Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Špaková je už taková
Špaková je už taková
Vloženo 12. 10. 2015
Líbí se mi

NE! Na kozu NE!

Špaková je už taková
Špaková je už taková
Vloženo 12. 10. 2015
Líbí se mi
NE! Na kozu NE!

NE! Na kozu NE!

Vzpomenete si ještě někdy na svou první návštěvu u gynekologa? (Ano, opravdu myslím tu první. Ne tu, o které jste řekla své mámě, zatímco jste už rok zobala antikoncepci jak antiperle.)

Já si na ni vzpomněla nedávno. Byly dvě hodiny odpoledne a já jsem měla přesně 20 minut na to, abych si nechala zkontrolovat svou Mandulku – tak prazvláštně titulovali ženský pohlavní orgán v rodině mého přítele. Po vzniku této přezdívky jsem ale raději dál nepátrala.

Byl to jeden z těch dnů, kdy počítáte každou minutu. Bohužel všichni ostatní jako by sabotovali moji snahu být aspoň jednou někde včas.

Můj gynekolog ji například sabotoval už prosbou, abych se na kontrolu dostavila někam na miliony vzdálených kilometrů od jeho ordinace.

Přemýšlela jsem, co za náhlou změnou adresy asi je. Chvíli jsem zvažovala variantu, zda ten kompliment, který mi minule složil přímo nad mojí vaginou se slovy: „Ty vaše fotky, co jste, Lucko, nafotila, jsou opravdu moc povedené…“ nebyl třeba myšlen jako pozvánka na rande? A teď mě třeba láká někam do holobytu…

Jenže napadlo by vás to???

I když… Možná že právě takhle to gynekologové dělají. Prostě vám vyseknou kompliment v tu nejnevhodnější chvíli (pro vás).

A vyčkávají, co vy na to…

Třeba tak žádají i o ruku!? Jen jsem ještě o žádném gynekologovi, který by z vaginy vyndal zásnubní prstýnek, neslyšela.

Dorazila jsem do zbrusu nové ordinace soukromé kliniky a přilepila se stehny na židli. 

Milá a usměvavá sestřička mi omluvným hlasem oznámila, že pan doktor bude mít asi pět minut zpoždění. Času jsem sice moc neměla, a zrovna dneska mi i těch pět minut chybělo. Jenže kdo si riskne držkovat u gynekologa, že?

Ale po dalších 20 minutách čekání jsem si už na internetu hledala jméno nového porodníka pro své budoucí potomky.

„Lucie, pojďte. Já se omlouvám, já na vás zapomněl…“ Chudák doktor – přiřítil se do čekárny s jazykem na vestě a s ne moc lichotivou omluvou.

Já ale neměla opravdu už ani minutu, a tak jsem ho v poklusu slepě následovala.

Vešla jsem do ordinace a snažila se dát doktorovi najevo, že mi svou ztrátou paměti způsobil velké časové potíže.

„Doufám, že to bude šup šup, potřebuju být rychle zpátky v práci.“ (Takhle nějak u mě vypadá dát najevo nelibost.)

Jen co jsem větu dořekla, začala jsem si svlékat boty a džíny. Přemýšlela jsem i nad ponožkami, které musely rezolutně dolů… Motiv s velikonočními kuřátky mi totiž nepřipadal příliš důstojný.

A pak to přišlo! Zatímco stydlivě stahuji palečky u nohy, dí mně lékař:

„Lucie, to si můžete klidně odložit v kabince, a ne tady u stolu.“ Podíval se na mě doktor vyděšeně, co za striptýzové číslo před ním předvádím…

A přesně v tento okamžik, kdy jsem s kalhotami u kolen stála uprostřed ordinace a přemýšlela, proč jsem si neodložila věci jako vždy za plentou, se mi vybavil výkřik mého prvního gynekologa:

„NE, na kozu ne!“

Ano, přesně tato slova tenkrát zakřičel na mladou, vyděšenou dospívající dívku. (Já se tedy takhle křehce rozhodně viděla.)

A teď na vysvětlenou:

Nevím, co jste dělaly po příchodu do ordinace při první návštěvě u gynekologa vy – já ale, když mi doktor řekl: „Slečno, POSAĎTE se,“ jsem se nebojácně vyhoupla rovnou na kozu.

Koho by napadlo, že si s vámi bude chtít prvně povídat?! A že „POSAĎTE se“ bylo myšleno na židli vedle NĚJ.

Já mu místo jména pojištěnce naservírovala rovnou pohled na svou Mandulku. Byla jsem přesvědčená, že se ode mě nic jiného v této místnosti ani nečeká…

„Lucie?“

Tázavý pohled doktora mě vysvobodil ze vzpomínky na trauma z mládí, a já odskákala do kabinky. Doktor, aspoň ve snaze zvednout mi náladu a kulantně přejít můj výkon, začal vyprávět historky ze své praxe. Konkrétně prý tu nejméně uvěřitelnou, jakou za svou lékařskou kariéru slyšel.

„Představte si,“ volá směrem k plentě… „že jednou přišel do ordinace chlap, a měl v prdeli tenisák. Když se ho kolegyně zeptala, jak se mu tam dostal, řekl, že šel kolem tenisových kurtů, a když si zavazoval tkaničku, tak mu tam vlít.“

Doktora evidentně ta představa znovu velmi pobavila, a já musím říct, že mě taky. Proti zaraženému tenisáku v prdeli nebyla moje malá peepshow žádné faux pas.

Takže, dámy a možná i pánové, pokud se vám někdy náhodou v činčilárně (ano, tak někteří doktoři svoji ordinaci opravdu nazývají) stane nějaký obří trapas, vzpomeňte si, jak by vám bylo, kdybyste museli u doktora vysvětlovat zaražený tenisák v řiti, popřípadě projektil z jiné míčové hry…

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 1. 7. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 5. 4. 2020

Odpovědět
Petra H.
Petra H. 27. 1. 2016

Vtipně napsáno, pobavila jsem se! A to označení ordinace z úst lékařů mě nepřekvapuje. Tedy už ne. Poté, co jsem loni na nástěvě vinného sklípku na Moravě trávila neplánovaně večer se skupinkou brněnských gynekologů. Jsem dospělá a žádný puritán, ale občas jsem byla ráda, že je tma, jak jsem se červenala

Odpovědět
Amanda
Amanda 14. 11. 2015

Odpovědět
deeana
deeana 19. 10. 2015

moc vtipné

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
97 392
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.