Vážené a milé ženy, moc vám děkuji za vaše reakce na můj minulý příspěvek. I mně Ivan chybí a nikdy jsem to pořádně nezpracovala. Zrovna dnes jsem stála u Hanavského pavilonu s tím překrásným výhledem na Prahu, a když mé oči automaticky zabloudily přes řeku na pozlacenou střechu Národního divadla, v duchu jsem si říkala, pořád tam jsi, Ivane, patříš tam. Stejně jako Tvůj starší kámoš Vašek Postránecký, který Ti občas půjčoval na taxíka. Jste tam pořád a jste zase spolu…

Ale už nesmutněme. Je léto, tak si ho užívejme a mysleme hlavně na živé. Dnes vám posílám jednu hodně zamilovanou báseň z počátku devadesátek. Snad se vám bude líbit. Vaše Holubička Zuzka

 

Jedenkrát

 

V bílých šatech

a v ruce s pohárem vína

dívat se do bílé tváře

svého anděla

s kudrnatými vlasy

a paprsky světla v očích

V záři bílého pokoje

na oslnivě bílém lůžku

sklonit se nad tebou

vlasy zakrýt

tvé zavřené oči

a celá se ti dát

ŽIVOT ZA ŽIVOT

Milovat se až do rána

a s rosou ti utéci

nahá

jako bílá laň

Jen s krůpějí krve

na šíji

 

                 (1992)

 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account