Sebevědomí

Mé no-make up Já!

Asi byste ode mě čekali nějaké jooo "deep okecávání". Ale ne, nic takového se konat nebude, protože v internetových vodách je toho spousta... a hlavně, každá žena se k tomu - mít se ráda taková, jaká je (a nebo s tím sakra začít něco dělat) - musí "dokopat" sama...
Takže jen ve zkratce "můj příběh":
Nevím, kdy prvně jsem se podívala do zrcadla se "zhnusením"...a nemohla jsem vystát fakt, že to, co se na mě dívá, jsem JÁ!

Co mě k tomu přivedlo?
Prvním a nejdůležitějším faktorem byly blbé kecy nejmenovaných osob. Začalo to cca v páté tříde základní školy. Ono každý den poslouchat to, jak jsi bílý, plochý a hubený se prostě podepíše na každém... I když víš, že ten, co se ti posmívá, je totální chudák a léčí si tím zřejmě své mindráky, popřípadě se snaží být zajímavý... a nebo je vysvětlení mnohem jednodušší -> a je to obyčejný DEBIL!
Druhým faktorem bylo srovnávání se s druhými -> nespokojenost sama se sebou. Když jsem se podívala do ženských časopisů, (joo, za ty jsem tehdy utratila peněz ) viděla jsem tam ty markantní rozdíly... a ano, mohla jsem si třeba stokrát říkat, že je to jen fotka, práce photoshopu... a že jsem na takovéhle sračky v hlavě ještě moc mladá, ale to prostě nepomůže... protože jak Vám jednou vleze tenhle "červ" do hlavy, těžko se z ní pak tahá ven...