avatar
Martina | ŽENA s.r.o.
vloženo 7. 9. 2018
Líbí se mi

Potlačování bolestných emocí škodí duševnímu i fyzickému zdraví, říká psychoterapeutka

avatar
Martina | ŽENA s.r.o.
vloženo 7. 9. 2018
Líbí se mi
Potlačování bolestných emocí škodí duševnímu i fyzickému zdraví, říká psychoterapeutka

Potlačování bolestných emocí škodí duševnímu i fyzickému zdraví, říká psychoterapeutka

Pláč doprovází mnoho emocí a je nedílnou součástí života, a to i přesto, že západní kultura s ním má problém. Neumíme být zdravě spontánní a v potřebném vyjadřování emocí ve složitých situacích se hodně omezujeme. Děti si obvykle dovolí plakat více, neboť nejsou dosud uzamčeny ve společenských konvencích ani v přetvářce či potlačování. Obzvlášť často pláčou nejmenší děti - pro miminka a batolata jde o nejvýznamnější komunikační prostředek.

Ve školním věku už děti pláčou méně, přesto ale potřebují, aby jejich bolestným emocím byla věnována pozornost. Pravdivé a šetrné ošetření takových potřeb pak záleží nejen na povaze dítěte, ale i na nás dospělých a na tom, co dětem ohledně pláče sdělujeme či vlastním příkladem předáváme. Moderní psychologie se na základě nových výzkumů za potřebu pláče staví jednoznačně. Výzkumy potvrzují: Striktní potlačování bolestných emocí škodí duševnímu i fyzickému zdraví. Na otázky odpovídá psychoterapeutka Eva Labusová.

Co vlastně pláč znamená?

Pláč je důležitý regulační prostředek pro zvládání výjimečných situací. Jde o důmyslný způsob, jaký máme k dispozici pro udržování vnitřní rovnováhy a dokončení cyklu napětí a uvolnění.  Jeho potlačování může mít pro lidský organismus velmi negativní důsledky, např. zvýšení krevního tlaku, zrychlení tepu, silné pocení, pocity úzkosti a ohrožení nebo vyplavování stresových hormonů. Fyzické symptomy kromě toho po čase přecházejí v psychické – pocity napětí, úzkost, depresi. Dovolit si plakat znamená pečovat o svou vnitřní rovnováhu i o fyzické zdraví.

Proč má většina lidí u nás s pláčem takový problém? Proč nás okolí často nabádá, abychom neplakali? Vždyť pláč je do jisté míry úleva, hojí smutek a pomáhá v náročných situacích….

V našem kulturním okruhu skutečně máme tradičně potíž s projevením slabosti a smutku i s prožíváním dalších tak zvaně silných nebo negativních emocí. Začíná to už v raném dětství. Jak často dětem říkáme: Neplač! jak často jim nedáme možnost zbavit se napětí v naší bezpečné náruči. Pláč přitom pro nejmenší děti představuje důležitý komunikační prostředek, a pokud děti nemají možnost jej vyjádřit, nebo s ním zůstávají opuštěny a osamoceny, velice jim to škodí. Ač to tak na první pohled možná nevypadá, už miminko i batole má silné prožitky a emoce. Potřebuje, aby jeho „sdělení“ někdo naslouchal. Tento poznatek je z vědeckého hlediska nový a souvisí s rozvojem zobrazovacích metod. Poprvé v historii existuje možnost pozorovat, co se děje v dosud nezralém mozku dítěte při prožívání konkrétních situací. 

Nakolik má téma pláče místo v základním školství?

Rozhodně tam patří. Vždyť ve školním prostředí tráví děti spoustu času a při katastrofálním současném stavu mnoha rodin si s sebou do školy nosí zásadní problémy, které z domova nemají nijak ošetřeny. Mnoho obtížných situací dále vzniká přímo ve školních vztazích, víme o nebezpečích dětské agrese, o šikaně, o nárůstu dětských depresí. Soustředit se výhradně na výuku a předávání věcných informací a opomíjet péči o dětskou duši znamená dle mého názoru míjet se s žádoucími cíli vzdělávání. 

Jak by měl učitel reagovat, když se dítě rozpláče ve třídě?

Pokud možno citlivě a taktně. Měl by být schopen svou reakcí vytvořit pro celou třídu povědomí o tom, že se děje něco mimořádného a že vše ostatní teď půjde na chvíli stranou, protože je tu někdo, kdo potřebuje empatii či pomoc. Někdy je možno intervenci poskytnout přímo v třídním kolektivu, jindy je vhodnější vzít plačícího žáka stranou a jednat s ním o samotě. Především jde o to zprostředkovat mu pocit, že je se svou emocí přijímán a že o něj má někdo zájem, ale také že mu nikdo nebude nic nutit a že je v bezpečí.

Jsou děti, které nikdy nepláčou, nebo pláčou jen velmi zřídka? Proč je tomu tak?

Podobně jako u dospělých i u některých dětí vidíme, že mají s pláčem obrovský problém. Obvykle je to dáno tím, že ztratí přístup ke svým autentickým emocím, ať už proto, že jsou tak naučeny z domova, nebo že se třeba prožijí nějakou traumatickou událost, která je tak zvaně „zmrazí“. Smutek, úzkost č hněv si pak ale najdou jinou cestu, jak se projevit. U dětí to mohou být poruchy chování, zlobení, agresivita. Jindy agrese namířená proti sobě či depresivní stavy. A samozřejmě, jak víme z psychosomatiky, také mnoho nemocí…

Měl by se lišit přístup k pláči, když se událo něco v rodině, a když se něco stalo ve škole?

Události v rodině spadají do soukromí žáka a nejsou většinou určeny pro uši všech spolužáků. Školní záležitosti naopak bývají věcí celé třídy, proto je důležité řešit je v třídním společenství. Ukazuje se, jak důležité jsou v tomto ohledu pravidelné třídnické hodiny nebo hodiny předmětů nějak se emoční a sociální inteligencí zabývající. Velmi přínosná bývá i etická výchova, je-li v dané škole zavedena a učí-li ji povolaný pedagog.

Jak tedy s dětským pláčem obecně pracovat?

Není potřeba to řešit kdovíjak vědecky, buďme přirození. S dětmi bychom měli mluvit o všem, co život přináší. O tom hezkém, i o tom špatném. Probírat jejich pocity, touhy, přání i smutky. Upozorňujme je, že nestačí žít jen v tom, co nabízí povrchní společnost zaměřená hlavně na uspokojování hmotných a tělesných potřeb. Jako rodiče i jako učitelé jděme dětem příkladem. Od nás se učí způsobům chování i prožívání a jednou je předají zase dál svým vlastním dětem.

Zdroj: Rozhovor s Evou Labusovou, který byl publikován v časopisu Prevence.

PhDr. Eva Labusová je poradkyně pro oblast rodičovství, výchovy a vztahů. Věnuje se publicistice. Pořádá přednášky a semináře pro odborníky i veřejnost. S dcerou Alžbětou ve spolupráci s nakladatelstvím Triton připravily pro český knižní trh dvě publikace švýcarsko-americké psycholožky Alethy Solterové (www.awareparenting.com), týkající se důležitosti rané interakce matky s dítětem a významu dětského pláče a vzdoru (názvy knih: Moudrost raného dětství, Slzy raného dětství). Více na www.evalabusova.cz   

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
avatar
Ovace 10. 9. 2018

Naprosto souhlasím

odpovědět
avatar
kamila76 7. 9. 2018

ze života

odpovědět
avatar
Josefa 29. 10. 2017

Fajn rozhovor, reálně podložené názory a dlouholetá praxe. Co víc dodat...

odpovědět
avatar
sipeji 27. 10. 2017

opravdu zajímavé

odpovědět
avatar
Marie Kostelecká 27. 10. 2017

Souhlasím,pracuji jako terapeut a popláčou si při vzpomínkách i muži.Přečtěte si více ZDE: www.mariekostelecka.cz "Inspiruji lidi ke změnám, které vedou k radostnějšímu, spokojenějšímu a šťastnějšímu životu."

odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
9
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
67 870
registrovaných inspirativních žen
2 887
testovaných produktů
108 807
vložených hodnocení