
Měla talent od boha. Byla šťastná i nešťastná, rozervaná, prahnoucí po životě a hlavně - byla svá.
Povídá se, že se narodila v Paříži přímo na ulici a do sedmi let prý byla slepá. Matka ji krátce po porodu odložila a ona pak jako dítě obcházela s otcem pařížské restaurace, kde zpívala za drobné. I když se s ní život nikdy nemazlil a zemřela v pouhých 47 letech, zanechala po sobě odkaz, který dodnes dojímá. Její nadčasové písně z ní udělaly celosvětovou ikonu a stále nás zneklidňují, rozněžňují a vůbec nám dělají život krásnějším a plnějším.
Ani nešťastného dětství, ani tolika manželství, ani chyb - zkrátka ničeho. A právě proto byla taková, jakou ji známe - plná citu. Dětství, které strávila po kavárnách a hospodách, z ní vychovalo úžasnou zpěvačku. Četná manželství, schopnost opustit nefunkční vztah a začít naplno jiný, zase ženu plnou citové hloubky, kterou pak předávala přes své písně.
Nemusíme zrovna věřit na předurčení abychom uznali, že občas se nám daří jen tak samo od sebe, nebo nám naopak nevychází nic ani při veškeré snaze. Proto je důležité vytěžit maximum z náhod šťastných a nehroutit se z těch nešťastných. Jako Edith, která to nevzdala ani po třech autonehodách, kdy málem přišla o život, nebo po smrti svého milence.
Zachovat si vnitřní integritu v těžkých chvílích je, pravda, docela těžké. Je to ale nesmírně důležité pro náš další život. Když máme totiž vždycky na vědomí, že slunce zase vyjde a že se věci obrátí k lepšímu, podaří se nám vytrvat a zachovat si zdravý rozum právě v době, kdy to tak růžové není. Špatné časy nás posílí, ty dobré nám zase dodají energii a naději. A přesně o tom je život a jeho plné proživání.
To je totiž ze všeho nejdůležitější.
Zdroj fotografie: Pinterest
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
Měla krásný hlas.
Miluji její zpěv