Poetická momentka z mý malý sbírky Neuvěřitelně volný volný pád s ilustracemi Jany Jarošové.
Momentka o tom, jak je to občas těžký. O tom, co jsme si neřekli a měli si říct. O tom, jak snadný je přestat chápat. Přestat rozumět. Přestat se znát. O tom, že se těžko hledá bod zlomu. O tom, že máme strach, že ho najdem až v momentě, kdy už bude pozdě.                                                                                                                                 
Naposled a napořád 
jsem jenom holka 
né telepat, telepat, telepat 
nacpat 
tě do klece a ochutnat 
trochu toho, co si myslíš 
mně můžeš všechno říct 
jsem zkaženej film 
v mym světě jde všechno 
chytnem se za ruce 
až si zlámem prsty 
jistý je 
že dojdem domů 
a v koutě bytu 
jednoduše 
lízat naše rozleptaný duše 
naposled a napořád 
jsem jen holka
ne telepat, telepat, telepat
 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account