Vážené a milé ženy, jsou lidé (a celé kultury), u nichž na smutek a velké životní ztráty pomáhá hudba a zpěv. V posledních letech k nim patřím. Bolest mě zaplaví jako déšť a proteče mnou slzami do prstů, které si začnou bubnovat melodii, a rty k ní rovnou mumlají text. Od nedávné smrti milovaného – a na fakultě tolik oblíbeného – docenta Filipa Lába si takto zpívám často. Lidé mladší než já by neměli umírat…
Můj malý Filipe, nikdy nezapomenu na tvoji maminku ani na tebe. Zuzka

 

Fotka

V rámu okna prohnaly se mi mraky

v rámu okna prohnal se mi déšť

přes slzy zírám na ten obraz

říkám si

Byla by to taková

krásná fotka

Filipe, to by byla taková

krásná fotka

 

Ten déšť nepadá dolů

prší vodorovně ke mně

a ta ničemná proradná

nesmyslná bouře

proniká dovnitř mého těla

dusí mé vzlyky

chce se mi křičet

a ty na mě pršíš z oblaků

 

V rámu okna zírám na ten obraz

na hladinu Vltavy bičovanou deštěm

Chce se mi křičet

ale nemám jiná slova

Jen si říkám Byla by to taková

krásná fotka

Filipe, to by ti byla taková

krásná fotka

 

Chtěla bych tě nad ní

ještě jednou potkat

Chtěla bych tě nad ní

ještě aspoň naposledy potkat

Pomáhal bys mi ji vyvolávat

A tvé zářící oči by radostí hořely ve tmě

Řekl bys To je taková krásná fotka

ta se ti povedla, to je taková krásná fotka!

 

Zarámovaná oknem ptám se tě

jak mám teď pracovat, když nemohu dýchat

ty na mě z nebe pršíš z oblaků

a já mumlám Byla by to taková

krásná fotka

Filipe, to by byla taková

krásná fotka…

Kéž bych tě mohla nad ní ještě jednou potkat

 

                                                                 (Červen 2021)

 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account