Lilia Khousnoutdinova, matka tří dětí, dula a absolventka Centra aktivního porodu v Londýně, se tematikou přirozených porodů zabývá už více než deset let. Proč jsou během porodu nejefektivnější takzvané aktivní porodní polohy? Jak si vybavit svůj porodní prostor? Několik tipů k aromaterapii a dalším „soft“ metodám.
Co se vám jako první vybaví, když se řekne „porod“? Nejčastější asociace je stále bolest či proces, který musíme přežít, abychom na konci získaly vytoužené dítě. Bohužel naše kultura stále často opomíná, či dokonce popírá fakt, že porod by mohl být pro ženu naopak posilující a krásnou zkušeností. Neznamená to, že nutně musí být zcela jednoduchý, s orgasmem a v obrovské jacuzzi nasvícené svíčkami uprostřed džungle na Hawaji. I takové porody samozřejmě existují a je nádherné se jimi inspirovat. Já mám ale spíš na mysli syrovou krásu intenzivního prožitku, kterým porod vždycky je, ať už při svíčkách či pod reflektory na porodním sále.
Než má dcera začne zvažovat své možnosti, jak chce rodit, byla bych ráda, aby bylo v naší společnosti dobře známo, že porod, ať už probíhá kdekoli a ať už dopadne vaginálně či císařským řezem, má být pro ženu primárně posilující zkušeností. V převážné většině případů jde o vrcholový výkon, který nám může přinést obrovské množství endorfinů. Nejlepší je pak pocit vítězství anebo minimálně hodně dobře vykonané práce. Porod je příležitostí zažít sebe sama úplně jinak, své absolutní maximum výkonu a zároveň velkou pokoru a odevzdání se. Dokonce bych se nebála tvrdit, že pro ženu představuje naprosto přirozený přechodový rituál, když ho tak tedy bude chtít uchopit.
My však bohužel často přistupujeme k porodu jako k něčemu, co je s námi vykonáváno a co musíme nějakým způsobem strpět, nikoli jako k aktivní činnosti, kterou můžeme ovlivňovat a potenciálně ji brát i jako obrovskou pozitivní katarzi. Existuje mnoho zajímavých úvah a teorií, proč tomu tak je. Můžeme se bavit například o éře osvícenství, o dynamice mezi pohlavími, o době, kdy se upalovaly báby bylinkářky a porodní asistentky na vesnici z podezření z čarodějnictví. Lze obecně hovořit o ženské síle dávat život a nebo se na toto téma podívat z pohledu umělé polarizace muže a ženy a bavit se o tom, že naplňující sexualita a šťastná rodina jsou něčím, k čemu stále musíme jako společnost ujít dlouhou cestu. O příčinách bychom mohli vést dlouhé debaty.
Pojďme si ale říct, jak na porod. V dnešní době máme velmi vyvinuté technologie, špičkovou neonatologii i postupy pro chvíle, kdy je potřeba zachraňovat život v případě, že se porod zkomplikuje. Nicméně absolutní většina porodů může proběhnout bez komplikací a takové postupy tedy nepotřebuje. V těchto případech je naopak třeba vybavení, které není složité finančně zařídit, ale zdá se, že je náročné zařídit jej lidsky. Pro to, aby žena měla maximální šanci na přirozený porod, u něhož nebude nutné lékařsky zasahovat, je důležité naplnění velmi jednoduchých fyziologických potřeb. Rodičku podpoří pocit soukromí, bezpečí, důvěra k těm, kteří ji obklopují, stejně tak jako přítmí, teplo a také dobré porodní polohy. V neposlední řadě potom jednoduché záležitosti jako dech, pohyb, zvuk i takzvané soft metody – aromaterapie, bylinky, Bachovy esence a podobně. Absolutním základem je ale právě porodní poloha a prostor.
Porodní prostor by měl být zařízen tak, aby odpovídal zmiňovaným fyziologickým potřebám ženy. Nicméně ještě důležitější než to, jaké si zvolíme stoličky, balón, pytel, lana či vanu jsou potom lidé, kteří do porodního prostoru vstupují. Právě oni do něj totiž vnáší buď pocit důvěry, který je pro hladký porod klíčový. Pokud tedy chceme dát svému tělu během porodu maximální podporu, je dobré tyto velmi jednoduché základy respektovat.
U doprovodu máme široké spektrum volby. Bavíme se o možnosti přizvat si dulu, porodní asistentku, potenciálně rodinného příslušníka či otce dítěte. Když vybíráme mezi dulou a porodní asistentkou, je dobré vzít v potaz, že porodní asistentka je zdravotník, což mimo jiné znamená, že uhlídá i tu odbornou zdravotnickou stránku, zatímco dula je z tohoto pohledu laik. Má však své vlastní know-how, což jsou zpravidla nefarmakologické a nelékařské postupy, které porod podporují. Je prokázáno, že přítomnost duly má velký vliv na to, aby porod probíhal bezproblémově. Ostatně právě o dulách se říká, že kdyby byly lékem, bylo by neetické ho neordinovat.
Obě tyto ženy zároveň poskytují jeden z nejdůležitějších a bohužel v Česku stále jeden z málo dostupných aspektů péče – kontinuální péči. Ve chvíli, kdy se žena zná se svou dulou či porodní asistentkou už v těhotenství, pravděpodobně bude u porodu jejich důvěrný vztah hrát významnou pozitivní roli. V případě porodní asistentky to má i velkou výhodu v tom smyslu, že coby zdravotník zná anamnézu i potenciálně problematické zdravotní aspekty ženy, a proto jí může být mnohem lépe platná. Obě tyto ženy mohou potom čerstvou maminku doprovázet i po porodu, což je do šestinedělí ohromná výhoda.
Jak už jsem zmiňovala, k porodu si můžeme samozřejmě přizvat i další lidi, například maminku, sestru nebo kamarádku. Ve všech případech je důležité, aby byl jejich vztah s rodičkou opravdu čistý, aby tam nebyly žádné nevyříkané křivdy a aby se spolu cítily dobře. Jak říká americká porodní asistentka Ina May Gaskin: „Neberte si k porodu nikoho, koho byste si s sebou nevzali na záchod.“ Měla by to být zkrátka osoba, před kterou se opravdu nestydíme a nemusíme se držet zpátky. Právě toto bývá pro některé ženy problematické ve chvíli, kdy mají u porodu partnera. Rády by totiž vypadaly krásně nebo důstojně, a proto se snaží držet nějaké dekórum, což je pro hladký průběh porodu kontraproduktivní. V takové chvíli je nejlepší, aby muž na chvíli odešel a vrátil se třeba až těsně po porodu.
Nicméně pokud jsme naprosto otevření a zároveň máme funkční vztah, je to právě muž, který v ženě přirozeně spouští oxytocin, pocit intimity, lásky a bezpečí, takže může být pro porod ohromnou podporou. Stejné hormony, které produkujeme v láskyplném intimním vztahu, jsou ty, které jsou nezbytné i pro dobře postupující porod. V podstatě platí, že jak bylo dítě počaté, je i zrozené. Přestože dříve tedy býval porod výhradně ženskou záležitostí, na druhou stranu lze tvrdit, že dva lidé, kteří spolu dítě počali, by ho měli spolu i porodit. Většinu z nás během porodu čekají i syrové a v něčem drsnější momenty, kdy máme chuť se vzdát, křičíme, nadáváme, jsme zoufalé. I když ani to nemusí být pravidlo. K porodu zkrátka patří mnoho různých projevů. Primární však je, aby to bylo pravdivé a ryzí. Na jakoukoli přetvářku totiž vůbec nezbývá sil.
Pro mě je velmi nápomocnou představou k porodu obrovská oceánská vlna. Já totiž nerodím, rodí mé tělo. Kontrakce tedy nejsou něčím, co já mohu způsobit nebo zastavit. Moje jediná volba spočívá v tom, zda budu spolupracovat a víc se do porodní vlny uvolňovat, nebo zda půjdu proti ní. V tom případě porod zpravidla bolí. K tomu, abych mohla spolupracovat s velkou intenzitou, mi pak pomáhá právě důvěra, pohyb, zvuk, dech a dobrá porodní poloha. Tím myslím zejména aktivní porodní polohy – vertikální, v předklonu, mobilní. Naopak ležení na zádech bohužel může nejen víc bolet, ale i zvýšit riziko komplikací. V případě, že si potřebuji odpočinout, je dobré zkusit jít na všechny čtyři, kdy díky menšímu působení gravitace bývají vlny méně intenzivní. Další variantou je lehnout si na bok, nikoli na záda. Vždy je to ale o ženě a nejlepší je následovat své vlastní potřeby.
Ideální zlatou střední cestu vidím v porodních domech, které poskytují veškeré výhody domácího prostředí a zároveň i zázemí zdravotnického zařízení. Je mi nesmírně líto, že tato varianta se zatím v Česku nezrealizovala. Velice se ale těším, že se tak jednou stane. Jsem totiž pevně přesvědčená o tom, že pokrok dobrým směrem nelze zastavit. Zároveň doufám a věřím, že možná i dříve, než porodí má dcera, bude skutečně v našem kolektivním vědomí dominovat představa porodu jako čehosi nesmírně intenzivního, úctyhodného a krásného. Zároveň snad bude mít každá žena přístup k objektivním číslům, k objektivním informacím a také bude mít co nejvíc možností svobodné volby. Zároveň nám všem, ženám i mužům, přeji, abychom se k různorodosti našich voleb dokázali postavit s plným respektem, protože to, co já považuji za dokonalý porod, může být noční můrou jiné ženy a naopak.
Co se týká iniciativ v oboru, dlouhodobě a ráda podporuji Hnutí za aktivní mateřství, které každoročně organizuje Týden respektu k porodu. Dále bych ráda zmínila Unipu, neboli Unii porodních asistentek, která představuje obrovský zdroj informací a hlavně seznamů, kde najít porodní asistentku. Jsou zde také České duly, Česká asociace dul a nebo Ammadula a také nová, velmi důležitá iniciativa #Chcisvojiporodníasistentku. Zároveň aktuálně spouštíme web Naporoduzáleží.cz a na podzim chystáme kampaň #Aťmůžou na podporu komunitní porodní asistence.
Foto: archiv
Tagy:rodičovství tipy zdraví
