
Jana LeBlanc ve svém editorialu na téma kojení na veřejnosti.
V pátek začal Mezinárodní týden kojení, který s sebou přinesl spoustu debat, mimo jiné opět i tu o vhodnosti kojení na veřejnosti - reakce ŽEN s.r.o. najdete zde.
První článek o kojení na veřejnosti jsem psala zhruba před osmi lety a přiznávám, trochu jsem si myslela, že tohle téma už je dávno passé. Tedy dokud jsem neotevřela Google a nezjistila, že na intenzitě diskusí neubylo. Spíš bych dokonce řekla, že naopak.
Připomnělo mi to historku, kdy jsem před třemi lety vyrazila na vernisáž známého fotografa, kde mezi kolegyněmi novinářkami bylo i několik matek, některé se svými dětmi. Dvou a půl letý syn jedné z nich poletoval po galerii, když ho jeho matka drapla, vyhrnula si tričko a nechala přisát k prsu. Jestliže o mých ňadrech odbornice na podprsenky Helena Konarovská tvrdí, že se už patnáct let pletu a místo céček nosím éčka (a nechápe, proč si to při koupi podprsenky nehodlám přiznat), má moje kolegyně Pavla odhadem nejméně "elka". Tento prostý fakt stačil, aby se z vernisáže ve dvou vteřinách stala exhibice, ovšem bohužel nikoliv věhlasného fotografa. Ten jako by se z pódia vypařil, dění se totiž přesunulo úplně jinam. Oči všech spočinuly na Pavle, některé vyboulené, jiné cudně sklápěné k zemi, jakmile se mozek po šoku zase dostal ke slovu. Protože jsem stála hned vedle, byla jsem rudější než Pavlina bradavka a taky si leccos vyslechla, přičemž "ty vole, to jsou ale neuvěřitelný dudy", bylo z poznámek lichotivějších. Nechápejte mě špatně. Nemám vůbec nic proti kojení na veřejnosti, tedy pokud se z něj nedělá estráda. A tuším, že většina z nás to má nějak podobně. Tedy až na pár matek, které mají pocit, že když porodily dítě, točí se kolem nich svět, a když ne svět, pak alespoň internetové diskuse: mám, nemám, jak a proč a kde a … Máme tu: téma!
Ačkoliv sama zatím matka nejsem, vyrostla jsem v rodině zdravotní sestry, kde se s kojením a vůbec vším okolo dítěte pojilo jedno důležité slovo: přirozenost. Vždycky jsem měla pocit, že o něčem, co je přirozené, není třeba diskutovat, že přirozenost prostě stačí nechat se dít a všem nám bude víceméně dobře. Proto mě překvapuje, že si něco tak přirozeného jako dát dítěti napít, když má hlad, zaslouží speciální rubriku v časopisech, tisíce diskuzních fór a stovky hodin drahého mateřského strávené přemítáním, co je … a to je ten paradox … přirozené. Schovávat se za plínu? Vytáhnout prsa, kde se mi zrovna zlíbí a nechat okolí, ať se s tím nějak popere? Upřímně, diskutujeme o tom už celé roky. A kam jsme se dobraly?
Takže … Nebylo by lepší dát si v tom hledání pauzu, začít zase používat zdravý selský rozum a kojení, ať už kdekoliv, si prostě jenom užívat? Bez toho, abychom z toho dělaly show, slovní i jinou?
Krásný týden,
Vaše Jana
Jak se dívají na kojení na veřejnosti další ŽENY s.r.o. se dozvíte zde.
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
Intimní věc.
Kojení na veřejnosti jsem nikdy nevyhledávala, na tohle nejsem dostatečný exhibicionista, beru koutek někde za paravánem jako třeba v IKEA, ale jinak se mě toto téma týkalo jen v krizových situacích, kdy nebylo vyhnutí...Zažila jsem paní, která kojila rovnou dítě, sedící na nákupním košíku, zaparkovala u regálu a už to jelo...dítě se pak dokrmilo rohlíkem, už nebylo nejmenší...Nemůžu si pomoci, ale mám pocit, že některé muže musí pohled na kojící ženu sexuálně vzrušovat a to může být i nežádoucí.
Je to každé ženy výsostně osobní věc a ostatním do toho vůbec nic není!-- Pokud se matka rozhodne kojit dítě na veřejnosti, nikterak mi to nevadí a už vůbec mě to nepohoršuje nebo neuvádí do rozpaků.. proč taky?--Dceru jsem kojila do dvou let, přestat jsem musela ze dne na den, kvůli zápalu plic.... a to teda bylo "kongo".. to byl řev, že startující tryskáč je proti tomu "prdítko".... Já jsem kojení na veřejnosti neřešila - mé rozhodnutí bylo - na veřejnosti ne. Ale kdo se rozhodne pro "ano" - její volba, její právo, její rozhodnutí, její "boty", ve kterých jde světem.... ne naše p.s. Píšete o Pavle Hodkové?