“Klárko, ty bys měla psát!” To slýchávám často, avšak neustále mě přepadal strach, o čem psát a zda to bude někdo číst. Vždyť nejsem bloggerka ani spisovatelka. Když jsem ale těstně po skončení premiéry představení Batacchio rozdýchávala těžce popsatelný zážitek a uviděla paní, která měla slzy v očích, bylo mi jasné, o čem psát můžu. O emocích! Ta milá dáma byla maminka jedné z hlavních aktérek. Její chvějící se hlas jasně prozrazoval strach, který ji musel po celou dobu tlačit na hrudi a nutit ji zavírat oči při skocích se stále se stupňující náročností. Její oči ale zářily hrdostí. Emoce, které se odehrávaly ve mně byly jiné, avšak podobně silné, pro mě doposud hodně neznámé. Nic takového jsem v životě nezažila!
Prkno, jež v cirkuse znamená svět…
Miluji divadlo. Od dětství jsem se chtěla sama postavit na prkna, jež znamenají svět a dodnes jsem se tohoto snu nedokázala vzdát. V tento večer jsem však s pokorou a úžasem sklonila hlavu před naprosto dokonalým výkonem, který přeskočil “pouhé divadlo” snad díky oné “houpačce” o vesmírný skok. Herci v kůži akrobatů, jejichž jména byla mně a jsou nejspíš i vám bohužel neznámá, mě dohnali k slzám, rozbušili mé srdce jako zvon, omráčili mou čelist a častokrát tahali těmi černými nitkami i za koutky mých úst.
To se pozná, kde je srdce!
Ano jsem cíťa, to o mně ví hodně lidí, ale že mě dojme už samotný příchod na Jatka 78, jsem nečekala. Vše bylo jinak, než v “normálním” divadle. Přítomnost principála Rosti Nováka, epesně oblečeného s úsměvem zdravící každého příchozího, mluvila jasně sama za sebe. V každém jeho slově, pohledu i gestu se odráželo srdce, které do souboru Cirk La Putyka přinesl a které pro něj velmi silně tluče.
Můj překlad “Batacchio” – naprostý mazec!
Jemné detaily, které provázely téměř každou scénu, mě uváděly do hlubokého pocitu zkoumání momentu, jako by se v tu chvíli zastavil čas. Jako by mi bylo dovoleno ve vteřině vidět hlubokou myšlenku skrytou pod povrchem, která se však zrodila jen v mé fantazii díky brilantnímu znázornění jednotlivých scén. Událo se toho tolik, že nedokážu popsat jednotlivé části a výjevy, ale ty, které se mnou vnitřně zatřásly, si uchovám navždy. Omluvte, prosím, mou neznalost divadelní hantýrky, historie cirkusových žánrů či názvy akrobatických prvků a pomůcek. V tu chvíli mi bylo vše naprosto ukradené, neboť jsem se nechala pohltit okamžikem úžasu a povolila uzdu své fantazii, která tvořila příběh jménem Život.
Obrazy, jež tvořila fantazie a brilantní umění akrobatů
Nemohu psát, o co se jedná, jelikož správná slova neznám. Mohu pouze popsat své pocity. Každý jistě zažíval jiný příběh a obrazy mu připomínaly naprosto jiné děje díky vlastním životním zkušenostem.
Co viděly mé oči a cítilo mé srdce
Muž, snažící se pochopit ženu, kterou znázorňuje půlkruhový předmět. Může si s ní hrát a zkoušet ze všech stran, může se do ní dokonce pořádně obout, ale nikdy ji nepochopí, neboť on je muž a ona žena. A přesto jej neustále bude přitahovat to vzrušení z neznámého, ta neskonalá touha objevovat a krotit. Poznání, že jde o marný boj, přesto tak krásný!
Chvíle, kdy jsi v životě sám. Kdy být sám sebou je ta největší přirozenost a štěstí. Čas k naprostému soustředění a uvědomění si svého čistého JÁ zápasící s nezkrotným egem. Chvíle, kdy se zdá všechno dokonalé. Moment, kdy se zastaví i prach vznášející se kolem vědomí. A pak chvíle pochopení, že samota nedává smysl a přece jen se zdá jistější vykročení do neznáma.
Mocné ego, jež se zrcadlí v každé bytosti, s níž se sejdou naše cesty. Touha nevidět své špatné stránky a povyšovat ty dobré. Touha být raději někým jiným namísto přijetí sebe samého. Pravda, která nezmizí ani rozbitím všech zrcadel na světě, neboť odraz sebe samého najdeme vždy v tvářích a gestech všech lidských zrcadel kolem nás.
Výjev pro mě tak jasný, v reálu tak složitý. Vztah. Spletence myšlenek, názorů, bolestí a vzorců, které si neseme každý v sobě. Finální vystoupení naprosto úchvatné akrobatky, které mi ukázalo absurditu nás samých. Ač se dokážeme vymanit a vyplést ze zapeklitých a složitých vztahů dnešního světa, ten nejtěžší, avšak nejdůležitější boj, vedeme denně ve vztahu sami k sobě.
Vyvrcholení samotného představení jakožto znázornění onoho jediného jistého v životě: smrti. Směřování vzhůru životem ve snaze dosáhout cíle, jež je někdy až příliš vysoko. Často bez povšimnutí si toho podstatného, co běží kolem a protéká mezi prsty tak rychle. Život!
Ať už je příběh nebo nepříběh tohoto představení jakýkoliv, nikdy jsem jej nezkoumala a popravdě ani nechci. Řekl mi přesně to, co mi říct měl a co jsem vidět a slyšet potřebovala. Snad každý byl ohromen nejen naprosto úchvatnými akrobatickými kousky a hereckými výkony vypracovaných mužů a krásných žen, ale také hloubkou, jež byla skryta v tomto díle pro každého z nás. A možná to celé byl jen sen mé mysli, ale i tak díky za něj! O tom přece umění je!:-)
Popsala jsem ani ne polovinu emocí, které mnou běžely. Nedá se to všechno ani slovy vyjádřit, takže jediné co vám mohu přát je zažít tenhle mazec na vlastní kůži!
Můj obrovský dík patří Kalmanovi, který mi dopřál tento úchvatný zážitek a naprosto omračujícímu Cirk La Putyka. Dokázat, že “to nejde, neexistuje”, posunout hranice umění a akrobacie tak vysoko a v každém pohybu nechat dýchat srdce týmu, není v dnešní době snadným úkolem. Vy jste to pro mě dokázali!
Obsazení: Anna Schmidtmajerová, Šárka Bočková, Saša Volný, Michal Boltnar, Daniel Komarov, Vojtěch Fülep, Jiří Weissmann
Foto: Martin Sršeň
-480x270.jpg)
Atraktivní podívaná.