Průměrně sníme za život až tři kila rtěnky. Je nesmrtelná. Používala již už egyptská královna Kleopatra

Historie tohoto nejoblíbenějšího kosmetického produktu sahá až do starověké Mezopotámie a Egypta, kde Kleopatra, nejproslulejší egyptská faraonka, používala drcené karmínové brouky, aby svým rtům dodala živou, rudou barvu. Ve středověku bylo barvení rtů zakázáno, protože rudé rty ztělesňovaly ďábla. Ženy, které nosily rtěnku byly  souzeny za čarodějnictví. Do módy se dostala opět až v 16 století a to díky královně Alžbětě I., která si spolu s  dvorními dámami barvila rty směsí včelího vosku a karmínového sulfidu rtuťnatého.

První vysouvací rtěnka se dostala na trh roku 1915

Tuto revoluci způsobil Maurice Levy - Američan, který jako první přišel s kovovou tubou. Ženy tak konečně mohly začít rtěnku nosit u sebe a aplikovat ji kdykoliv chtěly.

Díky filmu se make-up stal každodenní záležitostí

Popularita rtěnky vzrostla po první světové válce, kdy trend určovaly krásky němého filmu, které rty vybarvovaly tmavou barvou a zvýrazňovaly dokonale vykresleným obloučkem. Během druhé světové války díky filmovému průmyslu se make up stal pro ženy každodenní záležitostí.

Po druhé světové válce byla celkově o líčidla nouze, proto kosmetické firmy vyvinuly tyčinku, která se nemusela nanášet tak často. Největší podíl na tomto vynálezu měl americký chemik Hazel Bishop. V padesátých letech rudá ústa zdobily hollywoodské krásky Elizabeth Taylor a Marilyn Monroe.

Anglická královna Alžběta II. si nechala na svou korunovaci v roce 1952 namíchat vlastní odstín červené.

V 60. letech přestaly být rudé rty trendy, a to až do 70. let, kdy líčení ovládla móda disco. V 90. letech se do módy vrátily tmavé a temné odstíny. Nyní se dá říci, že se nosí vše… rudé rtěnky, průhledné lesky, ale i tmavší odstíny.

Průměrná žena v průběhu svého života při běžném olizování rtů zkonzumuje asi 2 až 3 kila rtěnky.

A co vy? Nosíte rtěnku? A který odstín máte nejraději?