Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Myska
Myska
Vloženo 12. 9. 2017
Líbí se mi

První závod

Myska
Myska
Vloženo 12. 9. 2017
Líbí se mi
První závod

První závod

Ačkoliv jsem od malička dost sportovala, celý svůj pubertální věk jsem vypadala jako Metráček. No dobře, asi ne jako Metráček, ale přinejmenším jsem si tak připadala  a co jsem fakt hodně nesnášela byl běh. Jakákoliv trasa delší než 50m bylo pro mě utrpení. Sprinty, dobrý, ale 12ti minutovka nebo 1500 metrů za trest. Člověk míní, život mění. A tak jako jsem se během života naučila jíst olivy, podlehla jsem kouzlu běhu. Jedna z prvních věcí, co jsem si po porodu kromě kojící podprsenky kupovala, byly běžecké boty, nekecám. Nejprve jsem je prošlápla s kočárkem na FITmami, později s kočárkem v Komořanech a ještě později bez kočárku. A tak se stalo, že jsem letos dostala jako dárek k svátku startovné na závody. Miláček mě šetřil a obstaral jen na 10 km běh noční Prahou. A nevím, jestli si mě chtěl pohlídat v tom davu, nebo držet se mnou basu, každopádně do toho šel se mnou. 
A tak nastal den „D“. Navlečená v přiléhavých, technických hadříčcích, ladících i se spodním prádlem, s baťůžkem ALL RUNNERS ARE BEAUTIFULL, aby nebylo pochyb, že patřím k TĚM BĚŽCŮM, jsem ruku v ruce s Kubou vyrazila na místo startu. Zatímco on, (chápejte, starý mazák, co běhá maratony a půlmaratony), šel klidnou, na můj vkus velmi pomalou chůzí, já kolem něho natěšeně poskakovala jako kůzle a ve své zbrklosti se občas přidala k jinému chlapovi a odcházela, než mi došlo, že Kuba si klepe na čelo za mnou. Tímto nesouměrným krokem jsme došli až k místu činu. To už jsme se přiblížili ke startovnímu koridoru a moje nadšení, ale i rozechvělé očekávání stoupalo. Chápejte, dosud jsem na podobných akcích fungovala jako roztleskávačka s řehtačkou, support team mého maratonce, nebo doprovod na family run se starším Áčkem, a tentokrát jsem v „hlavní roli“ já! Už jsme se pomalu houfovali, bylo třeba udělat pár nezbytných selfieček i před odpor mého maratonce. No a co hlavně, doladit můj outfit růžovou rtěnkou „love me pink“ z nové kolekce Mary Kay gelových pololesklých rtěnek. Byla jsem nachystána. V tu chvíli spustila Vltava. Musím říct, že ač nepřiměřeně nabalená (maratonec mě varoval, že mi bude teplo), lezl mi v tu chvíli mráz po zádech. Taková to byla vlna emocí….za tonů mistra Bedřicha jsme se sunuli směrem k opravdovému startu závodu, Keňané měli mezitím odhaduji tak půlku závodu za sebou, reflektory nás ozařovaly jak filmové hvězdy na červeném koberci a v tu chvíli nešla spustit moje běhací aplikace na telefonu … i tak jsem vyběhla. S úsměvem na rtech. Kuba udával tempo a my běželi potemnělou Prahou. Atmosféra byla nepopsatelná. Několikrát mi přeběhl opět mráz po zádech. Když nás předběhl chlapík s rolničkou a na provázku udávala tempo a hlavně směr nevidomému běžci, frajeři co vezli tělesně postižené děti na speciálních kočárcích. Nakonec se mi hrnuly i slzy dojetí, když se k nám v opačném směru blížily postavičky jak z filmu „Bohové musejí být šílení“, zatímco my odkrajovali teprve 3.kilometr a celý běžící dav, který míjeli, jim tleskal… To už jsme se přiblížili k první „občerstvovačce“, Kuba mi galantně podal v běhu kelímek s Mattoni bez bublinek…jako dobrý, ale příště budu kromě běhu ještě trénovat techniku, jak se během běhu napít z kelímku a nepolít se. Víc než v břiše, skončilo Mattoni na břiše, obličeji a dokonce i na podprsence…a takové teplo, abych to uvítala nebylo. Naštěstí byla skoro tma, takže miss mokré tričko mastila dál  Kilometry obíhaly fakt rychle a náš cíl dát to pod jednu hodinu se nezdál neuskutečnitelný. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale posledních 500m jako by mi narostli křídla. Můj maratonec mi řekl, ať si ten poslední úsek vychutnám, to však netušil, že do mě jako když střelí a vyrazím egoisticky do cíle. Prostě jeho romantická představa doběhnout za ruku jako pár mu nevyšla. Kubí promiň  posledních pár metrů jsem úplně nechápala a do cílově rovinky jsem doslova vletěla. Pak už jen euforie, další selfie, trochu víc upocená, než ta před hodinou a veliké objetí. Byla jsem na sebe pyšná a dojatá zároveň. Avšak na prostoje není čas, dav v cíli vás tlačí před sebou. Nafasovat aluminiové přehozy (fakt hřejou), jen v tu chvíli koridor vypadal jak casting na velkorozpočtový scifi film. Energii dohnat kouskem banánu a pomeranče. Kdo do teď neupadl, měl co dělat, aby sebou nešvihnul na dlažebních kostkách pokrytých slupkami od banánů. I ustáli jsme to, čapli do rukou Birrella a ztratili se v davu. Byl to krásný zážitek, děkuji miláčku, že´s mě zase jednou vyvez a udělal něco pro rodinu 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Tamara
Tamara 13. 9. 2017

Odpovědět
sipeji
sipeji 13. 9. 2017

Odpovědět
Glady
Glady 13. 9. 2017

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 940
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.