Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Mia.maya.M
Mia.maya.M
Vloženo 5. 8. 2014
Líbí se mi

První chlap v životě, kterého jsme milovaly

Mia.maya.M
Mia.maya.M
Vloženo 5. 8. 2014
Líbí se mi
První chlap v životě, kterého jsme milovaly

První chlap v životě, kterého jsme milovaly

Když jsem byla malá, opravdu malá holčička, byl to ten NEJ-báječnější  a  NEJ-úžasnější chlap na úplně celým světě...

 
Ten, který si věděl se vším vždycky rady a udělal pro mě úplně všechno, co jsem si kdy přála nebo usmyslela / autíčko na dálkový ovládání, což tehdy byla dlouhá šňůra   samopal, který při střelbě jiskřil.../
 
Každou cestu zpátky od babičky jsem mu mohla sedět na klíně a "řídit" veliký auto  i couvat s ním do garáže ... přes příšerné protesty maminky... ale můj táta mi to dovolil... ale to jsem byla  ještě FAKT hoodně malá   
 
A tatínek byl  pro mě ten NEJ-hodnější táta na celičkým světě..!
 
 
 - klik a malinká vsuvka -
 
Blíží se moje patnáctý narozeniny a já se hoodně opatrně ptám:
 
 "Tatííí... můžu si udělat řidičák na pinckaaa??"
 
 "A na co.. nohy ti zlámu doma sám." .. odvětil otec naprosto "bohorovně" ... 
 
...a tečka a  bodka a vymalováno.... !
Nemělo cenu se s ním hádat nebo přít... a prosit?
No to už vůbec ne!
 
 
... áááá ještě jedna vsuvka do vsuvky:
 
Je mi osmnáct a půl, mám "čerstvý" řidičák a právě jsem absolvovala třetí jízdu v tatínkově autě, pod jeho bedlivým dozorem a za nespočtu jeho připomínek a nadávek na mé "řidičské umění"!  
 
                       
Já, která jsem udělala autoškolu "levou zadní"..! 
 
 
Včetně bravurního zastavení a následného rozjetí se v kopci -  s obávaným policajtem Liškou na zadním sedadle - při závěrečné jízdě! 
 
Přijíždím ubrečená, nasraná a  "vytočená"  úúúplně na "MAX"... k domu - zastavuju auto stylem:
 
 
"ala" mohutný hop a přískok vpřed ... vybíhám a mířím si to rovnou do kotelny. 
 
Z průhledného plastového pouzdra vytahuju svůj "novotu vonící"  růžový řidičák, v totálním afektu a vzteku ho škubu na tisíc kousků a hážu s nepopsatelnou úlevou do plamene...
 
Už   NIKDY!!   
Prostě už   NIKDY NIKDY   za volant nesednu!
 
 
/... a....druhý den jsem šla "pokorně" nahlásit jeho "ztrátu" - že to byla ztráta "žehem" - to jsem samo nepřiznala!    /
 
 
 
Otočka  - a vraťme se o "pár" let zase pěkně zpět... 
 
Když jsem malinko povyrostla.... měla jsem v tom úplně jasno: 
 
Tatínek bude můj manžel, až budu veliká.... !
O tom jsem byla naprosto a skálopevně přesvědčená!  
 
/Trošííčku jsem teda neměla ani "tucha", kam si "odklidíme" maminku... ale nijak zvlášť mě to neznervózňovalo   ../
 
Jenže.. ooouha! 
Bylo mi šest a půl... a narodila se ségra... a já jsem táák strašně moc chtěla brášku..! 
 
Ovšem - POZOR!  Co mé plány??
 
Jak se teď "podělíme" o jednoho tátu..? 
 
Vyzbrojena vědomostmi z pohádek, kde prvorození měli vždy "přednost" - snažila jsem se zachovávat chladnou hlavu a byla přesvědčena o svém "právu" 
 
... postupně ale přicházelo "vystřízlivění"...a "růžové brejličky" s mými přibývajícími léty byly zcela odloženy.../ viz. výše:  "vsuvka a vsuvka ve vsuvce"   /
 
A se vší rozhodností jsem tehdy prohlašovala: 
 
"Já se vdávat NIKDY nebudu.!"
 
Docházelo mezi námi k velkým sporům, ale kupodivu také pomaloučku k ještě většímu "souznění" - to když jsem tátovi časem postupně dávala v lecčems za pravdu.
 
 
Byl to LEV - ano, opravdový LEV - zařval a bylo to - nediskutoval a nepřipouštěl žádný odpor vůči své osobě.
A často - jak to LVI mají ve zvyku -  přeháněl a přehrával -  a rád - velice rád se hřál na výsluní pozornosti a nejraději ze všeho byl "chválen"!
 
A pro pochvalu -  to byl schopen se doslova "přetrhnout"!!
 
Před pár dny - "uběhly"  třetí narozeniny, které už neoslavil....
       A oslavy - ty měl taky moc rád.
Vlastní vypálená slivovička, vlastní klobásky. 
       A "pochvaly" se k  lvímu "egu" hrnuly ze všech stran
 
 
 ... a LEV... ten se "vyhříval" 
 
 
 
 
Letos jsem na tátu vzpomínala tak nějak víc... postupně ten smutek po něm stále častěji nahrazují z dnešního pohledu již "veselé příhody", které si vybavuju a kolikrát  pak, když jdu na hřbitov zapálit svíčku - vzpomenu si na nějakou historku a nejsem schopná "uhájit"  pietu onoho místa.
 
Tatínkovy "rady"  a "postřehy" mě provází  celý život...
 
 
O pár NEJ-"důležitějších" se s vámi teď ráda podělím.
 
Táta nic zbytečně sáhodlouze "neokecával" a co řekl, mnohdy sedělo jak "prdel na hrnec" 
 
 
 

1. MYSLET - ZNAMENÁ HOVNO VĚDĚT!

 
Nevěřily byste, jak moc mě tato prostá-sprostá věta ovlivnila. 
Jak já se naprosto cíleně - až fanaticky-hystericky - vyhýbám tomu, abych neřekla nahlas nebo nepoužila v psaném projevu ono inkriminované slovíčko  
... "myslím"...
Protože tatínek tohle opravdu nesnášel a taky mě vždy okamžitě a střelhbitě uzemnil:
 
"Jak MYSLÍŠ?! 
MYSLET ZNAMENÁ HOVNO VĚDĚT!
Tak buď to VÍŠ nebo  to NEVÍŠ !
...a nééé... že MYSLÍŠ...!"
 
Tati... snažím se o to. "Vědět."   
FAKT jo   
A nic na tom nemění ani FAKT, že už mě teď za to "myšlení" nemůžeš okřiknout 
 
 

 

2. ŽENSKÁ.... TA  VYDRŽÍ VÍC, NEŽ ČLOVĚK!

 
Tak k tomu nemám moc co dodat,
 
 
zn: "prověřeno životem"
 
a vyzkoušeno na mamince, na mně i na sestře.
 
A i ten "pes", co jsme měli doma, byla "ženská"  - jak si táta rád v žertu "postěžoval" ... a... VYDRŽELY JSME    
A jak jsme holky "zvocelený" !  
 
Kam se na nás hrabe nějakej "kůň" 
 
 
 
 
 

3. KUŘE NEBUDE UČIT HRABAT SLEPICU !

 
On jednou pro vždy a bez debat byl vůči mně ten starší, zkušenější, moudřejší, rozumnější,
takže i kdyby "trakaře lítaly a následně padaly"...
 
Táta měl vždy a ve všem pravdu!
 
/Jasně, že nééé... ale toto jeho skálopevné přesvědčení nikdo nikdy ani v nejmenším nenahlodal...!/
 
 
 
 

4. NIKAM!

 
Univerzální slovíčko, kterým mi vždy "utnul"  větu, pokud začínala na:
 "Tatiprosimtě....."
 
Tuto prosebnou větičku  jsem dále dokončovala pouze a jedině v tom případě, že jsem žádala o něco zcela úplně odlišného, než bylo povolení k "vycházce"...
 
Protože LEV nepřipouští žádné další diskuze...! 
 
Takže jsem to měla marný, marný, marný.. prostě úúúplně marný! 
 
 
 

5. SLOVO NEJDE... NEEXISTUJE!!

 
Ano, podepisuju!
 
Pro LVA neexistovaly žádné překážky, žádná omezení...
Jednou jsem - už co by vzpupný puberťák - drze řekla: 
 
"Aáále nejde!
NEJDE se v kulaté místnosti "vysrat" do rohu!"
 
Tatínek se "pootočil", abych neviděla, jak mu cukají koutky...
...a pak mi jakoby nic odvětil:
 
"Šak to po tobě nikdo ani nechce...!"
 
A hotovo. Vymalováno! Šlus!
 
 
 
Dodnes vzpomínám na to, jak jsem tatínka v osmé třídě prosila, aby s maminkou "vstoupili", protože mi to údajně  /ačkoliv jsem měla samé jedničky/  mnohonásobně vylepší kádrový posudek a pomůže k přijetí na střední školu a od kamarádky Lenky oba rodiče již "vstoupili".
 
"Na to zapomeň!"
Pouhá tři slova... a mně bylo nad slunce jasné, že budu mít díky nim už navždycky / což teda naštěstí netrvalo moc dlouho  /    ve škole  "černý puntík"...
/tady se mi vybavuje krásný film s Rudolfem Hrušínským - "Tichá bolest".../
 
xxx
 
Za tři roky po té, jsem už s tátou tajně poslouchala Svobodnou Evropu...  
A s otevřenou pusou žasla nad geniálními texty Karla Kryla a nechápala, jak může Marta Kubišová dělat něco jiného, než jen od rána do večera lidem zpívat...
 
A za další čtyři roky jsem pochopila,
co bylo pro tátu  "to hlavní "....  
 

"NEZPRONEVĚŘIT SE SÁM SOBĚ"

 
... třebas kvůli pochybným a pomíjivým "momentálním výhodám"... 
 
  P. S.   Tati... chybíš mi... 
 
  M.
 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 2. 4. 2020

super

Odpovědět
avatar
Zuzana Godárová 8. 10. 2019

kraaaasne, a tak pravdive

Odpovědět
TerezaZlin
TerezaZlin 6. 1. 2017

Moc pěkný....

Odpovědět
Glady
Glady 25. 8. 2016

Odpovědět
grenadka
grenadka 24. 8. 2016

Pekne napisane

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 217
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.