Když zaslechnu slovo láska…vybavují se mi verše…..písně….velký člověk Jaroslav Seifert a jeho Píseň o lásce.
Jaroslav Seifert (23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Spoluzakladatel poetismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), národní umělec.
Tiše mi zní v hlavě verše: Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí.
I já si tak někdy připadám…..jako snílek….
Básně známe všichni ještě ze školních lavic. Ale díky internetu jsem si připomněla také jeho citáty, některé jsou zajímavé. Měl pravdu, obdivuji ho:
„Každá veselá láska je smutná, neboť láska je jako celý svět – je sice hořká, ale sladce chutná.“
„Svět nikdy nebyl bez růží, kdo spíš než milenci to vědí.“
„Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života.“
„Hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.“
„Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.“
„Pojď, zavřem okno, shrnem záclony a budem si vyprávět, co ty a já…“
