
Každý kolem vás říká: "Musíš se mít ráda." Nedaří se ti v práci? Měj se ráda. Nedaří se ti ve vztazích? Měj se ráda. A postupem času jsme se všechny naučily, že mít se ráda je skutečně základ. Dobře, na tom se shodneme. Ale jak docílit toho, že se budeme mít opravdu rády, zkrátka abychom to jen tak neříkaly?
V momentě, kdy děláme určitou věc, neděláme ji se špatným úmyslem. V ten moment ji děláme tak, jak nejlépe umíme. Chyba se z toho stane až při zpětné úvaze. Ale díky té chybě se posuneme. Někam, kde bychom bez ní nebyly. Víme něco, co bychom bez ní nevěděly. A to je pro nás neuvěřitelně přínosné. Posouvá nás to tam, kde chceme opravdu být.
Jsme zahlcené časopisy, články, fotografiemi, které na nás srší, jak vypadá ideál krásy. Ale kdo o tom rozhoduje? Kdo vybírá, která žena je krásná a která ne? Já vám to řeknu. Lidé, kteří se nemají rádi. A podle těchto lidí soudíme i my samy sebe. Zní to bláznivě, že? Ano, ono to opravdu bláznivé je! Vykašlete se na to, že váš nos není tak roztomilý, jako má modelka na obálce časopisu, a vaše stehna nejsou tak hladká a pevná, jako měla zpěvačka na plakátě. Zaměřte se raději na to, co na sobě ráda máte. Jsou to vaše dlouhé vlasy? Krásné nehty? Bezproblémová pleť? Vypátrejte na svém těle vše, co vám připadá pěkné.
Tím, že se naučíme říkat rezolutní ne, dáváme šanci tomu, co opravdu chceme. Pokud ze slušnosti všem kolem sebe říkáme ano, i když bychom raději nesouhlasily, říkáme vlastně ne sobě a svým prioritám. Když něco odmítneme, přijdeme si jako sobci. Ale kde je hranice mezi sobectvím a sebeláskou? Možná je za každým naším souhlasem přání být milována. Takže ve výsledku říkáme ano kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Není to zajímavé?
A to nemyslím prostor u vás v bytě. Myslíme tím prostor ve vás samotných. Vykliďte vše, co už nepotřebujete. Ač není lehké pustit některé věci, myšlenky a city, tím, že to uděláte, dáte více prostoru sebelásce. Je to stejné jako s vaším šatníkem. Pokud chcete nové krásné věci, musíte na ně udělat místo a vyhodit ty staré a nepotřebné.
Spousta žen se vzdala toho, co miluje, kvůli práci, partnerovi a dalším důvodům. To, po čem jsme opravdu toužily, a to, co jsme si opravdu přály, se ale nikam neztratilo. Je to v nás. Je to tam a čeká to, až tomu dáme šanci a prostor. Nejjednodušší způsob, jak se k „tomu“ dostat, je vzpomenout si, po čem jsme toužily jako malé děti. Prozkoumejte ty okamžiky, ve kterých jste byly opravdu šťastné a snažte se je vrátit do svého života.
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
souhlasím
Souhlasím...a vřele doporučuji..děkuji za pravdivá slova
Pěkný a užitečný článek.
Správné body...po přečtení článku a přemýšlení jsem zjistila, že nedodržuji ani jeden...
Ano, souhlasím s těmito body