Jedna slza co ztéká po mé tváři, dopadne na roztoužený klín.
S těžkou hlavou na polštáři, zaháním smutný splín.
Rozdrtím pěstí neviditelný prach a vykřičím slova hořkosti,
zaženu pro vždy temný mrak, co vkrádá se do duše věčnosti.
Odejdi a zavři svoji pýchu na sedm západů,
změň svůj život od samých základů.
Zaženu vzpomínku na náruč teplou plnou něhy a souznění,
a přečkám tu v koutě chvilky bezedné plné soužení.
Zbude jen sladkost v ústech po vášnivém políbení,
přestávám doufat, že našel si v mém srdci zalíbení.
Jako temný přízrak zjevíš se náhle a rozvíříš myšlenky na lásku,
druhý den zmizíš a srdce se láme, visí na vlásku.
Omývám slzu, co ztéká po mé tváři a loučím se s Tebou navždycky,
jsi jen umírající hvězdou co prudce září a druhý den zhasne provždycky.
Až znovu zahlédnu v davu tvoji drsnou mužnou tvář,
přistoupíš nesměle, začne zas svítit slunce zář,
odvrátím zrak, odběhnu stranou, zmizím jak duha po dešti.
Nechci stát v koutě a čekat stále sama na štěstí.
Končím a nechci něhu a doteky z něčí lítosti, 
začínám žít životem svobodné ženy plná radosti.
Nečekám v koutě jak bezduchá hadrová panenka,
nechci být jen pouhá rozmarná milenka.
Pro chvilky rozptýlení, které pominou s prvním slunce východem,
hledej jinde, zavírám v sobě vrátka s posledním tvým odchodem.
Najednou roztáhnu křídla, vzlétnu s pocitem volnosti.
A čekám dnes a denně pravou lásku plná hrdosti.
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account