Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Eva K.
Eva K.
Vloženo 9. 10. 2019
Líbí se mi

Docent Jan Měšťák: Ženy si zaslouží úctu mužů

Eva K.
Eva K.
Vloženo 9. 10. 2019
Líbí se mi
Docent Jan Měšťák: Ženy si zaslouží úctu mužů

Docent Jan Měšťák: Ženy si zaslouží úctu mužů

Inspirativní rozhovory s pravými gentlemany

Již pouhým slovem umí pohladit duši člověka. Laskavým slovem, čehož je skutečným mistrem. Přesvědčila jsem se o tom při našem prvním osobním setkání. Bylo to 16. ledna 2016, v Atriu na Floře v Praze, kde naše Evka poprvé organizovala den na zvýšení sebevědomí žen - tehdy ještě s názvem Den, kdy najdu lásku. I když už měla za sebou několik vydařených akcí pro ženy, na Floře ji tehdy čekala největší akce a navíc s úplně novým formátem. Věděla jsem, že pochopitelně bude mít i trému, jak to celé dopadne. A proto v tu mrazivou zimní sobotu jsem "přispěchala" Evku podpořit i s její oblíbenou čokoládou.

Poté, co jsem se přiblížila na místo, kde bylo zázemí ŽENY s.r.o, viděla jsem, že vedle ní stojí šarmantní muž, jeden z přednášejících, pan docent Jan Měšťák. Evka nás seznámila a jelikož i on viděl, že ještě trému má, i přede mnou jí řekl, jak je krásná. Souhlasila jsem. A hned jsem pochopila, proč je pan docent Měšťák již dlouhá léta naším nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším plastickým chirurgem. Protože bravurně ovládá nejen lékařské umění, ale i tak vzácné umění hřejivých laskavých slov.

Pane docente, když jste mně poprvé vyprávěl, že jste na základní škole byl uličník, nechtěla jsem tomu uvěřit... Vždyť dlouhá léta jste vyhlášeným gentlemanem, který je velmi galantní nejen ke svým pacientkám a k ženám vůbec, ale ke každému, koho potkáte. Kde se ve vás vzalo "rošťáctví" v době, když jste navštěvoval zmíněnou školu a pak částečně i tehdy, když jste se učil jemným mechanikem?

Byl jsem velmi hyperaktivní dítě. Měl jsem stále spoustu energie a je pravdou, že jsem dělal dost starostí nejen mým učitelům, ale i mým rodičům. Měl jsem také nejvíce poznámek v žákovské a dokonce jsem měl i dvojku z chování... Ale jinak jsem se učil celkem dobře. A moji nadbytečnou energii dokázal zkrotit jen sport, což mě ohromně bavilo. Mnohokrát jsem úspěšně reprezentoval školu na různých závodech.

Jakým druhům sportu jste se věnoval?

Atletice, zápasu, krátce jsem hrál i házenou, Ale nejvíce jsem si oblíbil volejbal, který jsem hrál na vrcholové úrovni několik let.

Jaké byly vaše největší úspěchy ve volejbalu?

V patnácti letech jsem již byl na soustředění reprezentačního výběru dorostenců Československa v Třeboni a později jsem se stal dokonce kapitánem nároďáku. Byl jsem také v širší nominaci československé juniorské reprezentace na hry pod pěti kruhy v Tokiu, které se pak konaly v roce 1964. A v době základní dvouleté vojenské služby jsem byl členem Dukly Kolín, kde jsem měl tu čest hrát s mistry světa Karlem Paulusem, Josefem Smolkou, Václavem Šmídlem a též s dalšími velikány našeho volejbalu.

Vraťme se ještě krátce do vašeho "rošťáckého" období. V jednom rozhovoru vaší sestry, Marcely, jsem se dočetla, že i když jste vyváděl s kamarády různé lumpárny, ale k dívkám a ženám, jakož i k ostatním lidem jste byl stále zdvořilý a choval jste se k nim slušně...

Ano, je to tak, i když jsme jako sourozenci v dětství se sestrou bojovali... Je o dva roky starší a když mě zlobila a třeba řekla, že když nebudu číst, budu hloupý, tak jsem jí odvětil, že když nebude sportovat, bude buchta... S Marcelkou však už dávno máme skvělé vztahy. Je velmi milá a hodná. A pokud jde o moji galantnost k ostatním, hlavní roli v tom samozřejmě sehrála výchova a geny zděděné po rodičích. Svoji roli v tom hrají i povahové rysy. Je pravdou a dobře si na to pamatuji, že když jsem například viděl nějakou starší paní nebo maminku nastoupit s kočárkem do tramvaje, tak jsem jim pochopitelně pomohl nahoru.

Vaše cesta k medicíně však byla velmi neobvyklá a klikatá. Prozradíte, čím to bylo?

Kvůli mému již zmíněnému problémovému chování rodiče byli bezradní, na jakou střední školu mě dát. Jelikož maminka pracovala ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd v Praze jako účetní, nejlepším řešením se nakonec ukázalo, abych se zde vyučil za jemného mechanika. Až jednou, asi v mých šestnácti letech, došlo k nečekanému zvratu...

Co se stalo?

Pamatuji se, jak jednou se vedoucí dílen řekl mamince, že úplná spokojenost se mnou není a že hlavně myslím na volejbal a na holky. Maminka byla tehdy hodně nešťastná. A tehdy nastal zásadní zlom v mém životě. Rozhodl jsem se, že všem dokážu, že nejsem takový, jak to zmíněný vedoucí dílen mamince tvrdil.

Co konkrétního jste se proto podnikl?

Šel jsem zkrátka do sebe a od té doby na učňovské jsem měl už jen samé jedničky. Po vyučení jsem se přihlásil na dvouleté experimentální studium gymnázia pro pracující, kde jsem úspěšně odmaturoval.

Na jakou vysokou školu jste se poté přihlásil?

Protože mě hodně bavila matematika, rozhodl jsem se pro studium na Matematicko-fyzikální fakultě. Přijímačky z fyziky jsem udělal za jedna, ale z matematiky jsem neuspěl. Dostal jsem totiž za otázku logaritmy a ty jsme na zkráceném gymnáziu braly až za dva týdny. Tak jsem narukoval na dva roky na vojnu do Dukly Kolín, v té době přeborníka republiky, jak jsme již o tom hovořili. Tam jsem dělal lapiducha a to také rozhodlo, že po vojně jsem se přihlásil na medicínu.

Jaké bylo vaše první setkání s plastickou chirurgií?

Již během studia jsem projevil zájem o tento obor, který se stal mým osudem. Každý rok jsem na fakultě pobíral také prospěchové stipendium a úspěšně v roce 1972 promoval.

Vaše jméno je v medicíně pojem. Vybudoval jste dvě kliniky: Kliniku plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, kterou jste dvacet let vedl a kde jste v současnosti emeritním přednostou a pražskou soukromou kliniku Esthé, kde jste již dvaadvacet let vedoucím lékařem. Kromě toho jste založil i Centrum komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu ve výše uvedené nemocnicni Na Bulovce - je to jenom krátká ukázka z vaší nesmírně záslužné práce. Z čeho jste měl jako lékař obzvlášť radost v poslední době?

Raduji se z každého dne a v medicíně je to stejné. Mám radost z projeveného štěstí ženy ze zdařilé operace.

V průběhu své úspěšné medicínské kariéry jste absolvoval více několikaměsíčních pobytů v zahraničí u světoznámých plastických chirurgů, jako například v Jižní Americe, ve Švédsku nebo v Austrálii. Překvapilo vás něco v některých zemích ohledně vztahů mezi muži a ženami?

Ano, třeba v Argentině, v Buenos Aires mě příjemně překvapilo, že lidé tam chodili hezky oblečení a upraveni. Muži nosili obleky a vypadali velice noblesně. To samé lze říci i o ženách v Buenos Aires. Překvapilo mě to více, protože v sousední Brazílii tomu bylo naopak a to i u žen. V Argentině je totiž vyšší životní úroveň, než v Brazílii a to se projevuje i ve vztahu mužů k ženám.

Jste proslulý také tím, že umíte léčit i zraněnou duši svých pacientek a pacientů a to v pravé chvíli vyslovenými laskavými a léčivými slovy...

Je o mě známo, že nikdy neoperuji, pokud to není potřeba. Mnohé ženy jsou krásné i v pokročilejším věku. Jen stačí jim vlídně připomenout, že je tomu tak stále a žádnou operací nepotřebují. Stačí pohladit na duši a žena odchází z ordinace šťastná, i když termín k operaci nedostala!

Pokaždé mě to velmi mile překpavilo, když jsem už vícekrát vás viděla v čekárně před vaší ordinací, jak svým pacientkám pomáháte do kabátů. To není tak obvyklé u lékařů...

Vím, že obvyklé to není, ale pro mě je to jakási samozřejmost. Asi proto, že mě maminka k tomu kdysi tak vedla. Jenže bohužel v dnešní době se zdvořilost a ohleduplnost jaksi vytrácí...

Čím to podle vás je?

Je to dobou, která je velmi uspěchaná a povrchní. Slušnost se proto bohužel vytrácí. Vidím to i na studentech medicíny, kteří často své učitele ani nepozdraví. My jsme byli jiní.

Máte rád citáty a také je rád vymýšlíte. Své citáty jste dokonce vydal v půvabné malé knížce s názvem ohlédnutí. Jaký muž je podle vás gentleman?

Slušný, zdvořilý, ohleduplný... Muž by měl ženě stále připomínat, že vnitřní krása je pro něj důležitější, než vnější krása. A měl by to připomínat v každém věku.

V poslední asi třiceti letech se však u řady mužů i žen jaksi došlo ke změnám v jejich chování, což není tak přirozené... Stále totiž roste počet mužů, kteří se chovají dost žensky a bohužel, v dnešní době se také dost žen má v sobě až příliš mužské energie - zaměřují se hlavně na budování kariéry a stále více odkládají mateřství i založení rodiny. Čím to je?

Ono to souvisí s tržním hospodářstvím. To jsem také někde psal, že se v důsledku toho změnila atmosféra ve společnosti. I velká část mužů začala využívat kosmetické salóny, fitka, dobře se oblékají, voní se, což dříve nebylo. Ovšem když vidím chlapy, jak majestátně jdou do fitka, mají vyhrnuté rukávy i v chladném počasí, aby měly vidět potetované svalnaté paže, mám takový zvláštní nelibý pocit. U některých žen je to obdobné, i když příčina tetování u nich je jiná.

Jak by měl muž vnímat ženu?

Žena nemusí být krásná a přitom nás osloví více, než jiné krásnější ženy: Líbí se nám její ladná chůze, hezké držení těla, je vřelá, empatická, má charizma, zkrátka je pro nás okouzlující. Naproti tomu se často setkáváme s ženami, které obdarovala příroda s nevšední krásou, pravidelností rysů, které však působí chladně a pro nás nepřitažlivě. A nelze zde nepřipomenout také šarm ženy. Není to dokonalý make-up, tvář bez vrásek nebo luxusní róba. Je to zvláštní jiskra ženy, osobní kouzlo, jedinečná přitažlivost. Šarm je důvod, proč muž dá přednost jedné ženě před mnoha dalšími.

Stejný názor na ženskou krásu měla Audrey Hepburn, která ženám vzkázala: "Pravá krása ženy není v její postavě, ve způsobu oblečení, v šatech, které nosí nebo ve stylu jejího účesu. Krásu ženy je vidět v jejich očích, protože jsou oknem do její duše, do jejího srdce, kde sídlí láska."

Absolutně souhlasím.

Jaké nejhezčí gesto může udělat podle vás muž ženě?

Muž by měl stále připomínat ženě, jak ji má rád a jak si váží toho, co dělá pro rodinu. Aby bylo doma čisto, uvařeno, aby děti prospívaly ve škole. A přitom je žena zaměstnaná stejně, jako on. Muž by měl občas také přinést ženě kytičku, aniž by měla narozeniny, svátek, či slavil Mezinárodní den žen. Zkrátka projevit jí lásku a obdiv.

A co byste si přál, aby si ženy byly stále vědomy?

Dovolil bych si zde ocitovat slova Williama Shakespeare: "Vnější krása je o to cennější, obsahuje-li i vnitřní krásu." Jsem si však jist, že zatímco vnitřní krása ženy zaujme muže vždy, pouze vnější krása nikoliv.

Eva

 

Foto: Archiv docenta Jana Měšťáka

 

 

 

 

 

 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
KamilaK
KamilaK 9. 10. 2019

Děkujeme za článek.

Odpovědět
beata0063
beata0063 30. 9. 2019

velmi pekný článok

Odpovědět
Eva K.
Eva K. 1. 10. 2019

Ďakujem tiež, Beáta, za milý komentár a som rada, že sa Vám článok páči

lemur
lemur 26. 9. 2019

Má můj velký obdiv. Jsou ještě na světě lidé, co něco dokážou a jsou velice skromní a milí. Moc hezké video a krásná slova.

Odpovědět
Eva K.
Eva K. 1. 10. 2019

Děkuji za hezký komentář, pan docent bude mít radost Přesně tak, jsou ještě na světě lidé, co něco dokážou a jsou velice skromní a milí.

gustawka
gustawka 25. 9. 2019

Odpovědět
Eva K.
Eva K. 1. 10. 2019

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
85 569
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.