Cesta k naplnění: Najít své skutečné poslání

Za poslední měsíc jsem byla součástí tří nádherných vhledů na poslání. Jeden z nich byl můj vlastní. Po dnešním Světlině čtení jsem už jen kroutila hlavou. Fascinace. Údiv. Obdiv.
 
Kdysi dávno jsem někde četla text, který ve mně zůstává dodnes. Týkal se právě lidských poslání. Onoho rozdílu mezi prací a povoláním. Tehdy jsem se rozhodla, že já pracovat nechci. Chci být povolaná. Znělo mi to tehdy jako vyvolená a požehnaná dohromady a přesně to jsem chtěla být. Říkáme tomu každý jinak, ale cítíme to všichni podobně – chceme, abychom naplnili své osudy a zároveň, abychom sami byli naplňováni tím, co děláme. Zní to jednoduše – naplníme a budeme naplněni. Není to jednoduché.
Pamatuji si, jak jsem po škole dva roky pracovala v obchodě a pak další roky v kanceláři. Doteď se mi stává, když jdu do obchodu, že si živě vybavím ten okamžik, kdy jsem v obchodě byla uvězněná a zmocní se mne úzkost. Jak pomalu to utíkalo. Jak se celý den táhnul. Jak nesmysluplný mi ten čas přišel.
 
Promarněný. Neoceněný. Nebyla to práce pro mne. Nebo jinak – byla to práce pro mě. Ale nebylo to mé poslání. Necítila jsem se naplňována. Nenaplňovala jsem. Naopak – den po dni jsem vnímala větší prázdnotu.
 
Pak kancelář – čas tady běžel rychleji, ale nebyl smysluplný. Spousta práce byla jen „pro práci“, plno věcí by šlo zjednodušit či vynechat, ale jako by se nikomu nechtělo cokoliv měnit. A pak lidé, kteří se na sebe smáli a potajmu lezli jeden druhému po zádech – o kousek, o kousíček výš. Ne. Ani tady jsem se nenašla.
Neříkám, že teď mám snadnou práci. Naopak. Jsou to nervy. Je to dřina. Jsou i chvíle, kdy jsem fakt naštvaná nebo vyčerpaná. Ale zaprvé mám parťáka, kterého jsem si zvolila já a který mne nenechává ve štychu. Zadruhé pracuji s lidmi, které si vybírám já. Zatřetí dlouhodobě pracuji jen se zákazníky, které si opět volím já sama. Já. To slovo je pro mne nesmírně důležité a nepovažuji to za sebestřednost či sobectví. Protože když určitou cestu JÁ cítím správně, je větší pravděpodobnost, že mi na ní bude hezky, než když jsem vržena do situací a prostředí, které nemám moc ovlivnit. A je-li hezky mně, je větší pravděpodobnost, že bude hezky i lidem, kteří se mnou spolupracují.
 
Jak to máte vy?
Musíte chodit do práce? Nebo s radostí naplňujete své poslání?
http://www.svetlahoreni.cz/tvoreni-v-hojnosti/

Zdroj foto:Pixabay.com

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account