Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Almička
Almička
Vloženo 1. 3. 2016
Líbí se mi

Vzpomínky na Afriku

Almička
Almička
Vloženo 1. 3. 2016
Líbí se mi
Vzpomínky na Afriku

Vzpomínky na Afriku

Znáte takové ty meditační poučky pro začátečníky – sedněte si, zavřete oči a představte si, že jste na klidném místě?  Jsem tam. Vždycky na stejném. Sedím v houpacím křesle, všude kolem mě louky a lesy. Naprosto přítomně cítím tu letní vůni posekané trávy, slyším cvrčky a vítr v korunách těch ohromně vysokých smrků na kopci, taky slyším, jak zurčí potůček a zpívají ptáci. Takový klid, že s každým nádechem vás to celé prostoupí…

Máte nějaké místo, které vás tak magicky přitahuje, že při každé bezvědomé příležitosti, si tam utíkáte, je to dějiště bezpočtu barvitých snů, příjemných i těch můronočních? Znáte ho tak detailně, že byste z fleku na plátně vystřihli jeho dokonale věrnou kopii, včetně vůní, zvuků, textury a atmosféry?

Omnia mea mecum porto. Všechno své si nosím sebou. To, co jste prožili, vám nikdo nevezme. To, jak si věci pamatujete, je mnohokrát o dost lepší, než to, jak se to doopravdy stalo… vždycky jsem obdivovala lidi, co ztratili svůj domov. Že už nikdy nemohli propojit svoje vzpomínky s nějakým místem. Že už nikdy svým dětem nemohli říct „víš, tady jsem si hrála na vílu a tady jsem si vyrazila zuby…“  Stejně tak obdivuju lidi, co se už stěhovali tolikrát, že kartonové krabice tvoří v podstatě součást jejich každodenní existence. Protože balení všeho druhu nesnáším, nikdy nevím, co si vzít, co se bude hodit, co je nejlepší a co rozhodně nebudu potřebovat. Většinou pak bezradně sedím na posteli a lavíruju mezi rozhodnutím „vzít všechno“ a „nevzít nic“.

I když nejsem materialista, někde vzadu, hluboko, ve mně hlodá strašně otravný pocit a strašně velkej smutek, že už se někam nemůžu vrátit. Že jsem se s tím místem rozvedla a mám zákaz navštěvování. Myslela jsem, že ve svém duševním rozvoji jsem došla už tak daleko, že nelpím na věcech. A na místech. No…

Zavřu oči. Za zavřenými víčky se mi míhají siluety listů vysokých buků, jak jimi prosvěcuje sluníčko. Jedeme autem, mně je tak 10, začínají prázdniny a já jedu na to jediné místo, kde voní posekaná tráva, cvrkají cvrčci…jako nikde jinde na světě.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 29. 6. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 4. 4. 2020

super

Odpovědět
Vivi11
Vivi11 2. 3. 2016

je tam krásně

Odpovědět
Siraellen
Siraellen 1. 3. 2016

Také mě to laka

Odpovědět
Yso
Yso 1. 3. 2016

Krásných míst je spousta. A Vzpomínky na Afriku, ty miluju s Redfordem a Streepovou.

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
102 591
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.