Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Jana LeBlanc
Jana LeBlanc
Vloženo 21. 7. 2019
Líbí se mi

Rozejít se, nebo zůstat: Ptáme se psycholožky, jak vyřešit vztahové dilema

Jana LeBlanc
Jana LeBlanc
Vloženo 21. 7. 2019
Líbí se mi
Rozejít se, nebo zůstat: Ptáme se psycholožky, jak vyřešit vztahové dilema

Rozejít se, nebo zůstat: Ptáme se psycholožky, jak vyřešit vztahové dilema

Rozejít se? Zůstat? Jak vyřešit těžké dilema, radí psycholožka Katarína Filasová.

Otázka:

Žiju už deset let v partnerském vztahu, ve kterém se oba velmi milujeme. I přesto poslední dobou vážně přemýšlím nad rozchodem. Hlavním důvodem je negativistický přístup k životu ze strany mého přítele, který negativně ovlivňuje i mě. Jenže tápu: nejsem jen malicherná? Kolem vidím tolik příběhů žen, které stále hledají toho pravého a daly by cokoliv za to, kdyby měly lásku, jako mám já. Kdykoliv o tom mluvím s kamarádkami, slyším, že se musím smířit s tím, že nemůžu mít všechno, musím umět přivřít oči nebo že mám zrovna období, kdy to jen tak "cítím" a že to zase přejde. Opravdu? Kdy je podle Vás čas opustit vztah? Jak dlouho by nad tím měl člověk přemýšlet? A lze to vůbec udělat bez pochybností, že za pár měsíců nebo let nebudu litovat?

Odpověď Kataríny Filasové:

Když jsem si přečetla vaši otázku, působí to na mě, že vidíte pouze dvě varianty: buď se rozejdete, nebo se smíříte, nic mezi tím. Podle mě však existuje ještě řešení mezi. V každém vztahu jsou věci, které druhý dělá a nám neskonale vadí. Nikdo nebude fungovat přesně podle našich představ. Někdo je negativistický, někdo chodí pozdě, jiný druhému neustále mluví do toho, co dělá, nebo tráví příliš času v práci a tak dále. Zkrátka a dobře, všude je něco. Ovšem to podle mě neznamená, že tyto skutečnosti musíte slepě přijmout, tolerovat a smířit se s nimi, nebo se rozejít. Spoustě lidí v takové chvíli naskočí představa, že musí druhého změnit, jenže to se jim nedaří, a tak vztah vzdávají. Nicméně moje zkušenost říká, že spoustu věcí můžete ovlivnit, když změníte, jak fungujete vy sama.

První důležitý krok je, že si ujasníte, co přesně vám vadí. Když říkáte, že negativistický postoj, zní to dost obecně, tudíž se s ním poměrně špatně zachází. Co přesně tím myslíte? Že když si naplánujete společný víkend, od čtvrtka říká, že stejně bude špatné počasí, a tedy si to neužijete? Nebo že nemá smysl hledat novou práci, protože mu v ní bude stejně špatně nebo hůř než v té stávající?

Zkuste se zamyslet nejprve nad tím, čím sama přispíváte k tomu, že se partner chová zrovna takto. Čím mu toto fungování umožňujete? Totiž často u těchto typů "remcám na všechno" spoluhráč (vy) funguje tak, že se negativismus snaží remcajícímu rozmluvit: "Ale neboj, to nebude tak hrozné.", "Aspoň to zkus a uvidíš, že to dobře dopadne." Bohužel právě takové věci remcajícímu ve skutečnosti slouží jako míčky na smeč, takže může dál a dál vysvětlovat, jak to určitě bude hrozné.

Pokud nechcete, aby partner dál remcal, musíte se postarat o to, abyste mu žádný míček na smeč nehodila. Pak ho remcání přestane bavit. A to je přesně ten moment, kdy potřebujete změnit sebe a svoje fungování. Nebudete přesvědčovat, vysvětlovat, navádět ho, jak se změnit, prostě ho necháte být a budete si hlídat svoji stranu, abyste nepřihodila ani jeden míček. Když začne brblat, že na víkend nemá cenu jet, protože to stejně nebude stát za nic, potřebujete říct něco ve smyslu: "Fajn, když to vidíš takto, tak já pojedu sama, žádný problém." Podobná odpověď na práci by pak mohla být: "Ok, tak zůstaň, kde jsi." Místo abyste ho uklidňovala, negativistický problém mu ponechejte. Když nikdo nepinká míčky, není o co hrát a druhého hra dřív nebo později přestane bavit.

Mně se tento přístup osvědčil už několikrát. Člověk akorát musí pečlivě zmapovat, v čem hra spočívá a striktně utnout svoji polovinu. Chodí-li pozdě, nebudu mu pořád vysvětlovat, že mi to vadí, ale příště mě na určeném místě prostě nenajde. Když mi začne říkat, jak mám nakrájet rajčata do salátu, předám mu nůž a prkýnko a odcházím do vedlejší místnosti. Občas to vyžaduje trochu kreativity, ale kdo říká, že řešení je třeba najít na první pokus? Důležité je, jestli hledáte a že to při první překážce nevzdáte. Protože pak vám vážně nezbude, než se rozejít. V takovém případě ale toho "pravého" můžete hledat do konce života. Samozřejmě, někdy řešení nenajdete, jsou prostě lidé, se kterými nám to nepasuje a pasovat nebude. Pokud ale víte, že jste zkusila všechno, co jste uměla, je velká šance, že se alespoň zbavíte pochybností, že rozchodu za pár měsíců budete litovat.

Foto: Shutterstock

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
avatar
Renča Krásná 23. 7. 2019

Dobrý den. S přítelem jsem byla sice krátce 4.mesice ale přesto mě 3 opustil na začátku mi tvrdil jak mě miluje. A že by mi neublizil. No a hned se rozešel. Je tedy starší než já. Mě 40.Prej je to pro mě lepší. A chce mě ochránit. Vím že mě má stále rád. Trpime oba. Ale on to ne přizná. A ignorujeme. Neodpovídá. Myslela jsem si že má cenu bojovat. Ale on zřejmě nechce. On se cítí ponizeny. Ale to bych měla být já vždyť mě 3.opustil stále ho mám ráda. Ale nevím co dál. Jsou to 3.tydny a stále nic. Strká hlavu do písku. Ale aby mi napsal na rovinu tak ne. Asi nemá cenu něco čekat. Nebo doufat že se ke mě vrátí. Děkuji

Odpovědět
avatar
Dada Smidova 23. 7. 2019

Mám podobný problém,jen nejsem vdaná,žijí s přítelem 13 let,máme dceru 12 let.V práci sem potkala může.Neskutecna pritazlivost ve všem.Jsme spolu skoro denně,procházky,intimnosti,volání,sms.On ženatý,děti velké.Doma mu to neklape.Ale od ženy nechce odejít je ji zavazan prej tím co ona pro něj udělala v životě.Stále my opakuje jak mě miluje.Oba nechceme o vztah přijít.Má někdo radu,jestli vztah má budoucnost a jestli je možné být oficiálně spolu Nebo je to opět mužská záletnost a vodí mě za nos!

Odpovědět
lemur
lemur 23. 7. 2019

Zajímavé.

Odpovědět
konatovka
konatovka 22. 7. 2019

Zajímavý článek, velmi aktuální v dnešní době. Já začínám vše řešit nejdříve u sebe, jsem ale hodně sebekritická, což také asi není dobře.

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 22. 7. 2019

No ale nevím, mně toto přijde jako ustupování mužskému, jsem pro vše s ním probrat a říci mi, co mi vadí, ať on taky řekne, co mu na mě vadí a pak uvidíme. Zda se dobereme výsledku, že oba něco změníme nebo se k sobě nehodíme...ale nejsem odborník, ani psycholog, možná Vaše rada taky pomůže.

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 442
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.