Srdce má své důvody, které rozum nezná

Afrodita

Vloženo 3. 1. 2015

Líbí se mi

1 016

Srdce má své důvody, které rozum nezná

Je po nich . Svátcích i volných dnech. A mě čeká návrat do reality, studeného bytu a signálu. Nevím, co je lepší . Asi ten studený byt, protože se dá poměrně rychle zateplit otočením ventilů radiátorů. S realitou a signálem to bude neskonale horší. Nebylo mi líp u našich, kde je pidi signál akorát v koupelně na pračce nebo na horách, kde wifi je sprosté slovo, místo televize hraje JEDNA stanice v rádiu, která se navíc NEPŘEPÍNÁ a signál znají jenom od mobilu a ještě jej chodí lovit na nejbližší kopec? Víte, kolik sil tam člověka stojí jeden hovor nebo odeslaná smska? Abych ten návrat přežila, vařím si kafe a nalévám šampaňské bez bublinek (to je ovšem velká machrovina), co zůstalo po Silvestru (asi omyl či co ). A dobře dělám. Mé e-mailové schránky, fb, weby, skype … přetékají. Ale protože jsem odpočatá a na tu elektronickou smršť zvyklá, prokousávám se tím přívalem rychle.

Spamy letí do koše bez mrknutí oka.

Pak přijdou na řadu kamarádi, kamarádky, přátelé, lásky a vůbec blízcí, kteří mi přejí všechno dobré a já nad jejich písmenky vzpomínám, usmívám se nebo se dojímám a taky slzím. To přijde na to. Moc pro mě vaše vzkazy, přání a pozdravy znamenají. Moc.

Další v pořadí jsou studenti. Mám jich zhruba 100, takže tady mi to trvá kapík déle. Taky přáníčka a nesplněné úkoly a omluvy a žádosti o předtermíny a konzultace a … tak. Taky jsem jim na poslední předvánoční hodině přála:

Překonejte strach a lenost a nikdy se nevzdávejte. Když vám ujede vlak, jeďte autobusem. Když nedáte zkoušku, běžte znovu, zkouška je od slova zkusit a to už samo o sobě předpokládá více pokusů. Nadechněte se a skočte! Udělejte něco, co jste nikdy neudělali, protože jedině tak dostanete a zažijete něco, po čem toužíte. Nic neztratíte. Maximálně to bude průser a z toho se vykřešete (viz bod níže).
Přestaňte fňukat na facebooku. Ono to stejně nikoho nezajímá a aspoň nebudete ve stáří trapní, když si tato základní pravidla osvojíte zavčas. Protože zatímco se virtuálně litujete nebo zkoumáte jestli jste zadaní, nezadaní, ve vztahu, bez vztahu, v komplikovaném vztahu ..., život pádí dál. A vy si nemůžete vyměnit karty, které byly rozdané. Musíte hrát s těmi, které máte. Nejlíp jak umíte. A koukejte u toho vypadat dobře . Nikdy nevíte, kdy na vás dosedne štěstí.
Nikdy si neberte úvěr na vánoční dárky nebo dovolenou, a pokud dostanete pokutu, zaplaťte ji!!! Jinak to je vždycky průůůůůser (pokud toto jediné si z mých hodin zapamatujete, nestála jsem před tou katedrou marně a můžu v klidu zemřít). A když už teda do nějakého průseru vletíte, hledejte na něm to lepší a snažte se z toho vykřesat maximum pro své dobro. Všechno zlé, je pro něco dobré. Tomu věřte.
Dívky, když odcházíte z domu, mrkněte do zrcadla a jednu věc uberte. Please!!! (Nikdy ovšem ne kalhoty ani boty) .
Chlapci, revizorům zdrhejte, jenom pokud umíte fakt dobře běhat .
A všichni studujte tak, abyste ten vytoužený titul zvládli v původně plánovaném čase. Chápu, že jsem tak trochu (nebo hodně) překážka, když sedím ve zkušební komisi nebo píšu posudky k závěrečným pracím, ale život není pírko, a co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel. A taky je trapné furt dokola svoji blbost ospravedlňovat starým otřepaným „když on/ona si na mě zasedl/a“. To bych už musela mít prdel do kostky . A nezapomeňte, že tyhle báchorky možná zabírají na vaše rodiče, protože ti jsou vůči vlastním dětem naprosto nesoudní, ale ostatní populace je celkem normální .
A hlavně. Buďte originál! Nekopírujte, nenapodobujte, nekompilujte! Ani seminárky a závěrečné práce, ani nikoho jiného. Ono se to celkem lehce pozná. Ačkoliv vám připadáme jak hnědé uhlí, fakt nejsme blbí . Změňte zajeté vzorce a začněte být sami sebou. I když to nebude třeba takové terno, jak jste sami čekali. I tak vám bude jako originálu líp než sebedokonalejšímu fejku.

A další várka tentokrát pracovních mailů. Objednávky, termíny, otázky, termíny, faktury, termíny, termíny, termíny!!!! Zblázním se z toho. Ne. Vždyť TOHLE jsem chtěla, takže možná se zblázním, ale štěstím . Ale už mám fungl nový diář (pane Zelinko DĚKUJIIII!!! ) a tak mám všechno pečlivě poznamenáno.

A nesmím zapomenout na hatery a „dobré“ duše, které mi poslední rok zaplňují mail všelijakými šitkami, blitkami, fotkami a odkazy na různé amatérské weby snažíc se mě laskavě informovat o tom, co je to vkus, inteligence, morálka či nekonečné a hlavně neochvějné štěstí. Lavjůůůů!!! Tak pro ty mám taky jeden vzkaz. Vlastně dva. Teda tři:

Outsider vždycky zůstane outsiderem stejně jako kýč kýčem a nevkus nevkusem. Navzdory času a neopodstatněnému optimismu, který do sebe pumpujete skrze pozitivní reakce svých asi pěti fanoušků rekrutujících se ponejvíce z rodinných příslušníků. Lajkuje celá rodina. Achhh jo.
Někdy nevím, co je strašnější. Jestli to „umění“, které na mě vybafne (takový růžový bonbón, to vám je převeliká krása a nedostižná elegance a z posledního haute couture ala flér se mé kamarádky - profesionální švadleny a pletařky dodnes nevzpamatovaly ) nebo gramatické či stylistické přešlapy, kterými jsou některé statusy prošpikovány. Na jednu stranu chápu, tvorba a umění si žádají své, nicméně i mezi těmi pěti fanoušky se může vyskytnout někdo, komu to rve oči a škube nervy. Ani nevím proč, ale v hlavě mi vždycky vytanou Pelíšky a nesmrtelná hláška: „…a prznitelka se usmívá navzdory své podprůměrnosti“ . Takže dobrá rada a malé jazykové okénko: u příčestí minulého v ženském rodě vždycinky tvrdé y (např. náušnice visely … Jasňačka???) a taková drobnůstka, za kterou by ovšem moje bývalá šéfka vraždila: správně je „kdybyste“ a nikoliv „kdyby jste případně kdybyjste“ (Jde totiž o 2. os. mn. č. podm. zp. přít.: bych, bys, by, bychom, byste, by). Tahle ESa, co umí úplně všechno (my ostatní bez talentu můžeme jen tiše závidět) mají štěstí, že nepracovala pod A.M. nebo češtinu nestudovala u profesorky Kořínkové. Ta za tyhle perly rozdávala hodně zapamatovatelné odměny. Nosila boty na příšerné platformě a v případě akutní potřeby, což „kdyby jste“ bezpochyby je, si je neváhala zout a mlátit kolem sebe hlava nehlava (a to doslova) a provolávat „Pane Bože jsi-li jaký, zbav nás těchto pitomců, kteří se tě dovolávají, neboť oni ve své svaté prostotě jsou velmi nebezpeční.“ případně „Ježíši Kriste, to jsou sračky!“
A pro ty bystřejší, co zvládnou číst a chápat víc než jen televizní program nebo jídelní lístek: Všechno, co vyšlete, se k vám vrátí. Co někomu uděláte, vrátí se k vám třikrát. Chápu, že to je pro vás neuvěřitelné, protože to neumíte svým rozumem pobrat, ale je to tak. A můžete proti tomu protestovat, činit bezpečnostní opatření, nacvičovat divadelní představení, dovolávat se "normality", vymýšlet si protisbližovačky, popírat sami sebe, ignorovat Ježíška, zpochybňovat Boha a před ním dané sliby, zesměšňovat karmu. Cokoliv chcete. Je vám to platné jako mrtvému zimník. Mám ráda přísloví. A tady se jich nabízí hned několik. Např. staré známé boží mlýny nebo s čím kdo zachází či něco o té jámě, kterou hloubíme pro jiné a nakonec v ní sami skončíme. A taky K.H.Borovský tuto pravdu vtělil do svého epigramu:
„Co sám nerad nečiň jinému!“
Žáku pravil kantor kdesi
Třepaje ho za pačesy

Do prdele, ale něco důležitého chybí. Někdo důležitý. Ale kdo, kdo, KDO!!! Anděl můj strážný . A ti si přece neberou volno. Ani mail, ani chat, ani smska … ani písmenko. Že je něco špatně, vím ještě dřív, než to dokáže mozek zformulovat. V žaludku se mi začíná tvořit hnusná, bolavá hrouda. A čím víc přehrabuju všechny zprávy, maily, smsky, vzkazy, statusy a jánevímcovšechno, tak tím víc kope.

Žádné přání? Ani na vánoce ani po nich? Au.

Žádný komentovaný status na fb? Auuuu.

Marné zvonění telefonu? AUUUUU!!!

Kurva!!!

Tohle může znamenat jenom jediné. Andělé se hroutí sami. A většinou u toho mají ruce rozpíchané od kapaček. Nesnesou u své bolesti publikum. Mám s tím poměrně dost zkušeností. Naposledy jsme na podzim hledali mámu, když se prostě ze dne na den beze slova vypařila. Teda myslela si, že se na dva týdny vypaří a nám to tak nějak asi unikne nebo co.

Zářijové nedělní odpoledne u našich:
máma: Dědo, až dopiješ to kafe, tak mě musíš zavézt do nemocnice.
táta: ????????!!!!!!!!???????
máma: Neupadej do šoku a hlavně nic neříkej holkám!!!
Pondělní telefonické hovory poté, co brácha našel u našich asi poprvé v životě ZAMČENÉ dveře.
brácha volá ségře: Okamžitě vybul, kde je matka. Doma NENÍ!!!!!
ségra volá mé dceři: Nevíííííš, kde je babička??????
obě volají tátovi: NEBERE telefony (je už trochu nahluchlý )
obě volají máti: NEBERE telefony (je na operačním sále )
obě volají mi: NEBERU telefony (učím )
Ségra, alias detektivní kancelář Bystré očko, volá do okolních nemocnic: BINGO!!! Máme ju!!!!!!
Pondělní odpoledne poté, co nám vzhledem k pooperačnímu stavu NEBYLY doporučeny návštěvy:
já: Ty poslouchej, jestli nutně potřebuješ, abychom došly na kafe, tak nemusíš pořádat tohle branné cvičení na téma: najdi si svoji babičku. Na rozdíl od vás, důchodců, my jsme zapojeni do pracovního procesu.
ségra: Na tvoje tréningy skoků do rakve nikdo není zvědavý.

dcera: Šmarjajosef babi, tys nám dala. Mám zástavu.Trojitou.
máti: Jsem to věděla, že na dědu se nedá spolehnout. Je to prostě drbna.
A pak si nevypijte!!!

A teď si můj Anděl strážný zřejmě myslí totéž. Že se na svátky vypaří a já si toho nevšimnu. Do prdele. Nespím. A bolí mě srdce. Zase. To malé, tepající, tajemné a houževnaté místo, kde je uložena veškerá pravda o nás. Můžeme se tvářit, jak chceme, předstírat a hrát si, na co chceme, nutit se do sebevětších hovadin, mluvit, co nám slina na jazyk přinese, počítat s kalendářem v ruce, skrývat všemožně své slabosti, malosti a strachy … v srdci máme vyrytá jména těch, které milujeme a taky odpovědi na všechny otázky. Promlouvá k nám, ale my ho většinou neposloucháme. Jsme netrpěliví, chceme jednoduchá, rychlá a bezbolestná řešení. Do těch nás poňouká naše ego. Tak jako protipólem nebe je peklo, tak u srdce to je ego. Věčně spolu bojují. I já taková jsem. Ale ONA mě učí nespěchat a počkat si na odpověď . Stačí se jen utišit a vnímat. ONA mi nikdy neublíží . A na vyslovené i nevyslovené otázky vždycky odpoví stejně jako moje srdce . Jen trochu dřív. Protože … je zkrátka můj Anděl strážný a ví, že co je zapsáno v srdci , vždycky mělo a taky bude mít tu největší sílu navzdory snahám kohokoliv, dokonce i nás samých.

Po propátrané, probdělé noci konečně ráno pípne smska a … já vím, že mě moje srdce a intuice opět nezklamala. Že na své milé jsem prostě napojená, i když se mnou fyzicky nejsou a že ani Anděl přede mnou neutají, že má polámaná křídla.