Nakupujete, zútulňujete, plníte skříně, poličky, komoru, sklep a pak na vás začne všechno padat, kam kouknete je nějaký nesmyslný chytač prachu. A když se stěhujete, všechno to musíte zabalit, odnést, převézt, vybalit a umístit.
Po třetím stěhováním, které je doufám na dlouhou dobu poslední, může na první pohled vypadat náš dům neosobně, ale je to naopak. Přesně vystihuje to, jak chceme bydlet – čistě a funkčně, bez zbytečného nábytku, který by plnily další zbytečnosti. Stěhování mě tedy naučila následující:
Je pravda, že jsem během posledních tří let byla dvakrát těhotná a nevěděla, jak vlastně budu po těhle “jojo” legracích vypadat. ALE na charitu šly desítky kousků “třeba je někdy vezmu” a “to nechám na doma”. Moc bych si přála šatník ve stylu Capsule wardrobe, ve kterém bude kombinovatelne všechno se vším, a postupně se ho snažím do té podoby dostat. A i když to vypadalo, že šatní skříň bude malá, po několika průvanech je najednou tak akorát. Tady to možná bude ale o tom, že nemám styl, který bych si přála, a tak trochu se hledám nebo čekám, až to přijde.
Nemáme sošky, nevozíme si suvenýry, nevystavujeme si. Jsou to přesně ty věci, které by způsobily, že se v domě nebudeme cítit dobře. Ale chápu, že lidi to tak prostě potřebují. Pokud si něco odněkud vezeme, pak je to věc spotřební, kterou třeba sníme. Svíčky mám ráda v létě, když si je můžu zapálit venku a “spotřebovat”, ale nevystavuji je. Je pravdě, že je ale docela ráda dostávám, protože sama bych si je nekoupila. A v létě jako když najdeš. Moje babička měla přibližně 15 let vystavené v obýváku perníkové srdce, nad kterým slintalo 7 vnoučat. No letělo do popelnice, jen mu tahle cesta trvala dost dlouho. Ale ona z něho určitě měla radost.
Kdo zkusil někdy stěhovat knihy, tak mi dá zapravdu. Jsou těžké, velké, zabírají místo. Máme čtečku a knihy si kupujeme elektronicky. Nezabírají žádné místo, mám jich vždycky s sebou spoustu. Argument s vůní papíru na mě už zkoušelo hodně lidí, ale holt jsem necita 🙂 Dětské knihy ale máme samozřejmě papírové.
Když jsem naposledy balila koupelnu, kosmetika a drogerie zabrala dva koše na prádlo. Půlka z toho byla prošlá, pět vyschlých řasenek, několik pudrů, dvě desítky laků na nehty, čtyři načaté šampony a k tomu kondicionéry, masky,… Takže jsem se naučila “dojíždět do konce” a zatím se mě drží radost, když už s lahvičky nic nevymáčknu a můžu si koupit novou.
A na závěr bílá díra zvaná mrazák. Na tom tedy stále pracuju a ráda bych se dostala do stádia, abych měla o věcech v mrazáku přehled. Chci teď vše odvařit a začít od prázdných šuplíků. Tuhle akci jsem začala zmrzlinou – mise splněna 🙂
Při nedávném stěhování jsem si pořídila kartonové krabice, do kterých se mi vešyi všechny moje věci. Jejich pevnost mě překvapila a všechny věci v nich přečkali stěhování v pořádku. Díky tomuhle stěhování jsem si uvědomila, že se už nikdy stěhovat nechci, jelikož ještě teď hledám některé věci.