Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Afrodita
Afrodita
Vloženo 16. 4. 2016
Líbí se mi

Když kamarád má taky rád

Afrodita
Afrodita
Vloženo 16. 4. 2016
Líbí se mi
Když kamarád má taky rád

Když kamarád má taky rád

Ačkoliv jsem se v poslední době s blogováním odmlčela (čas je teď můj dost velký nepřítel), tohle téma prostě nemůžu jen tak minout. I když jsem o téhle svatbě slyšela jenom z vyprávění, rozhodně se pro mě stala nezapomenutelnou. Uvědomila jsem si, jak tenká je hranice mezi svatbou a pohřbem, nevěstou a mrtvolou, a že ačkoliv ženich se svědkem netasili šavle či kordy a nevyzvali se na souboj, kostel vypadal hůř jak po bitvě u Auscula., kdy ženich mohl, podobně jako legendární Pyrrha, král z Epeiru, na závěr trpce poznamenat: „Ještě jedno takové vítězství a jsem zničen.“

-

 „Pohni si nebo nestihneme to nejdůležitější – společné, dojemné, nádherné, ANO. A mohl by sis ze svého nejlepšího kamaráda vzít příklad a …“

„Leni, prosííím, o tom se teď nebudeme bavit. Jdeme na svatbu a tu si taky užijeme bez JAKÝCHKOLIV nejapných připomínek a poznámek. Ano? Mám hlad, že by jeden pad. Snídani jsem schválně vynechal. Svatební hostina ....hmmmmm, jak já se těšíííím.“

Hurá, nemusíme hledat místo k parkování, skoronovomanžel myslel jak vidno na všechno, takže v pohodě docházíme ke kostelu a necháme se organizovat. Družičky, růžičky, voničky, serepetičky … bože … co ještě!

„Haló, haló … věnujte mi chvilku pozornosti,“ můj nejlepší kamarád a ženich v jedné osobě v luxusním ohozu mává na svatebčany zalepenými obálkami a organizuje nějakou jistě báječnou svatební opičárnu. Což o to, vkus a cit pro dramatično se mu nikdy nedal upřít, ale asi mu už z toho taky hráblo. Ne, ne, neeeee!!! K takovému cirkusu mě nikdo nikdy nedonutí. Ani pod drogama!     

Prosím všechny o spolupráci. Je to trapně jednoduché. Každému páru dám jednu z těchto obálek, které otevřete, až k tomu dám pokyn. Jasný? Dřív ne. Zkazili byste překvapení, na kterém usilovně pracuji už několik dnů, a to určitě nikdo z vás nechce.

Zbláznil se fakt definitivně? Ten má dost. To s tím musí otravovat akorát před vraty kostela? Nemůže počkat třeba až po obědě? Má tušení, že můj žaludek může přehlušit i varhany, jestli nedostane urychleně polévku s játrovými knedlíčky a tradiční svíčkovou minimálně se šesti? Má někdo za kamaráda takovýho vola? To bych chtěl vidět. Na Lenku se radši ani nedívám, protože její rozechvění, dojetí, sentiment a němou výčitku v očích nemůžu teď ani vidět. Popadneme svou obálku a usazujeme se do lavic. Ale musím uznat, že svatba v kostele má své kouzlo. Pozoruji novomanžele, svědky a výjimečná, sváteční atmosféra pomalu doléhá i na mě. Nevěsta je jedním slovem božská, i když nervozita je na ní znát. Ženichovi nevidím do tváře, což je škoda, a tak mi pohled sklouzne na jeho svědka, třetího do naší trojice. Nenápadně na něj kývnu a spiklenecky mrknu . Známe se od mala a jeden bez druhého a třetího nedáme ani ránu. Na střední jsme založili kapelu, a i když jsme se po vysoké rozdělili, když se Pavel rozhodl do toho praštit, bylo jasné, že mu to jeden z nás dvou odsvědčí. Z mých myšlenek mě vytrhují slova kněze:

„…láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne…. Amen. Pokud někdo z přítomných ví něco, co by bránilo uzavření tohoto manželství, ať promluví nyní, nebo ať mlčí navždy….“

Přesně tohle je místo, které na svatbách nesnáším. Tahle otázka mi přijde alibistická a patetická a teatrální a zbytečná a trapná a ....tak. Kromě Jany Eyerové a Slunce sena a pár facek, jsem nikdy nezažil ani neslyšel, že by někdo pojal touhu zrovna v kostele v této chvíli fušovat faráři do řemesla a převzít otěže rozjetého obřadu.

„Teď je ta správná chvíle, rozlepte obálky,“ zazní od oltáře. Pavel se otáčí k užaslým a nic nechápajícím svatebčanům. Udiveně se po sobě díváme, krčíme rameny, kroutíme hlavami, roztržitě hledáme založené obálky a ...... pomalu je rozlepujeme.

Ne. Ne. Neeeee……

Ježišikriste …

Ty vole …

Panebože … ty to vidíš!!!

Ozývá se střídavě ze všech kostelních lavic a k tomu pláč, lkaní, zděšení, úděs, hrůza, mdloby obou matek, nadávky zhrzených otců …a do toho stále nic netušící (i když kdoví) nevěsta, svědci a farář. Nikdy jsem si neuvědomil, že dusno se rodí ve vteřině a roste geometrickou řadou. 

Zuřivě trhám tuhou obálku, Lenka mi očima visí na rukou, až na nás vykouknou fotky se šťastnou nevěstou. Přistiženou inflagranti se svědkem. Těžce inflagranti.

Kurva. Kurva. KURVA!!!!!

Co teď???

Španělskou inkvizici taky nikdo nečekal!!!

S mrazením v zádech a obavách zírám střídavě na ženicha a svědka. Možná si farář nakonec jenom přehodí svatební a pohřební projev, jestli se Pavel neudrží a z živého svědka udělá na fleku mrtvolu nebo by se mohli ti dva prohodit a svatbu normálně dojet. Vtip.      

„Tím je řečeno vše. Mlčet navždy rozhodně nebudu ani dělat ze sebe vola,“ řekne ženich do toho všeobecného chaosu tak nějak mimochodem, mine konsternovanou nevěstu i svědka a odchází od oltáře. Farář ze sebe od té nablblé otázky ještě nevydal ani hlásku. Dobře mu tak. Nemá se ptát na pitomosti.

Zůstavší dvojice před oltářem jakoby zkameněla (či zcepeněla strachem) a tvoří bizarní sousoší. Mohlo by nést název: Neprovdatelná.

Popadnu Lenku za ruku a mlčky odcházíme také. Tady už dneska rozhodně najíst nedostanu.

 

A to slibované poučení? To nechám na každém z vás.

Kamarád, který mi ten příběh vyprávěl, od té doby nepodceňuje snídaně. Nikdy.  

Ženich? Ten nejdrsnějším způsobem zjistil, že kamarád má taky rád. I ten nejlepší. A taky, že některá vítězství můžeme prostě utrpět.  

Nevěsta? Třeba už nikdy v životě nebude lhát. Lež má krátké nohy a ji dovedla do prekérní situace.

Svědek? Tak ten se může jít oběsit do rybníka nebo si s Tomášem Klusem prozpěvovat: Nebudu vám lhát, našel jsem pravdu v chlastu, nebudu vám lhát .... úplně na dně ...  

A pan farář? Že by na vlastní kůži okusil přísloví „na blbou otázku blbá odpověď? Nebo třeba do kázání pro příště zamontuje i jeden z Murphyho zákonů: Láska je, když žena nikdy nedostane to, co očekává, a muž nikdy neočekává to, čeho se mu dostane.     

Já osobně? Maminka nám vždycky kladla na srdce, že na svatbě má na sebe strhávat pozornost nevěsta a ne někdo jiný. Zdá se, že maminky nemusí mít úplně vždycky pravdu.

A my všichni ostatní? Nenávist, zloba, msta a ponížení problém nikdy nevyřeší. Naopak. Zadělají ještě na mnohem větší.

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
hašlerka1
hašlerka1 9. 7. 2018

Je to hezky napsané, ale nevím, co si o tom mám myslet. Svatba není párty za hubičku, a jestli to ženich nechal dojít až takhle daleko s tím, že bylo vše zaplaceno, tak to tedy potěš koště...

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 23. 10. 2018

No .... důvěra je jako provázek, dá se svázat, ale uzel už napořád zůstane. Asi nechtěl zauzlovaný život

Jana Czerneková
Jana Czerneková 8. 7. 2018

Wow, mrazí z toho... Je úžasné, že všechno dobře dopadlo. I když ne tak, jak všichni očekávali, ale tak, jak všichni potřebovali.

Odpovědět
TerezaZlin
TerezaZlin 8. 7. 2018

Tak to je teda dobrý příběh, hihi

Odpovědět
Ovace
Ovace 16. 12. 2016

Nádherné

Odpovědět
Ivana Tremlová - autorka projektů, které pomáhají

Wau...čte se to krásně.-)) situace prostě mazec.-))

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 21. 8. 2016

Děkuji, že .... "se to čte krásně". Takové pochvaly se taky moc krásně čtou.

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 946
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.