Editorial šéfredaktorky: Rakovina prsu - týká se i vás

Ano. Neděje se těm "druhým". Děje se nám. Bohužel. Tak s tím něco dělejme, než bude pozdě, píše ve svém editorialu Jana LeBlanc.

Minulý týden v úterý jsem vstávala v 5.30 a stejně to bylo pozdě. Byl to jeden z těch dnů, kdy se vzbudíte pět minut před budíkem, noční košili propocenou, po páteři stéká pot, chlupy na rukou naježené, protože ať dnes začnete, čím začnete, z toho dlouhého seznamu na stole, nejspíš to stejně nestihnete.

Bylo 11.15, když mi zazvonil telefon a kamarádka mi oznámila, že naše společná přítelkyně má rakovinu prsu. A že ji – bohužel – nemá jen v prsu nebo prsou.

Točila se mi hlava.

Ležela jsem na posteli, zírala do větráku a hlavou mi běželo:

Markéta v půl třetí ráno online dodělávající strašně důležitou práci.

Markéta se mnou na Skypu, u kterého lze stihnout ještě tolik věcí: odeslat pár e-mailů, zamknout kancelář, vyzvednout dvě děti ze školky, dort k narozeninám, natankovat …

Markéta na párty ve dvě ráno. A pořád tak krásná!

Markéta stěžující si, že přibrala, protože snídá a obědvá, tedy když to stihne, tyčinky Corny a Snickers a Tatranky z tabáku na rohu.

Markéta volající, jestli nebudeme chodit cvičit. "Někam to tam vsunu," říkající, když se ptám, kde vezme, tedy kde obě vezmeme čas.

Markéta čtoucí pohádky a skripta zároveň.

Markéta, kterou ostatní poplácávají po ramenou, jak je dobrá.

Markéta, která žije ve stresu tak šíleném a zároveň opojně nakopávajícím, až si nestíhá všimnout, že ji žere zevnitř zaživa.

Markéta, s níž dělám interview do ženského časopisu na oblíbené téma, jak to všechno "bravurně" zvládá. Nechápavě se na mě dívá. "No ... zvládám. Umím si to zorganizovat."

Zvládá. Umí. Ale k čemu to, moje drahá, vlastně kdy bylo?  

V úterý po tom telefonátu už jsem nesáhla na nic z toho, co jsem si dala "za úkol".

A svět funguje dál.

Je neděle a místo září je teď říjen.

Říjen, měsíc boje s rakovinou prsu.

A tak vás prosím, běžte se nechat zkontrolovat. Je to váš jediný úkol na tento týden, potažmo měsíc, který skutečně MUSÍTE splnit.

Všechny ostatní počkají.

Protože nejsou důležité, i když si teď můžete myslet něco úplně jiného.

Ať jste zdravé,

Vaše Jana