Prozradím vám, na co všechno při běháním myslím. Napište, na co myslíte vy

Napadlo vás někdy, na co běžci při běhání asi myslí? Nedovedla jsem si představit, že poběžím třeba hodinu a budu si u toho povídat sama se sebou, ve svých myšlenkách. Dokážete si zpětně vzpomenout, na co jste naposledy při běhání myslely? Já jsem se na to musela zaměřit. A zjistila jsem, že tematicky je to téměř vždy stejné, jen obsah se mění dle aktuálního rozpoložení...

Chápejte, v běhání jsem nováček. Podlehla jsem kráse a bolesti běhání teprve před rokem. A tak ještě nedokážu využít běh pro myšlenkový výplach či dokonce meditaci, jak tvrdí někteří běžečtí bardi. Jednou jsem zkusila při běhání procítit stav "teď a tady", řízla jsem sebou a natrhla si vazy v kotníku. Do toho už nejdu 

Podělím se s vámi o můj tok myšlenek z posledního běhu. 

Je sobota, plánovaná vzdálenost 8 km, skutečná vzdálenost 9,3 km. Čas 01:07.

08:00 - lehká, ale kvalitní snídaně v podobě - bílý jogurt, müsli s ovocem, ořechy, trochu skořice. Čaj s citronem a medem. To víte, že až doběhnu, uděláme si s mužem a dětmi ještě vajíčka 

08:30 - oblékám se do běžeckého od značky PUMA. Jak víte z videa "Zpravodajství z mého vozu", testovala jsem běžecké legíny a bundu. Na legíny nedám dopustit. Jsou lehce kompresní a to dělá mým nohám strašně dobře. Vzorkem ladí k botám, což mě fascinuje  Bunda má geniální otvor na palec, takže vás kolem zápěstí nic neškrtí, a když je ráno ještě chladno, schováte si prsty, jednoduchým přetažením lemu na rukávu. 

Ale teď zpět k mojí hlavě!

09:00 - protažení. Na to vážně nezapomínejme! A již v tento moment v hlavě řeším, kudy poběžím, jakou zvolím trasu a dle toho i počet kilometrů. Mám teď tak nějak nastaveno 8 km. 

09:15 - Takové zahajovací zdravotní okénko. Zapínám Endemondo, hudbu a vybíhám. A tady začíná první, stále se opakující téma - co všechno mě bolí. Nemůžu si pomoct. Cítím ztuhlost, koleno, bojím se o kotník. Takže první dva kilometry v hlavě řeším, jestli jsem se pořádně protáhla, jestli dobře našlapuji, apod. 

2. - 5. kilometr - Pracovní porada. V této fázi si v hlavě řeším pracovní záležitost. Dělám si takovou malou osobní poradu. Co se mi povedlo, co se mi nepovedlo, co jsem nestihla, co musím dodělat. Zajímavé je, že u těchto myšlenek běhávám nejrychleji. Aby ne, někdy je ta moje porada dost vášnivá...

5. - 7. kilometr - Sobecká chvilka jen pro mě. Jak mám polovinu trasy za sebou, myšlenky se stáčí přímo na mě a já si vychutnávám, že běžím sama pro sebe. Je to pár minut, které jsou jen moje. V myšlenkách se sprdnu za "pracovní poradu" a začínám se rozhlížet, sundám sluchátka, poslouchám co se děje v lese. Zdravím se s dalšími běžci očním kontaktem a hned mi naskočí něco o mém zadku a stylu a rudém obličeji  

7. - 8. kilometr - Endorfiny v plném proudu. Tohle je boží stav! To se v myšlenkách strašně plácám přes rameno. Jaký jsem udělala v běhání pokrok. Že jsem zlomila nechuť zase s během po zimě začít. Vzpomenu si na Emila Zátopka a hecuji se jeho životním mottem "Nemůžeš? Přidej!" Protože už mě to vážně bolí. Ale ten koktejl endorfinů a bolesti je fakt hustej a chci ho vypít až do dna!

8. - 9. kilometr - Nesmím zastavit. Tady vedu už jen boj sama se sebou. Vydržet a doběhnout do cíle. Napínám oči, kde je cíl, myšlenky sledují krok za krokem, každý kámen na cestě, každý uběhlý metr. Ještě pustím myšlenku, že bych dala první letošní desítku. Hned mi ale přijde bolestivá zpráva od mých nohou "prostě doběhni domů a dej dnes už pokoj".

Tak jo, desítku si nechám na příště  

Máte při běhání v hlavě něco podobného nebo úplně něco jiného? Napište nám do komentáře. Na Aktuálně.cz jsem četla, že každý desátý muž při běhání myslí na sex  

Mějte se a smějte se! Já jdu teď na ta vajíčka...

Markét