Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Afrodita
Afrodita
Vloženo 22. 11. 2014
Líbí se mi

Slepému neukážeš, hluchému nepovíš a debilovi nedokážeš.

Afrodita
Afrodita
Vloženo 22. 11. 2014
Líbí se mi
Slepému neukážeš, hluchému nepovíš a debilovi nedokážeš.

Slepému neukážeš, hluchému nepovíš a debilovi nedokážeš.

"Zamíchejte si a vyberte 7 karet. Napřed vám řeknu něco obecně a pak už se můžete ptát."

Probohasvatého, co já tu vlastně pohledávám? U kartářky! Ezoterika, okultismus, věštění … Nic z toho mě nepřitahuje. Neodsuzuji to, ale současně nevyhledávám. Žádný vztah, taky vztah. A teď tu sedím a nemám ani páru, na co se ptát.

„Ptejte se na cokoliv. Zdraví, práci, vztahy, peníze. To jsou nejčastější otázky.“ dí vědma a zkoumavě mě rentgenuje pohledem.

„Nemusíte mít strach, věštím 30 let a dodržuji etiku ….“

Nemám strach, jen nevím proč se ptát na něco, co je v mých silách ovlivnit. Co si určuji sama. Dobře nebo špatně, lehce či těžce, hořce – sladce … na tom nezáleží.  Odjakživa věřím, že hybatelkou a pisatelkou svého osudu jsem jenom já.

Peníze? 

Bez nich se těžko žije a ve chvíli, kdy nevíte, za co koupit chleba a mlíko, tak vám asi moc nepomůže ani stokrát zopakované - chudoba cti netratí. Naštěstí jsem měla rodiče, kteří mi nezametali cestu, ačkoliv mohli. Každé středoškolské prázdniny jsem vstávala ve čtyři ráno, autobusem jezdila do opavského Selika a přebírala jahody nebo cpala okurky do sklenic. Pokud mi neprošlo denně rukama 10 000 zavařovaček (deset tisíc!!!), nešla jsem domů. Bez pauzy. Teda ne tak úplně, ale buď jsem se najedla, nebo vyčůrala. Obojí v 15 minutách stihnout nešlo. Nebo možná jo, kdyby na jeden bufet a jeden záchod nestála fronta ženských od všech linek. Dodnes jsem nepochopila, proč proboha nemohli dát každé lince jiný čas na pauzu. Ne. Všichni pěkně stejně. A když jsem si ani po dvou měsících této otročiny nevydělala na kabát (dodnes ho vidím – bleděmodrý, prošívaný, s velkým límcem a zapínáním na cvoky), tak jsem si řekla, že se budu učit, učit, učit, abych nikdy neskončila u pásu. A tak se i stalo. Živím se hlavou a nejsem na nikom závislá. Hanbou bych se propadla, kdyby mě měli jakkoliv dotovat rodiče. Naopak jsem šťastná, že peníze nebo existencionální závislost nikdy nebudou to, co mě bude poutat k chlapovi nebo dělat vrásky.  

Zdraví? 

No na to už se nebudu ptát vůbec. Znám každou buňku svého těla líp než kdejaký doktor. A když nějaké z nich začnou stávkovat, tak zvládnout to mohou jenom s mou a Boží pomocí. Karty mi fakt nebudou říkat, co a jak. Na věštění mám pana gynekologického doktora. Na každé prohlídce (a mám jich poněkud víc, než bývá obvykle obvyklé) vždycky důkladně študuju strop nad sebou, zatímco on důkladně študuje úplně jiná místa, a netrpělivě čekám na jednu jedinou větu: Jste krásná. Zvenku i … zevnitř.  Bez toho nejdu prostě domů. Nevím, jestli to říká všem svým pacientkám a je mi to srdečně jedno, já se mu bez toho nehnu z ordinace. 

Práce?

Tak tady už vůbec nebudu dráždit hada bosou nohou. Odvahu ke změně jsem hledala před třemi lety. Děkuji Bohu, že jsem ji našla a začala dělat to, co mě uspokojuje, baví, naplňuje a v neposlední řadě i dobře živí. Velmi mi pomohlo, že od sudiček jsem do vínku dostala soudnost a zdravý selský rozum. A jako bonus cit. Na lidi, situace, příležitosti, charaktery, talenty, pravdu, lež, předstírání a manipulaci ... Naivitou netrpím a matematiku základní školy taky zvládám. Na spočítání rentability a výnosnosti víc nepotřebuji. Takže tudy moje otázky taky nepovedou.

Vztahy? 

Ne. Ani na ty se ptát nebudu. Tady víc jak jinde musím být přesvědčena, že to je o mně a ne o kartách.

Zatímco se mi tohle honí hlavou, kartářka na mě beze slova kouká a já najednou vím, na co se zeptat.

V poslední době nemohu spát. Čím to je? Přitom já byla vždycky veliký spáč. Usnula jsem kdykoliv a kdekoliv, spala na jeden zátah klidně 24 hodin, zaspala nejdůležitější rande v životě… Zkrátka kdyby se pořádala mistrovství světa ve spaní, byla bych jasný vítěz. Tahle schopnost mě, zdá se, opustila a já bych ráda znala důvod.“ Sejmu karty a s napětím poslouchám. Ať se pěkně snaží. Kartářka.

„Trápí vás váš muž a jiná žena v jeho životě.“   Dí duchařka zachmuřeně a na mé údivem povytažené obočí pro samé civění do karet nestačí vůbec reagovat.

„Není v tom láska. V tomto ohledu můžete být naprosto klidná.“ Právě jsem se uklidnila, babo. 

„Ta žena je úplně jiný level než vy. I vaše kotníky jsou pro ni Mount Everest.“ Můj klid roste každým jejím slovem. Zdá se, že klidnější už být vážně nemůžu. 

„Na vašem chlapovi visí  jen ze zištných důvodů. Peníze a zajištění, to je, oč tu běží. Ovšem to neznamená, že by to bylo méně nebezpečné. Spíš více.“ Vědma je čím dál zachmuřenější a já naopak nejklidnější na celém světě, v přilehlém vesmíru a možná ještě dál.

„Takže můj muž má milenku????? A je to krátkodobý flirt nebo dlouhodobý vztah nebo nedajbože láska?“ Snažím se nevypadnout z nejklidnějšího konceptu, jaký si jen umíte představit.

„Situace je značně nepřehledná,“ mumlá si Sibyla pod nosem a nad kartou královny pentaklů si začíná pobrukovat staré známé pohádkové:

„Kujme pikle, kujme pikle
obvyklé i neobvyklé
kujme pikle, pikle kujme
snad se pikle s piklí ujme.
Kujme pikle, kujme pikle,
správné pikle lidi zvikle.
Kujme pikle, pikle kujme,
spekulujme, intrikujme.
Budeme pikliti
Za královské tititi“         

Koukám jako blázen a moje zjitřená představivost se celkem nebezpečně rozjíždí a začíná nabírat na obrátkách a nabízet mi neslanou, nemastnou zato pilně intrikující osobu, která mě obírá o spravedlivý spánek. Přinejmenším. Hlavu mám vybrakovanou, jako bych strávila tři dny na semináři o perspektivách hřebíku . Ta představa je tak otravná a urputná, že i atopické ekzémy by se od ní měly co učit! Vědma na mé rozpoložení nebere ohledy a pokračuje ve své zničující prognóze.

„Její motivy jsou dost silné. Je na něm přisátá jak klíště nebo líp, visí mu jak koule u nohy. Bacha na ni. Je to skrz naskrz poťouchlá ženština. Nudná a nepříliš intelektuálně zdatná. Zvládne mechanicky všechno, ale bez chuti, zápachu, vkusu, jiskry, šmrncu a života. Štěstí a bohatství jsou tak jen iluzorní a zbožné přání. Zlatý voči. Chce mít všechno pod kontrolou, což s sebou nese samé zákazy, příkazy, překážky, podezírání a trampoty všeho druhu. Je silně podezíravá a jak říkám.... všehoschopná, což jí dlouhodobě přináší zisk v podobě materiálního zabezpečení cizí zásluhou. Nechává se vydržovat a považuje to za samozřejmost. Zneužívá. Všechny a všechno. Manipulace je její rodná sestra. Je úzkostně ohraničená domácím životem. A co je nejhorší - vidím také dlouhé spory i po ukončení vztahu." 

„Takže si to shrňme, abych se v tom zorientovala. Mého muže uhání jakási zištná zdrápanina, která mi nesahá ani ke kotníkům a on, ačkoliv ji nemiluje, tak zřejmě dočasně stižen hluchotou, slepotou, naivitou či zvláštním druhem sebemrskačství s ní hodlá strávit celý další zbytek života? No, tak to mám poměrně "optimistické" vyhlídky a značně zúžený manévrovací prostor. Slepému totiž neukážeš, hluchému nepovíš a debilovi nedokážeš . A jak to tak poslouchám, k jeho znovurozletu by nepomohlo ani letadélko Káně. Tak mu ta piklící koule nohy víže. A já, jako Lvice v kleci jatá s touhou vzlétnout k nebesům, můžu akorát bít hlavou o mříže . Navíc už jako dívka školou povinná jsem si svatosvatě slíbila, že nikdy nebudu za hysterku, jelikož z pohledu společnosti to není až tak žádoucí . No a výbušniny a panelák se taky moc neslučují. . Dá se s tím vůbec něco dělat?“

„Hmmm. Čistý charakter to je. Vidím do něj jak do hubené jalovice. Měl se původně narodit jako kojot, jenže v poslední chvíli si to Pánbůh rozmyslel. Ale co naděláte. Zbabělci jsou taky lidi. Ale neklesejte na mysli. Je to jenom vada charakteru. Nikoliv smrtelná nemoc. .  A jak z toho lesa ven? Hmmm. Tak, jako všechny cesty vedou do Říma, tak čas od času všechny snahy vedou do prdele.“ 

„Kde vezmu jistotu?“ Přehlížím její pregnantní, nicméně zcela jasnou radu.

„Nevěru neradno ověřovat. Stejně jako nehořlavost. A já nemám licenci na to, abych se montovala úplně do všeho.“ Na blbou otázku blbá odpověď, to dá rozum. Ovšem následujícím dotazem jsem svůj tázací inteligenční potencionál moc nevylepšila. 

„Tohle všechno v těch kartách vidíte?“ Ptám se zcela konsternovaná přemýšlejíc o tom, že někdo z nás je nutně po lobotomii.   

„Ano.“ Odpovídá vědma s naprostým klidem, rozvahou, jistotou a nadhledem, který velmi svádí věřit jejím slovům. Asi má dobrého neurologa měla bych si říct o telefon. Koukám na ni a úplně vidím, jak na svých bedrech nese úděly a osudy jiných, dostává se k věcem všedním i nevšedním, pomáhá tam, kde jiná pomoc selhala. Příčinu mé nespavosti odhalila v cukuletu a radu co s tím má taky po ruce okamžitě ostřelhbitě.

Je téměř dokonalá.

Téměř.

Celkový pozitivní dojem kazí taková malá, naprosto zanedbatelná drobnůstka.

„Blbý je, že nemám manžela. Nebo dobrý?“ 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Ovace
Ovace 16. 12. 2016

Přesně tak

Odpovědět
Amanda
Amanda 14. 11. 2015

Odpovědět
benca
benca 19. 10. 2015

ja som bola a to sa mi splnilo

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 21. 10. 2015

Já mám ráda překvapení a těším se, co mi život uchystá. A vůbec neprahnu to vědět

Jíťa
Jíťa 19. 10. 2015

Super článek. Pobavila jste mě. Možná i tu kartářku, pokud jste si nenechala pro sebe, že jste bez manžela. Ale ta by se asi tak nesmála, jako jsem se zasmála já.

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 21. 10. 2015

Nechala. Na nos jsem jí to fakt nevěšela, když se tak snažila

hudlenka
hudlenka 19. 10. 2015

Souhlasím Afrodito...já bych ke kartářce nešla ani za nic...

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 21. 10. 2015

Noooo, já šla jenom proto, že celou seanci pořádala moje kamarádka a vypadla jí nějaká oběť, tak já to dostala více méně befelem

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 655
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.