Vážené a milé ženy, tak se mi zdá, že lékařské téma vám sedlo.:) Alespoň soudím podle množství srdíček i milých komentářů… Nevím, jestli se vám také tolik líbí lékaři v bílých pláštích, nebo jste prostě “vyrostly” na seriálech Pohotovost, Nemocnice Chicago Hope či české Ordinaci v růžové zahradě jako já. Dívaly jste se na ně? Napište mi o tom někdy.

Dnes tedy v nemocnici ještě zůstaneme. Opět chci upozornit, že báseň vznikla na samém počátku 90. let a nemá cokoli společného se současnou covidovou situací. Ležela jsem tehdy jako mladá dívka , v prváku na VŠ, s páteří na neurologii a byl to životní zážitek… Na pokoji nás bylo sedm žen a věkový průměr činil cca 85 let. Každý den tam někdo zemřel. Skoro jsem se styděla, že mě jen “bolí za krkem”.

A pro ty zvídavé a zvědavé: ANO, jde o stejného lékaře jako v básni minulý týden.*heart* Opatrujte se, vaše Holubička Zuzka
 

V nemocnici

 

Bílý strop Čtyři bílé stěny

Samé ženy Všechny na umření

Bílé vlasy Bílé pláště

Zbytky krásy Stopy záště

Jen tvé hnědé oči

přicházejí věrně

Diagnóza: „Pane doktore, točí

točí

točí se mi hlava…“

(úsměv laně

úsměv krotitele)

A pak (sláva!):

tvé horké bílé dlaně

na mém nahém bílém těle

 

Tohle vidím černě

 

                                                     (1991)

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account