila, že její gynekologické výsledky nedopadly dobře a na základě onkologů musí přejít k radikálnímu způsoby řešení problému. Snažila jsem se to před ní bagatelizovat a vypadat v pohodě stejně jako ona přede mnou. Ale hned na to, co jsme se rozešly, jsem vytáčela číslo našeho společného lékaře a jasně žádala o sdělení podrobností. Já vím, je dospělá a já vlastně nemám bez jejího souhlasu právo o tyto informace žádat, ale zabraňte matce, aby se dozvěděla to, co potřebuje vědět. Neexistuje žádná možnost mi v tom zabránit. Náš lékař to ví a tak mne před hodinou či dvěmi osobně přijal v ordinaci. Takže pár informací vím a snaží se mne uklidnit. Ví přesně proč tak reaguji. Slyším slovo onkologie ve spojení s mou dcerou a jdu do mdlob. Je "černobylská", vždy jsem se bála co se může někdy objevit a já si dost tzv. užila při nemoci mé matky a jejím odchodu - mozkový nádor udělá své nejen s nemocným, ale i s vámi. Navíc těch onko odchodů za poslední tři roky v naší rodině a mém okolí bylo povícero. A děsí mne to. I když bych měla začít uklízet, prý vánoční úklid, nemůžu nějak domů. Volám mé účetní. Je to kamarádka, vlastně skoro člen rodiny. Když vidí jak vypadám, vaří mi čaj a nechává mne mlčet. Čeká. "Já už vážně nemůžu" ... zhroutila jsem se do šíleného breku. Já, která nikdy nebrečím. Přes vzlykot nebylo rozumět další slova. Vlastně jsem ani nebyla schopná artikulovat. Slzy, třesoucí se ramena a mé zoufalství spojené s vůní vanilkových rohlíčků. Trvalo chvíli než jsem se uklidnila, abych mohla mluvit. Bože jak je pláš očistný a mlčící kamarádky k nezaplacení. Telefon: "Mami kde jsi? Už hodinu na tebe doma čekám. Potřebuji odjet a chtěla jsi, ať ti pomůžu s .... To je děs. Na tebe není spoleh. Mám taky svůj program." "Promiň. Už jsem na cestě. Zdržela jsem se u účetní. Pět minut. " "No jo." povzdech dcery dává jasný verdikt - "matko, co s tebou nadělám". Odbočka k nám do slepé ulice. Je to z kopce. Ještě tak 200 metrů a jsem doma. Přibrzďuji a ... míjím popelnici, které jsem se ještě vyhla, ale neovladatelné auto jede dál svou rychlostí. Teda spíš klouže po spodní vrstvě ledu. Rána a ticho. Motor neběží. Je to určitě dobře. Jak jsem to auto napasovala mezi dva zděné sloupky sousedovic plotu nevím. Bylo to na centimetry přesně. Že se auto zastavilo jedním kolem přes spodní zídku a čelem se opíralo o hlavní přívod plynu na jeho pozemek bylo asi taky dobře. Neví co by bylo, kdybych tu trubku prorazila. Tak, sedím tu v autě už pět minut a koukám tzv. do blba. A dost. To už je moc. Takhle vážně už žít nemůžu. Konec. Všechno musí být jinak. Žiju, jsem zdravá a bez zranění. Kromě plotu a auta žádné škody. Slibuji ti Ty někdo tam nahoře, že Vánoce prožiju v absolutní pohodě a bez shonu. Začínám nový život. Zvoním na svého bývalého manžela. Stále bydlíme i po letech po rozvodu v jednom domě, jen v jiných bytech. "Hele, projela jsem Zdenkovi plotem, potřebuji to auto odtamtud nějak dostat. " Vyšel ven evidentně překvapen, že po něm něco asi žádám, že se asi očekává nějaký čin. "Hmm. No já to chvíli před tebou jen taktak ubrzdil." Zbytek jsem už neslyšela. Dala jsem mu klíče od auta a poprvé v životě jsem se přestala starat o to, co se bude dál dít. Sice, moje auto, moje autonehoda, ale vážně - "Opravdu musím vše ve svém životě vyřešit já?". Poprvé v životě jsem byla za opravdovou blondýnu. Poprvé v životě jsem se vzdala kontroly něčeho, co mělo se mnou souvislost. Poprvé v životě jsem osvobodila svou mysl .... a věřte, ty Vánoce byly vážně krásné a můj "nový život" je jiný, naplněný a krásný :-) Eny
Motto
„Přibývající léta mi přinášejí volnost a svobodu. A to je na životní etapě, ve které se nacházím, to krásné. “
Praha 4
www
http://www.ocimageneraci.cz
Zúčastním se
Zobrazit všechny události
ŽENY KTERÉ INSPIRUJI (8)
Zobrazit všechny

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 187
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení