“Extatický život”, co to vlastně znamená? Je nesmírně individuální záležitostí, pro každého z nás to může být něco úplně jiného. Každý z nás totiž cítí vášeň, životní naplnění a harmonii v úplně něčem jiném. Jde o spokojený, naplněný život s uvědoměním vděčnosti za to, co a koho v něm máme, za příležitosti a zkušenosti, které dostáváme. Důležité je převzít zodpovědnost za své štěstí a nedávat jí nikomu jinému. Vědomě prožívat každý nádech a výdech, každou svou emoci neuzavírat, ale vnímat a dát jí přiměřený prostor. Nechat proudit svou energii, pečovat o ni a vytvářet harmonii, aby přicházeli vize a sny, za kterými půjdete. Důvěřovat sobě i své intuici a nebát se být svá.

V žádném případě se nechystám diktovat životní pravidla. Toto je jakýsi výňatek mých osobních zkušeností, které jsem získala na své vlastní cestě při hledání toho, jak mohu prožitky extáze nejen občas dosahovat, ale i trvale udržovat a kontinuálně prožívat ve svých každodenních strastech a radostech. 

Věřím, že alespoň některé z nich budou určitě platit i pro vás, a proto nabízím jako potenciální inspiraci – moje základy extatického života (https://cestaextaze.cz/ecstatic-wisdom/): 

1. Úcta k sobě

Extáze začíná u úcty – především k sobě, svému tělu, svým potřebám, svým náladám… Často se umíme postarat o všechny okolo, ale zapomínáme na své vlastní potřeby a rychle se vyčerpáváme. Sebe-úcta začíná u sebe-péče a pečovat nejdřív o sebe je často to úplně nejtěžší pro moderní ženu. Může to znít sobecky, ale z prázdného poháru stejně nic nezalijeme a tedy věřím, že dávat si dost času pro odpočinek, pro radost, jen tak proto, abych mohla chvíli dělat jen to, co mě naplňuje, je nezbytné. Sem samozřejmě patří i to, že se nikdy nenutím do intimního kontaktu, když se mi nechce, odcházím od lidí, kteří mě vyčerpávají, jím to,  co mě vyživuje, zbytečně se nepřetěžuji a to obzvlášť v období menstruace… a obecně – dávám svým vlastním potřebám vysokou prioritu.

To neznamená být nezodpovědná nebo kašlat na ostatní, ale je k tomu potřeba udržovat zdravé hranice a umět občas s láskou říct “ne” tomu, co mi již neslouží. Ono totiž “NE” tomu co nechci, je zároveň “ANO” něčemu jinému – tomu lepšímu, pro co se tím pádem vytvořil prostor. A myslím si, že extáze začíná právě u toho, že sama sobě začínám častěji říkat “ANO”.

2. Kamarádky – sesterské vztahy

Často intimní partner je ten, po kterém chceme, aby splňoval tisíc a půl rolí (terapeut, milenec, kamarádka atd. atd.) – a frustruje nás, že ne všechny tyto role je schopen naplnit… stále něco “chybí”. To, co chybí nejčastěji, je totiž opora, péče a porozumění od blízkých žen, kterým já říkám “sestry”. Podpůrné ženské vztahy jsou pro mě osobně úplně největším pokladem, který mám. Jsou to místa, kde mohu získat nejen podporu a porozumění, ale i láskyplný vyživující (nesexuální) dotek, pocit sounáležitosti a pro mě tak důležité potvrzení toho, že patřím do komunity, že “nejsem sama”. 

Samozřejmě sestry jsou jako drahokamy – musí se občas dlouho hledat a potom je o ně potřeba dobře pečovat. Avšak jejich hodnota se s časem jen zvyšuje. Ve společnosti, která vychovává dívky, aby neustále soutěžily (nejčastěji o muže), může být občas těžké začít důvěřovat zrovna ženám. Moje zkušenost je však taková, že když se to podaří, stojí to za veškerou snahu. Věřím totiž, že jen ženské srdce plně pochopí, skrze svoji vlastní živou zkušenost, některé ryze ženské strasti (menstruační nálady, vlny porodních kontrakcí)… a pokud si tuto výživu dovolíme čerpat tam, odkud přirozeně plyne – tedy z ženských slov a rukou – začneme méně tlačit na své intimní vztahy, protože nalezneme konečně plnost a podporu, kterou mohou dopřát doopravy jen skutečné sestry. ( https://cestaextaze.cz/sesterstvi/)

Lilia Khousnoutdinová

3. Vnitřní autorita 

Co je moje vášeň? Jaké jsou moje zdroje extáze a radosti? Co je mojí unikátní životní cestou? To mi neřekne žádná příručka, knížka, církev, máma, škola, kamarádka ani lektorka… pokud budu mít štěstí, potkám lidi, kteří mi dopřejí příležitosti, jak si to objevit sama. Zacítit svou skutečnou pravdu mohu totiž jen v sobě, jelikož se bude lišit pro každou z nás. To, co je pro mě extáze, pro další ženu může být vězení… A přesně proto se musíme odnaučit tolik spoléhat na hromadu externích zdrojů informací a návodu na to “Jak mám žít / co mám být/ jak se cítit” a začít nacházet a naslouchat svoji vlastní vnitřní autoritu.

To, co je správné pro mě, totiž nakonec budu vědět jen já a čím víc si budu schopna důvěřovat, tím snáz a rychleji budu nacházet ty nejkratší cesty ke své extázi. A pokud jsem ztracena úplně, mohu se obrátit na své blízké ženy (viz bod 2. Sestry), aby mi pomohly znovu zacítit a zkalibrovat vlastní kompas. Následování vlastní cesty je občas odvážný počin a vyžaduje velkou míru autenticity a pravdivosti, především vůči sobě. Ono si totiž nalhat extázi nejde ani jí vynutit, takže nás to opravdu vede k tomu nejdůležitějšímu a to sebepoznání. 

4. Nejen “co” ale “JAK”

Cokoli, pokud to dělám naplno, se může stát “cestou”. (Barbara Carellas) 

V dnešním světě nejčastěji měříme CO a KOLIK, ale podstatně méně se věnujeme tomu, JAK nebo JAKÉ to bylo. Od nekvalitních jedovatých plastů, po nekvalitní instantní kávu a ještě méně kvalitní instantní sex, často v honbě za tím, ať je toho co nejvíce, máme sice plnou krabici plastových hraček, ale žádnou radost.

“Víc, víc, víc – už ani nevím co!” – je totiž často jen nevědomé volání po hloubce… ne víc, ale kvalitnější, plněji, chutněji. Přestat se snažit toho dělat TOLIK, ale dělat to s větší hloubkou… Místo plné krabice nekvalitních šmejdů, si koupit jednu kvalitní dřevěnou ručně vyrobenou hračku a hlavně potom si dopřát čas a dobrou společnost, abych si ji mohla fakt užít. Milovat se – pomaleji, bez scénáře a prožívat každý okamžik. Dívat se do očí tomu, s kým mluvím. Zastavit se, abych si užila vůni jarních kvetoucích stromů. Přestat tak rychle sprintovat “tam někam dopředu” a rozhlédnout se kolem.

Pokud něco dělám – zkusím do toho dát všechno a hlavně tomu dám svoji plnou pozornost. Potom totiž CO a KOLIK se vůbec nemusí měnit ani zvyšovat, ale kvalita prožitku, radosti a extatické jiskry v životě se znásobí desetkrát a dodají smysluplnou hloubku i těm naprosto “každodenním” prožitkům.

5. TEĎ… 

Odkládání na dobu neurčitou je jedna z nejvtipnějších lidských vlastností. Rády žijeme v iluzi, že vždy bude nějaké “potom”.  Buď to udělám teď, a nebo příjmu to, že to možná neudělám vůbec. Potřebuji se omluvit – teď! Chci začít projekt – teď je nejlepší čas! Cítím impuls políbit muže, který stojí vedle mě u řeky a vnitřně řeší “jestli, možná, jednou, někdy budeme spolu” – TEĎ!

Určitě teď je ten nejlepší čas. Než se za vteřinu otočí pryč. A ten okamžik zmizí! Třeba fakt navždy. Je v pořádku nepolíbit, akorát potom nevytvářet si kolem toho iluzi že “příště”, “zítra”, “až budou ideální podmínky”… ideální totiž nebudou nikdy – a pokud úžasně nedokonalý život nabízí příležitost zrovna v tomto okamžiku – to asi znamená, že je právě ten dokonalý.

Vybírat si samozřejmě, dobře prioritizovat, co má cenu, co fakt chci, co mi slouží… ale, pokud jsem se fakt rozhodla že ANO, tak si přestat hrát na schovávanou s časem a udělat to TEĎ – dokud impuls je ještě čerstvý, dokud existuje příležitost… protože zítra už tam nemusí být ani muž, ani řeka… ani já.

To jsou moje základy – zkuste je, jsem zvědavá, co s vámi udělají!

…a nebo to všechno udělejte úplně jinak! ????

No, a pokud vás tyto “základy” oslovují, přidejte se k nám na Cestu Extáze! V online programu Ti předám všechno, na co jsem zatím přišla, aby sis mohla vytvořit pestřejší život plný vášně, autenticity, radosti a smyslu. A zároveň je to organicky vyvíjející se cesta, kterou s členkami neustále tvoříme dál.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account